Oficiální tisková zpráva
k světové premiéře hry LORDI v Jindřišské věživ Praze (03/2006).
______________________________________________________________________________
Inscenaci světové premiéry hry Lordi rámcuje několik zvláštností, které majíladit s žánrem salonního divadla. Maximální počet diváků na jedno představenív pražské Jindřišské věži je 40. Pečlivě vybraný mladýherec Martin Kotecký v roli sluhy servíruje drinky nejen hercům, ale takédivákům, kterým navíc nabídne speciální britské bisquity.
Představení doprovází živá hra na housle a zahajuje ho původní melodie, kterouzahrají zvony Jindřišské věže.
Pro jednoho dobrovolníka z řad diváků jetaké připravena malá role, kterou nazkouší v zákulisí těsně před začátkempředstavení.
Hraje se ve slovenštině, ačkoliv hrají čeští herci. Když jim role bylynabídnuty, český překlad se teprve připravoval. Herci však dali přednosttěžšímu úkolu a také vtipnému vyznění textu – role se naučili slovensky. Počításe s tím, že cílová skupina, které je inscenace určena (18 – 60 let), byslovenštině mohla rozumět.
Příběh hry Lordi od jejího vzniku k premiéře, který rámcuje 110 let.
V roce 1895 probíhá v Londýněostře sledovaný proces, který uzavírá nejtvořivější životní etapu spisovateleOscara Wildea. Je obžalován ze sodomie a odsouzen ke dvěma letům žalářev Readingu, kde je jeho osobnost zlomena vystavením naprostému poníženínucenými pracemi. Propuštěný je v květnu 1897, ale už to není „ten“
OscarWilde. Tento zapřisáhlý dandy se ve vězení obrací na římsko-katolickou víru auzavírá se do sebe. Na radu svých přátel, především pak Robbieho Rosse, opouštíAnglii a stěhuje se do Paříže. Zde žije inkognito, a občas
vydává poezii, pod pseudonymemSebastian Melmoth.
Poslední lidé, se kterými udržoval pravidelný kontakt, byli právě Robbie Ross aWildeův londýnský vydavatel Leonard Smithers. Ten Wildea neustále pobízelk návratu ve stylu své původní tvorby, ale Wilde to striktně odmítal.Během návštěv Robbieho Rosse v Paříži však Wilde podle Rossova deníkuobčas pookřál a ve vzácných chvílích spolu žertovali na téma Wildeovýchbritských katů – lordů. Zde začíná příběh divadelní hry LORDI, v originále
HEARTBREAKERS CLUB. Ross se Wildeovi svěřil se svým nápadem napsat hru zesměšňující ty,jenž Wildea dostali
do vězení – představitele aristokracie, kteří byli obecněpovažování za ztělesnění morálky a dobrých mravů tradicionalistické Anglie.Wilde, který o tom bezesporu věděl své, byl touto myšlenka nadšen, leč sám sev tom angažovat už nechtěl. Naopak pobízel Rosse, ať na této politickyladěné frašce pracuje sám.
Avšak nebyl by to Wilde, kdyby do toho nakonec přece jen nezasáhl. Po Rossověnávštěvě v Paříži mu poslal dopis, ve kterém vylíčil fabuli celé hry,rozvrhl tematické okruhy dialogů a také nastínil charaktery postav. Nebyl na
tokompetentnější člověk. Wilde dobře znal řadu takových lidí a sestavit třiprototypy pro něj nebylo nikterak namahavé. V dopise však dodává, že je topouze skromný nápad, který by Rosse mohl inspirovat. Ross mu na dopis odpovídá,ale o Wildeově námětu se zmiňuje pouze okrajově. Jakoby ho nechával nažhavitse. Následující Wildeův dopis Rossovi je dlouhý. Avšak není delší, než jehopost skriptum, ve kterém Wilde obsáhle pojednává o jménech postav této hry.Navrhuje aby postavy žen nesli jména postav v jeho prvotině LadyFuckingham, kterou vydal pouze časopisecky pod pseudonymem SM. Odůvodňuje tojako poměrně milý vtip. Ross však na tuto výzvu nereaguje,
jak se podle jmenženských postav můžeme dnes přesvědčit.
Oba si takhle vyměnili řadu dopisů a Ross si o tom vede záznamy v deníku.Robbie Ross umírá v roce 1918 ve věku 49 let. Mezi lidmi, kteřílikvidovali pozůstalost, byl také jeho blízký přítel Jonathan R. Prude. Tenčást Rossových deníků, a nevědomě také hru Lordi, odváží s sebou doFrancie. Objevuje se však u něj duševní porucha, na základě které je pozdějizbaven svéprávnosti a hospitalizován v ústavu. Po smrti jeho otce (1936)je rodičovský dům prodán.
Mladý literární historik Pascal Renia se k materiálům dostává přirozprodeji této pozůstalosti, když kupuje za poměrně malý obnos část knihovny av ní malý poklad.
Ross si totiž nevěřil a po Wildeově smrti, která ho silně zasáhla, dálv psaní hry nepokračoval a je to škoda. Neměl už před sebou moc práce – hra byla téměřhotová. Ross se ve svém životě postaral o vydání kompletního Wildeova díla aočištění jeho jména spolu s Leonardem Smithershem. Nevydali pouze dvě díla – všuplíku odloženou netušenou hru Lordi a již podle názvu o důvodu nevydánímluvící Lady Fuckingham, jejíž rukopis byl později objeven irským duchovnímO’Tooleyem na faře v hrabství Limerick.
I kolem hry Lordi se strhl kolotoč zjišťování, ověřování a dokazování jakokolem Lady Fuckingham.
Avšak pouze v soukromí moudrého muže Pascala Reniu.Ten se, po zjištění co koupil, nadšeně dává do dlouhého zkoumání, ověřování apráce s textem. Renia musel složitě dohledávat části textu a kompilovat, cožmu trvalo bezmála 40 let! Práci mu také přerušila II. světová válka, do kterémusel nastoupit. Po návratu z bojišť v jižní Francii
a předevšímv severní Africe s hrůzou zjišťuje, že dům, ve kterém bydlel, bylsrovnán se zemí – naděje na dokončení své práce na Lordech je pro něj pohřbena.
V roce 1987 v Argentíně umírá Jacques Boronkayi, blízký Reniův přítelz mládí. V jeho závěti stojí, že jediným likvidátorem jehopozůstalosti má být Pascal Renia, který, ničeho netuše, odjíždí do JižníAmeriky. V Buenos Aires
se Renia schází s notářem, jenž na nějpřepisuje dům po Boronkayim a předává mu zapečetěný dopis.
Dopis je zpovědí opokušení a odolávání, které se odehrávalo v Boronkayiho nitru. Ten siuvědomoval, co z Reniova domu během války zachránil a neustále bojovals myšlenkou, zdali má tyto materiály vrátit nebo výhodně zpeněžit.V poslední vůli prosí o odpuštění a vrací materiály zpět do povolanýchrukou.
Renia má s materiály své plány. Okamžitě prodává Boronkayiho dům, penízevěnuje na charitu a vrací se do Evropy. Plánoval hru zrežírovat v jistémzámeckém ochotnickém spolku ve Francii. Mělo to být zavŕšení jeho striktněintelektuálního života. Navíc oddaně miloval práci místních ochotníků vCharles. Chtěl je uvedením světové premiéry hry Lordi proslavit na celém světě,dostat do dějin divadla…
Pascal Renia však umírá těsně před začátkem zkoušení hry v roce 1995 jakoosmdesátiletý muž, kterému nemoc přerušila plány. Na smrtelné posteli svěřísvému synovci, který studuje literaturu, vzácné rukopisy. Ivan Remiaš všakobsah považuje za neaktuální, odkládá je na rok mimo pozornost a až pozdějizačíná číst. Nemůže uvěřit vlastním očím. Dává se do bádání a překladu.V té době je redaktorem týdeníku The Slovak Spectator v Bratislavě atrochu pije. Se svými přáteli Peterem Serge Butkem a Máriem Bobekem, kteréRemiaš o věci informuje, pracují na překladech a rekonstrukci hry 6 let. Během práce se rozhodnoudát postavám lordů parafrázy svých příjmení, protože Ross, jak již bylo zmíněno,se při práci na hře nezabýval názvy postav. V jeho textech byli hlavnípostavy označeny pouze jako First lord, Second lord a Third lord, tedy První,Druhý a Třetí lord…
Originály (opět nerozumně uložené) skončily svoji strastiplnou pouť po více než100 letech ve vytopeném bytě Ivana Remiaše v pražském Karlíně, běhempovodní v roce 2002. Dá se o nich s hlubokou lítostí mluvit jako o„Gastonovi světového dramatu“. Tolik k pohnuté historii rukopisů.
23. března 2006 se v Jindřišské věži v Praze odehrálasvětová premiéra tohoto kusu ve stylu salonní komedie.
Místo si autoři projektuvybrali záměrně. Je poměrně drahou výpravou představení. Podkroví Jindřišskévěže
– nad hlavami diváků visí trámy a zvony, dřevěné obložení půdy obklopenézvuky vysoké Prahy, s městem kdesi hluboko – je dokonalým místem pro navozeníatmosféry tajné schůzky tří významných členů horní komory
britského parlamentuněkdy kolem roku 1895. Pánové, kteří se na veřejnosti nenávidí, se pravidelněscházejí
za účelem sdělování si zážitků z neslušné hry, kterou v naprostémutajení mezi sebou hrají.
__________________________________________________________________________ SERGEART.COM uvádí:
Oscar Wilde aRobbie Ross
LORDI (The Lords)
Překlada dramaturgie: Ivan Remiaš
Producenta režie: Peter Serge Butko
Kostýmy:Kristína Matejíčková
Hrají:Martin Hofmann, Filip Rajmont, Peter Serge Butko, Martin Kotecký a Mário Bobek
Plakátnavrhla: Aňa Geislerová
Představenívzniklo za podpory Jindřišské věže, Slovenského institutu v Praze,společnosti St. Nicolaus
a Kavárny Ideál v Praze.
Na motívyfragmentov z nedokončenej frašky Oscara Wildea The Downfall of Moral in theHouse of Lords napísal Robert Ross, podľa dochovaných materiálov niekedymedzi rokmi 1909 až 1911. Hru objavil, neúspešnýfrancúzsky literát Pasqualle Renia v roku 1922 v podkroví parížskehodomu na 48 Rue de Mornay v Clichy.
Pôvodný názov:Heartbreakers’ Club, v preklade Klub lámačov sŕdc - vlastníkom práv je sergeart.com.
