Načítavam, moment...
L. N. Tolstoj - náboženský anarchista (Späť na článok)
Pridajte priamu reakciu k článku
Hodnoť:
Prečítali ste si z jeho diela - čokoľvek v ruštine ?
Ja som študovala ruský jazyk a literatúru na UK a vo Filosovskom institute Volgograd,
museli, fakt museli sme prečítať jeho dielo-mám prečítaný roman-epopeja Vojna a mier
a spústu úryvkov z Anny Kareniny, Vzkriesenia..,
Pre mňa je to dobrý kompilát..rada si pripomínam tohto velikána ruskej literatúry..
Ja som študovala ruský jazyk a literatúru na UK a vo Filosovskom institute Volgograd,
museli, fakt museli sme prečítať jeho dielo-mám prečítaný roman-epopeja Vojna a mier
a spústu úryvkov z Anny Kareniny, Vzkriesenia..,
Pre mňa je to dobrý kompilát..rada si pripomínam tohto velikána ruskej literatúry..
13.03.2011 15:56
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
v ruštine teda nie, možno len na hodinách ruského jazyka na gymnáziu, aj to len úryvky, v slovenčine som čítal diela Anna Karenina, Kreutzerova sonáta, Sevastopoľské poviedky, je pravda, že na Vojnu a mier som si nikdy netrúfol (len na úryvky)
13.03.2011 16:19
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
Jozef, keď budeš mať čas -
neobíď Vojnu a mier. Fantastická! Až na niektoré dlhé opisy krajiny a podobne. Keď sa do tejto úžasnej knihy vnoríš - nikdy neoľutuješ, že si po nej siahol.
Dobrý, zaujímavý článok. Prinášaš nám nové skutočnosti o velikánovi ruskej literatúry, na ktoré sme zabudli, alebo sa k nim nikdy nedostali...
Dobrý, zaujímavý článok. Prinášaš nám nové skutočnosti o velikánovi ruskej literatúry, na ktoré sme zabudli, alebo sa k nim nikdy nedostali...
13.03.2011 20:32
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
vyskúšam niekedy, aj keď pri tom množstve novej literatúry to bude asi skôr nesplnený sľub :-)
13.03.2011 20:38
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
ja sa na nu tiez chystam, zatial mam za sebou len kareninu :)
14.03.2011 10:01
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
uplne
sa z Tolstojom stotoznujem, akokeby som sa v nom videl. VOJNA = AMIER, TEDA NEGACIA MIERU. Ten AMIER je AMER.ika I.zrael I.ran I.rak I.ndia . Aj ja som sa zriekol svojho titulu, inzinerskeho, pozidal som univerzitu o jeho odobranie, odmietol som sa zapredat imperialistom v elektrotechnickom priemysle a stal som sa prostym cloviecikom, nie som clenom ziadnej cirkvi a vyznavam minimalizmus az existencionalizmus a este aj humanizmus.
13.03.2011 16:12
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
to je A MIER a nie AMIER a nemá to s Amerikou nič spoločné
13.03.2011 16:18
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
skus si precitat knihu
od Paula Johnsona "Intelektuali", tam pisu o tolstom uplne ine veci
13.03.2011 16:34
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
to ma nenapadlo, pritom to mám doma, aj keď Johnson dokáže znechutiť názor na historickú osobnosť :-)
13.03.2011 16:39
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
Hodnoť:
v jeho Dejinách 20. storočia ma úplne zmiatol v názore na Gándhího :-)
13.03.2011 16:44
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
a prečítaj
si výbornú knihu Natašin tanec ( kultúrne dejiny Ruska) od Orlanda Figesa...tiež si dosť zmeníš mienku o LNT
13.03.2011 16:53
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
pozor, článok nemal byť slepou oslavou Tolstoja, skôr mal poukázať na jeho anarchistické postoje, je známe, že Tolstoj okrem toho, že bol veriaci človek, dokázal žiť aj veľmi voľnomyšlienkársky, mal vraj niekoľko nemanželských detí a aj jeho smrť a to čo tomu predchádzalo nasvedčuje o zvláštnom charaktere tohto človeka
13.03.2011 17:00
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
mal som
na mysli jeho útek z Jasnej Poľany od manželky Sofie. Jediný človek, ktorého si Tolstoj želal mať v takej dramatickej chvíli pri sebe, bol jeho osobný lekár Dušan Makovický. Aby zmiatli prípadných prenasledovateľov, uháňajú najskôr na bričke, potom vlakom, oddýchnu si v kláštore, presadnú na iný vlak, až sa zastavia na železničnej stanici Astapovo, kde tvrdohlavý Tolstoj zomiera myslím na zápal pľúc .
13.03.2011 17:11
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
Pre zaujímavosť
Úryvok z knihy "Hovory s T. G. Masarykem" od K. Čapka.
"Poprvé jsem jel do Ruska v roce osmdesát sedm a za rok zas. Stavil jsem se ve Varšavě, abych poznal Poláky; navštívil jsem Petrohrad, Moskvu, Kyjev a Oděsu – to mě zajímalo, vidět všechny ty ulice a místa, která jsem tak dobře znal z Dostojevského, Tolstého a z ostatních. Jezdil jsem třetí třídou, na Černém moři v podpalubí – jednak jsem chtěl poznat lid, jednak jsem neměl mnoho peněz. Stýkal jsem se se slovanskými filology: s Lamanským, Florinským a s jinými. Lamanskij mi řekl rovnou, že Rusové mají zájem jen o Slovany pravoslavné, nejvýše ještě o Slováky, protože jsou stejně naivní jako ruský boží lid; nás Čechy, jako liberály a západníky, by nechali jít k čertu. – Chodil jsem do ruských kostelů, navštěvoval lávry a poustevny. V sergejevském klášteře jsem byl hostem u otce igumena – pozoroval jsem tu nevzdělanost a pověrečnost pravoslaví; a tím chtěli slavjanofilové zachránit Slovanstvo! Celkem jsem si odnesl z Ruska totéž co Havlíček: lásku k ruskému lidu a nechuť k oficiální politice a k panující inteligenci.
Vyhledal jsem Tolstého; neměl jsem pokdy ho proštudovat četbou jako Dostojevského, tož jsem ho chtěl poznat osobně. Prvně jsem ho navštívil v Moskvě v jeho paláci. Pamatuju se jako dnes, jak mi skoro s hrdostí ukazoval svou pracovnu: dřevěný selský strop, co by rukou dosáhl, ale ten strop byl dodatečně zadělán do vysoké panské komnaty. V té selské jizbě psací stůl a pohodlné kožené křeslo a divan – do selské jizby se to rozhodně nehodilo. Měl dřevěné švarcvaldské hodiny, honosil se, že stály jen třicet pět kopejek. Chodil v přepásané mužické rubašce a v botách, které si sám šil; to se rozumí, byly špatně šité. Na čaj mě uvedl do panských pokojů – samý červený samet, jak bylo zvykem v šlechtických domech. Paní hraběnka mu přistrčila obvyklé zavarení, ale on, jako by to nepozoroval, srkal čaj po mužicku skrze kousek cukru. Po čaji jsme šli do parku; hovořili jsme o Schopenhaurovi, kterému Lev Nikolájevič špatně rozuměl; uprostřed řeči se zastavil jako mužik na mezi a vybídl mě k následování – mně to připadalo chtěné, uměle primitivní, nepřirozené."
"Poprvé jsem jel do Ruska v roce osmdesát sedm a za rok zas. Stavil jsem se ve Varšavě, abych poznal Poláky; navštívil jsem Petrohrad, Moskvu, Kyjev a Oděsu – to mě zajímalo, vidět všechny ty ulice a místa, která jsem tak dobře znal z Dostojevského, Tolstého a z ostatních. Jezdil jsem třetí třídou, na Černém moři v podpalubí – jednak jsem chtěl poznat lid, jednak jsem neměl mnoho peněz. Stýkal jsem se se slovanskými filology: s Lamanským, Florinským a s jinými. Lamanskij mi řekl rovnou, že Rusové mají zájem jen o Slovany pravoslavné, nejvýše ještě o Slováky, protože jsou stejně naivní jako ruský boží lid; nás Čechy, jako liberály a západníky, by nechali jít k čertu. – Chodil jsem do ruských kostelů, navštěvoval lávry a poustevny. V sergejevském klášteře jsem byl hostem u otce igumena – pozoroval jsem tu nevzdělanost a pověrečnost pravoslaví; a tím chtěli slavjanofilové zachránit Slovanstvo! Celkem jsem si odnesl z Ruska totéž co Havlíček: lásku k ruskému lidu a nechuť k oficiální politice a k panující inteligenci.
Vyhledal jsem Tolstého; neměl jsem pokdy ho proštudovat četbou jako Dostojevského, tož jsem ho chtěl poznat osobně. Prvně jsem ho navštívil v Moskvě v jeho paláci. Pamatuju se jako dnes, jak mi skoro s hrdostí ukazoval svou pracovnu: dřevěný selský strop, co by rukou dosáhl, ale ten strop byl dodatečně zadělán do vysoké panské komnaty. V té selské jizbě psací stůl a pohodlné kožené křeslo a divan – do selské jizby se to rozhodně nehodilo. Měl dřevěné švarcvaldské hodiny, honosil se, že stály jen třicet pět kopejek. Chodil v přepásané mužické rubašce a v botách, které si sám šil; to se rozumí, byly špatně šité. Na čaj mě uvedl do panských pokojů – samý červený samet, jak bylo zvykem v šlechtických domech. Paní hraběnka mu přistrčila obvyklé zavarení, ale on, jako by to nepozoroval, srkal čaj po mužicku skrze kousek cukru. Po čaji jsme šli do parku; hovořili jsme o Schopenhaurovi, kterému Lev Nikolájevič špatně rozuměl; uprostřed řeči se zastavil jako mužik na mezi a vybídl mě k následování – mně to připadalo chtěné, uměle primitivní, nepřirozené."
13.03.2011 17:14
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
(pokračovanie)
ev Nikolájevič mě pak pozval i do Jasné Poljany. Jel jsem z Tuly kibitkou – před vsí můstek tak rozbitý, že by si koně polámali nohy; museli jsme objíždět. Před polednem jsem dojel do zámku; řekli mně, že Lev Nikolájevič ještě spí, protože prodebatoval celou noc s Černovem a hosty. Šel jem tedy zatím do vsi; byla špinavá a ubohá. Před jednou chalupou pracoval mladý mužik; dal jsem se s ním do řeči a vidím, že má pod rozhalenou košilí nějakou vyrážku – příjice. V jiné chatrči jsem našel na peci stařenu ve špíně a bez pomoci, pracující k smrti. Vrátil jsem se k Tolstému; ten den k němu došel mladý Gay, syn malíře, jeho stoupenec; ten se oprostil tak dalece, že šel k Tolstým z daleka pěšky, protože železnice prý není mužická; přišel tak zavšiven, že se musil honem vykoupat a vydrhnout. Tolstoj sám mi řekl, že pil ze sklenice syfilitikovy, aby mu nedal najevo ošklivost a neponížil ho; na to myslel, ale očistit své sedláky od nákazy, na to ne. A když začal vykládat, že se máme oprostit, že máme žít po mužicku a tak, řekl jsem mu: A co ten váš dům a salón, ta křesla a divany? A co ten bídný život vašich sedláků? To je oproštění? Vy sic nepijete, ale kouříte cigaretu za cigaretou; když askeze, tož důsledná. Mužik žije chudě, protože je chudý, ale ne proto, aby byl asketou. A řekl jsem mu, co jsem viděl v jeho vsi, ten nepořádek, nemoci, špínu a to všecko. Pro boha dobrého, to vy nevidíte? Vy, takový umělec, neumíte to pozorovat? Šít si sám boty, chodit pěšky místo jezdit vlakem, to je jen maření času; co lepších věcí by se za tu dobu dalo udělat! Citoval jsem mu anglické přísloví: Cleanliness is godliness, a naše české: čistota půl zdraví. Zkrátka, nemohli jsme si rozumět. Hraběnka byla rozumná žena, viděla nerada, jak Tolstoj by všechno nerozumně rozdal; myslela na své děti. Nemohu si pomoci, v tom jejím rozporu se Lvem Nikolájevičem jsem dával spíš za pravdu jí.
Potřetí jsem navštívil Tolstého krátce před jeho smrtí, roku 1910; to už se vnitřně docela rozešel se ženou. Byl velmi nervózní a neopanoval se. V té době byl u něho a ve vsi lékařem náš doktor Makovický. Byl jednostranně zaujat pro Tolstého a jeho učení; míval za nehtem kousek tuhy a tou v kapse do notýsku zapisoval, co Lev Nikolájevič mluvil. Prostota, oprostit se! Můj ty Bože! Problém města a venkova se nedá řešit sentimentální morálkou a prohlašováním sedláka a venkova za vzor ve všem; zemědělství dnes se již také industrializuje, nemůže být bez strojů, a sedlák potřebuje vyššího vzdělání než jeho dědové – o tom všem je i u nás ještě mnoho nesprávných názorů a zděděných předsudků.
Nejvíc jsme se přeli o neodpírání zlému; nepochopoval, že neběží jen o odpírání násilné, nýbrž o boj proti zlému na celé čáře: neviděl rozdílu mezi defenzívou a ofenzívou; myslel si, že by například tatarští nájezdníci, kdyby jim Rusové neodporovali, po krátkém zabíjení od násilí ustali. Moje teze zněla: Když mě někdo napadne, aby mě zabil, budu se bránit, a nebude-li jiné pomoci, zabiju násilníka; když už jeden ze dvou má být zabit, ať je zabit ten, kdo má zlý úmysl.
http://cs.wikisource.org/wiki/...
Potřetí jsem navštívil Tolstého krátce před jeho smrtí, roku 1910; to už se vnitřně docela rozešel se ženou. Byl velmi nervózní a neopanoval se. V té době byl u něho a ve vsi lékařem náš doktor Makovický. Byl jednostranně zaujat pro Tolstého a jeho učení; míval za nehtem kousek tuhy a tou v kapse do notýsku zapisoval, co Lev Nikolájevič mluvil. Prostota, oprostit se! Můj ty Bože! Problém města a venkova se nedá řešit sentimentální morálkou a prohlašováním sedláka a venkova za vzor ve všem; zemědělství dnes se již také industrializuje, nemůže být bez strojů, a sedlák potřebuje vyššího vzdělání než jeho dědové – o tom všem je i u nás ještě mnoho nesprávných názorů a zděděných předsudků.
Nejvíc jsme se přeli o neodpírání zlému; nepochopoval, že neběží jen o odpírání násilné, nýbrž o boj proti zlému na celé čáře: neviděl rozdílu mezi defenzívou a ofenzívou; myslel si, že by například tatarští nájezdníci, kdyby jim Rusové neodporovali, po krátkém zabíjení od násilí ustali. Moje teze zněla: Když mě někdo napadne, aby mě zabil, budu se bránit, a nebude-li jiné pomoci, zabiju násilníka; když už jeden ze dvou má být zabit, ať je zabit ten, kdo má zlý úmysl.
http://cs.wikisource.org/wiki/...
13.03.2011 17:16
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
Hodnoť:
zaujimavy film z predminuleho roka o poslednych tyzdnoch jeho zivota je The Last Station, herecky exceluju helen mirren a christopher plummer, velmi pekne, treba vidiet
14.03.2011 10:03
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
Masaryk sa vyjadroval
aj pozitívnejšie hlavne v diele Rusko a Evropa. I–III.
také malé porovnanie som našiel napr. aj tu http://www.teologicketexty.cz/...
také malé porovnanie som našiel napr. aj tu http://www.teologicketexty.cz/...
13.03.2011 17:28
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
Dik, tato tema ma zaujima. Z toho, co som doposial precital tomu rozumiem tak, ze Masaryk si vazil idealy vseobecneho bratstva Leva N. Tolstoja, ale nesuhlasil prave s anarchizmom, pre ktory povazoval Tolstojov ideal ako prakticky nerealizovatelny. Masaryk prijal zapadnu koncepciu individulanej cnosti - zdoraznovanej v tom case vacsmi protestantizmom nez katolicizmom - na zaklade ktorej rychlo "demaskoval" rozpory v Tolstojovom mysleni (odrazajuce sa v jeho zivote).
Masaryk sam vsak prezival zvlastny rozpor - bol vychovany katolicizmom, a obcas sa mi zda, ze etosu katolickeho univerzalizmu sa nikdy nevzdal - jeho liberalnemu presvedceniu vsak vacsmi vyhovoval protestantizmus, v ktorom videl spojivo s Tolstojovym atakom (pravoslavnej) cirkvi, ako spravne poukazuje Mestan v onom clanku v Teologickych Textoch.
Pre pochopenie Masaryka je podstatny jeho vztah k Dostojevskemu - bol to obor, s ktorym Masaryk zapasil, a nakoniec, zda sa, sa obratil voci nemu. Instink mi vravi, ze toto odmietnutie bolo vysledkom Masarykovej volby sloboda sloboda nad cirkev (podla mna len tak naokraj je to inac falosna dilema). Nesuhlasim s Masarykovou kritikou Dostojevskeho, podla mna sa o domnelej pretvarke autora Bratov Karamazovcov sam presviedcal, aby nemusel menit svoje principy a vratit sa k tomu zasadnemu, ktory vyznaval Dostojevsky rovnako ako katolicizmus - Non salus extra ecclesiae.
Z katolickeho hladiska najlepsiu kritiku Tolstoja podal Vladimir Sergejevic Solovjov, mimochodom osobny priatel Dostojevskeho (jestvuje taky konsenzus medzi literarnymi vedcami, ze na zaklade Solovjova Dostojevsky stvarnil v Bratoch Karamazovcoch postavu Aljosu). Solovjov nemal rad Tolstojove nabozenstvo, tvrdil ze cele bolo iba fenomenologiou Tolstojovho obrieho ducha. Bolo to "ludske" nabozenstvo, pripominajuce Feubarchov antropocentrizmus. Nabozenstvo bez Boha.
Pre lepsie pochopenie Tolstoja odporucam jeho prvotinu Kozaci, ktoru Tolstoj napisal ako 24-rocny. Odraza sa tam ten jeho obri duch, ten clovek miloval sialene. Je tam stat, kde opisuje zazitok jednoty prirody v skusenosti svojej lasky k zene. Chybou bolo, ze uveril, za tato (ludska) laska postacuje k obnove jednoty celeho stvorenia, t.j. bez potreby milosti vykupenia. To by suhlasilo s kritikou Solovjeva.
Inac, dobry blog - Vase blogy maju stale vysoku uroven.
Masaryk sam vsak prezival zvlastny rozpor - bol vychovany katolicizmom, a obcas sa mi zda, ze etosu katolickeho univerzalizmu sa nikdy nevzdal - jeho liberalnemu presvedceniu vsak vacsmi vyhovoval protestantizmus, v ktorom videl spojivo s Tolstojovym atakom (pravoslavnej) cirkvi, ako spravne poukazuje Mestan v onom clanku v Teologickych Textoch.
Pre pochopenie Masaryka je podstatny jeho vztah k Dostojevskemu - bol to obor, s ktorym Masaryk zapasil, a nakoniec, zda sa, sa obratil voci nemu. Instink mi vravi, ze toto odmietnutie bolo vysledkom Masarykovej volby sloboda sloboda nad cirkev (podla mna len tak naokraj je to inac falosna dilema). Nesuhlasim s Masarykovou kritikou Dostojevskeho, podla mna sa o domnelej pretvarke autora Bratov Karamazovcov sam presviedcal, aby nemusel menit svoje principy a vratit sa k tomu zasadnemu, ktory vyznaval Dostojevsky rovnako ako katolicizmus - Non salus extra ecclesiae.
Z katolickeho hladiska najlepsiu kritiku Tolstoja podal Vladimir Sergejevic Solovjov, mimochodom osobny priatel Dostojevskeho (jestvuje taky konsenzus medzi literarnymi vedcami, ze na zaklade Solovjova Dostojevsky stvarnil v Bratoch Karamazovcoch postavu Aljosu). Solovjov nemal rad Tolstojove nabozenstvo, tvrdil ze cele bolo iba fenomenologiou Tolstojovho obrieho ducha. Bolo to "ludske" nabozenstvo, pripominajuce Feubarchov antropocentrizmus. Nabozenstvo bez Boha.
Pre lepsie pochopenie Tolstoja odporucam jeho prvotinu Kozaci, ktoru Tolstoj napisal ako 24-rocny. Odraza sa tam ten jeho obri duch, ten clovek miloval sialene. Je tam stat, kde opisuje zazitok jednoty prirody v skusenosti svojej lasky k zene. Chybou bolo, ze uveril, za tato (ludska) laska postacuje k obnove jednoty celeho stvorenia, t.j. bez potreby milosti vykupenia. To by suhlasilo s kritikou Solovjeva.
Inac, dobry blog - Vase blogy maju stale vysoku uroven.
14.03.2011 3:22
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
Hodnoť:
ďakujem pekne, ináč takéto bohaté diskusné úvahy by ste aj vy mohli pretaviť do nejakého blogu :-)
14.03.2011 7:43
|
Oznám správcovi
|
Odkaz
@denniksme: To, čo sa deje na Ústavnom súde, má od právneho štátu tak ďaleko, ako Košice od Bangaloru (Lukáš Fila) Čítajte viac Čítajte viacĎalšie weby skupiny: Új Szó Slovak Spectator Vii.sk
Vydavateľstvo Inzercia Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy
© Copyright 1997-2013 Petit Press, a.s.
Vydavateľstvo Inzercia Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy
© Copyright 1997-2013 Petit Press, a.s.
Dobra kniha