Dovolím si uviesť základné údaje o autorovi.
Celým menom Timothy Francis Leary (* 22. október1920, Springfield,Massachusetts- † 31. máj1996, Beverly Hills) bol americký psychológ,filozof, vizionár,spisovateľ, beatnik, popularizátor psychedelickej drogy LSD, psychedelickýexperimentátor a guru. Bol predstaviteľom alternatívnej kultúry. Bol žiakomvojenskej akadémie vo West Pointe. Doktorát získal na University of Californiav Berkley v Kalifornii v USA. Na Harvarde viedol projekt psychedelickéhobádania v Stredisku pre výskum osobnosti. Zaujímovasťou je, že svoje známeheslo "Turn on, tune in, drop out" (zapnisa, nalaď sa, vypadni) v podstate sám dodržiaval. Odišiel z Harvardu,aby realizoval svoj „hipisácky" život a skúmal vplyv LSD na ľudíprostredníctvom nespočrtných LSD sedení, ktoré sám viedol.
Domnievam sa, že výnimočnosť jehopohľadu na LSD bola v tom, že túto drogu nebral iba ako prostriedok nadosiahnutie akejsi fyzickej rozkoše a únik od reality, ale glorifikovalLSD ako prostriedok na pozmenenie vedomia, na základe ktorého je človek schopnýrozširovať svoju duchovnú sféru. Ako sám povedal, nikdy sa nebránil použitiuslova Boh (i keď ho určite nechápal v klasickom kresťanskom vnímaní).Mýslím si, že najlepším spôsobom, ako priblížiť Learyho myšlienky, je citovaťvybrané časti z knihy. Aj napriek tomu, že Politika extázy je skôrpsychologické dielo, Leary vyjadruje aj filozofické myšlienky. Jednouz nich je napríklad jeho pohľad na Boha.
LSD vásobrátí k Bohu (str.101-102)
K zákazu LSD v Americe pravděpodobně dostačovala skutečnost,že LSD vyvolává extázi a přináší rychlou léčbu, později se však vyskytly dalšískutečnosti, které ještě posílily lékařskou opozici. Začaly se objevovat důkazy, že psychedelické drogy vyvolávajínáboženské prožitky. Hrůza! Podle Savageova výzkumu uvedlo 90 procentzkoumaných subjektů „větší uvědomění Boha nebo vyšší síly". Learyho studieodhalily, že přes dvě třetiny ze vzorku 67 knězí, mnichů a rabínů označilyprožitou zkušenost za nejhlubší duchovní zážitek svého života. Při řízenémdouble-blind experimentu, který se uskutečnil na Velký pátek 1963 v bostonskéuniverzitní kapli, devět z deseti studentů teologie obšírně líčilo úžasnýmysticko-náboženský prožitek a dva z nich okamžitě opustili seminář! „Drogyobcházejí Krista a jdou přímo k Duchu svatému," poznamenal prezident presbyteriánskéhoteologického semináře v San Francisku Theodore Gill. Za zapamatování stojíslova Williama Jamese, který je pokládán za vůbec největšího psychologa, jakéhoAmerika kdy zrodila: „Když se zpětně dívám na své experimenty (s oxidemdusíku), všechny směřují k jistému vnitřnímu vyznění, kterému musím, ať chciči nechci, přisuzovat určitý metafyzický význam."
Podle časopisu Time „Duchovní...tvrdí, že z fanatiků LSD se utvořila klikamoderních gnostiků, kteří se starají pouze o prohlubování svého soukroméhohledání toho, čemu říkají, vnitřní svoboda'. Jiní se domnívají, že by církev nemělašmahem zamítnout něco, co může prohlubovat víru. Jeden z nejpřednějšíchamerických badatelů v oblasti mysticismu, doktor W. T. Stače z Princetonu, jepřesvědčen, že LSD může změnit životy k lepšímu. Podle něj ,skutečnost, žeprožitek byl vyvolán drogami, nemá žádný vliv na jeho platnost.´
Veľmi zaujímavý je taktiež rozhovor, ktorý boluverejnený v septembrovom vydaní časopisu Playboy v roku 1960.V knihe ho možno nájsť v 7. kapitole a odporúčam jehoprečitanie, ak nemá čitateľ vôľu prejsť si celú knihu. Na strane 160 odpovedáLeary na otázky:
(úryvok)
PLAYBOY: Velká část všeho, co řekli o LSD jehoprůkopníci, včetně vás, se pohybuje na hranici náboženského mysticismu. Vlastnějste před chvílí hovořil o objevení „božskosti" právě pomocí LSD. Jakýmzpůsobem je zkušenost s LSD náboženská?
LEARY: Záleží na tom, co chápete pod slovem náboženství.Téměř pro každého představuje zkušenost s LSD konfrontaci s novými formamimoudrosti a energie, které zastiňují a vysoce převyšují lidskou mysl. Tatozkušenost probuzení a zjevení se často popisuje jako náboženská. Svou práci v podstatěpovažuji za náboženskou, protože jejím cílem je systematické rozšiřovánívědomí a objevení oné energie uvnitř, kterou lidé označují za „božskou".Z psychedelického pohledu se téměř veškerá světová náboženství pokoušejí - ikdyž někdy časové nebo národně omezena - objevit vnitřní potenciál. LSD jejógou Západu. Cílem všech východních náboženství je, podobně jako u LSD,dostat se v zásadě do stavu opojení: to znamená rozšířit vědomí, nalézt extázia v ní zjevení.
Ďalej by som rád uviedol Learyho kategorizáciu vedomia. Akosom už spomenul, hlavný efekt Leary pripisoval schopnosti LSD „zmeniť vedomie". Druhy týchto zmien vysvetlil v nasledujúcich riadkoch. (str.160-163)
PLAYBOY: Dr. Gerald Klee z Národního institutu duševníhozdraví napsal: „Ti, kteří tvrdí, že LSD rozšiřuje vědomí, by museli nejdřívedefinovat pojmy. Ať pomyslím na jakoukoliv konvenční definici, myslím, ževědomí nerozšiřuje." Co si myslíte Vy?
LEARY: Víte, on používá velice zúženou, konvenční definicivědomí, na kterou si psychiatři navykli: tedy, že máme dvě roviny vědomí -rovinu spánku a symbolické normální bdělostí. Vše ostatní je šílenství. Takžepodle konvenční definice LSD opravdu nerozšiřujesymbolické vědomí: tedy, vytváří psychózu. Jsem toho názoru, že tatodefinice je příliš úzká, že vychází z politováníhodného, primitivního apředsudkovitého systému vědomí. Můj systém vědomí - prověřený zkušenostmistatisíců zkušených cestovatelů, kteří vzali LSD - definuje sedm rozličnýchobvodů vědomí.
PLAYBOY: Jaké to jsou?
LEARY: Nejnižší dvě roviny vědomí představuje spánek aotupení, které vyvolávají narkotika, barbituráty a náš národní oblbovák -alkohol. Třetí rovinou vědomí je konvenční bdělý stav, v němž se vědomí upíná kpodmíněným symbolům: vlajkám, znakům dolaru, titulům v zaměstnání, značkámalkoholu, členství ve straně a podobné. Je to rovina, kterou většina lidí,včetně psychiatrů, považuje za skutečnost: neznají druhou polovinu. Další dvěroviny vědomí - somatická a smyslová - by mohly, alespoň si to myslím, čtenáře Playboye obzvláště zajímat, neboť sepovětšinou vyskytují u mladé generace, která je mnohem citlivější nežpuritánští Američané starší generace. Abyste dosáhli somatické a smyslovéúrovně, musíte mít něco, co vypne symbolya otevře miliony smyslových kamer milionům podnětů, které na ně dorážejí.Chemickou látku, která otevírá dveře do těchto rovin, znaly již odpradávnakultury, které zdůrazňují význam vnímavého, citlivého zachycování smyslovýchpodnětů: arabské, indiánské a mongolské. Je to marihuana. Není pochyb o tom, žemarihuana je smyslovým stimulátorem - a to vysvětluje nejenom to, proč je tolikoblíbená u mladých lidí, ale také proč vyvolává tolik strachu a paniky meziobčany středního věku, střední vrstvy, pijáky whisky, puritánskými byrokraty,kteří řídí protidrogové úřady. Kdyby tak jen tušili, co jim utíká.
Ale musíme dát smutné sbohem tělesným rovinám vědomí apřejít do roviny šesté, kterou nazývám rovinou buněčnou. Velice dobře se ví, žesilnější psychedelika jako LSD a meskalin vás vyvedou za hranici smyslů do světa buněčného vědomí. Neurologické nacelé záležitosti je, že každá ze 13 miliard mozkových buněk je napojena nadalších 25 000 jiných buněk a všechno, co víte, je výsledkem komunikační výměnyna nervových zakončeních buněk. Při sezení s LSD se probudí obrovský shluktěchto buněk, vědomí krouží do tajuplných světů, pro něž nemáme žádné označeníani pojmy. Snad nejpříhodnější je "mrtvý". A tak jenom sedí, naprostokonsternován, a bojí se pohnout. Stejné zjevení však může být pro zkušenéhoLSD cestovatele velice podnětné: dostal jste se k jádru Einsteinovy teorie,pronikl jste do konečné podstaty věcí a pulzujete v souladu s jejím primárním,vesmírným klokotem.
PLAYBOY: Stalo se vám to během sezení mnohokrát?
LEARY: Stalo se mi to asi v polovině z oněch 311 případů," kdy jsemvzal LSD. A pokaždé, když to začíná, bez ohledu na množství zkušeností, kteréjste již měl, nastane okamžik hrůzy - protože nikdo nevidí rád, jak se jehopohodlný svět předmětů a symbolů a dokonce buněk rozpadá do základní fyzicképodstaty.
Určite každéhozaujíma, čo bolo pre Learyho najväčším ponaučením z LSD. (pokračovanierozhovoru s časopisom Plaboy str. 182-183)
PLAYBOY: Co byste označil za nejdůležitější ponaučení,které vám přineslo užívání LSD?
LEARY: První a poslední zároveň je pochopení, že základníživotní otázka zní, měli bychomv životě pokračovat? Když se nad tím pořádné zamyslíte, je to jediné skutečnétéma ve vývojovém kosmickém smyslu; zda to dělat s příslušníkem opačnéhopohlaví a pokračovat v tom - anebo ne. V nejhlubší rovině vědomí se tato otázkavynořuje znovu a znovu. Trápil jsem se s ní během sezení s LSD: Jak jsme se semdostali, do tohoto šílenství? Jak se dostaneme odsud? Ze základní filozofickéizolace člověka vedou dvě cesty: můžete si svou cestu prošoustat - mít děti,což je jistým způsobem nesmrtelnost. Nebo z toho kolotoče můžete seskočit. Otom pojednává buddhismus, nejmocnější psychologie, kterou kdy člověk vytvořil.Já jsem si však zvolil zachovám hry života. Jsem hinduista, ne buddhista.
Kromě tohoto potvrzení vlastního života jsem se naučil věnovatsvou pozornost filozofickým otázkám, které narážejí na skutečně zásadní,klíčové problémy: Kdo napsal onen vesmírný scénář? Co ode mne očekává kód DNA?Odehrává se ona velkolepá genetická show naživo nebo jede z kazety? Kdo tosponzoruje? Jsme naším nervovým systémem naprosto polapeni nebo se můžeme skutečně s někým spojit? Mám v úmyslustrávit s trochou psychedelické pomoci zbytek svého života pátráním poodpovědích na tyto otázky - a podněcováním ostatních, aby tak činili také.
Leary mal kvôli drogám aj problémy so zákonom. Pri návratez Mexika 20.12.1965 našli u jeho dcéry marihuanu. Leary za ňu priznalzodpovednosť a bol obvinený podľa zákona o zákaze držania marihuany. Bolza to odsúdený na 30 rokov väzenia, ale odvolal sa na protiústavnosť danéhozákona. V roku 1969 ho Najvyšší súd uznal nevinným. V deň zbaveniaviny oznámil kandidatúru na guvernéra Kalifornie (protikandidát bol RonaldRaegan). Jeho volebný slogan bol „Come together, join theparty", čo myslím nepotrebuje preklad.Zaujímavosťou je, že jeho piesňou kampane bola známa skladba Come together,ktorú mu špeciálne zložil John Lennon. Nakoniec však nekandidoval, lebo bolodsúdený na 10 rokov za držanie marihuany (obvinený 26.12. 1968). Rozhodol somsa použiť úryvok, v ktorom vysvetľuje, ako obhájiť užívanie LSDa marihuany. (str. 228-229)
Lidé, kteří kritizují můj výklad prvního dodatku - tedynáboženskou viru a její praktikování - k obraně kouření marihuany a užíváníLSD, prostě a jednoduše nechápou, co vlastně náboženství znamená, nebo se drží velmi úzkéhozápadního, protestantsko-katolicko-židovského pojetí náboženství.
Moji životní filozofii závratně ovlivnilo studium orientálnífilozofie a náboženství. To, čemu Američan bez ohledu na svou náboženskou vírusamozřejmě vůbec nerozumí, je skutečnost, že cílem orientálního náboženství je dostat se do opojeni, mít extázi,naladit se, zapnout se, spojit neuvěřitelné různorodosti, krásu, živoucí,pulzující význam smyslových orgánů s mnohemsložitějšími, příjemnějšími a objevnějšími poselstvími buněčné energie.
Hinduísta považuje duchovní hledání za vnitřnízáležitost. -Různé sekty orientálních náboženství používají ke hledání Boha různémetody a různé tělesné orgány. Přívrženci Šivy užívají smyslů: následovníciVišnu se zaobírají buněčnou moudrostí a propojením s nekonečným tokemreinkarnační moudrosti, který by biochemikové nejspíše označili za proteinovoumoudrost kódu DNA: buddhistické příručky o rozšiřování vědomí se zajímají o záblesk, bílé světlo prázdnoty,extatickou jednotu, která nastane, když budete dokonale zapnuti, za hranicísmyslů, za hranicí těla.
Další neporozumění náboženství a výkladu prvního dodatkusouvisí s institucionalizací náboženského chápání a esta-blishmentem na Západě.Lidé, kteří užívají marihuanu a LSD u sebe doma nebo na zahradě, si kladouotázku: „Co to má co společného s náboženstvím?" Protože náboženství proně znamená knězi, bible, kostely, nedělní školy, sekty, pravidla a nařízení.
Pro většinu obyvatel Východu je svatým chrámem náboženstvíjejich vlastní tělo. Svatyně senachází u nich doma. Vašímknězem, učitelem nebo guru je někdo, s kým žijete a sdílíte velkou částradostí a strastí každodenního života.
Náboženská definice buněčné zkušenosti má ještě jednohledisko: skutečné používání smyslových orgánů, schopnost soustředit se na svévlastní buňky vyžaduje čas, trénink, praxi a disciplínu; posunout vlastnívědomi z jednoho typu extáze do druhého vyžaduje uvědomělost a vedení.
Abyste mohli skutečně používat nástroj těla a milionysmyslových a buněčných kamer, kterými jste obdařeni, potřebujete know-how, ana Východě se těmto technickým příručkám říká cvičebnice jógy nebo náboženskéhoosvícení.
Jestliže se tedy doma spontánně zapnete prostřednictvímtrávy nebo LSD, může to být příjemné a dokonce i objevné. Většinu lidí však užtolik nepřitahuje zkoumání vnitřní síly vlastního nervového systému a buněk asíly psychedelických drog jako je marihuana a LSD, aby pak mohli vstoupit dotěchto složitých říší.
Leary v knihe viackrát prirovnáva život väčšiny ľudík televíznej role. Seba a sebe podobných sa však snaží z tejtoúlohy oslobodiť (svojským spôsobom). (str.273, úryvok)
- Dr. Leary, co se stane sespolečností, když se každý zapne, naladí a vykašle na to, co ho nebaví?
Tato otázka je odrazem panického stavu televizníhostatisty. Co se mnou jen bude, pokud show vyletí do povětří? Ztratím tím svoumalou roličku? Jaká by to byla nevyslovitelná ztráta, kdyby se zřítily zditohoto lepenkového studia!
Emocionální odpovědí na tuto teroristickou hru je duševnípocit jistoty. Nemějte obavy, váš život začínáteprve tehdy, když televizní hra končí. Zapněte se, nalaďte a vypadněte.Potom vám nic nebrání v tom, abyste vypochodovali ze studia - přímo do Rajskézahrady.
Learyho názory boli vždy vyslovene „proti prúdu".V nasledujúcom, dlhšom úryvku, vyjadruje zaujímavé názory na chápanieľudského mozgu, ale aj na vplyv vysokých škôl na mladých ľudí. Otvorene ichprirovnáva k akémusi narkotiku. Na konci podáva univerzálne riešenie, akosa s tým vysporiadať.
(281-287)
Lidská bytost, jak víme, je velice novodobým přírůstkemdo království zvířat. Vzpřímený primát s velkou lebkou se objevil přibližněpřed 70 000 lety (v poměrech časové tabulky evoluce se jedná o pouhý zlomekvteřiny). Velikost lebky a mozku se v nějakém mutačním skoku téměřzdvojnásobila. Podivná mozková exploze. Podle jedné paleoneurologické teorie(dr. Lilly Edinger) se zdá, že „rozšíření mozkových hemisfér o 50 procentnepřeváželo žádné výraznější zvětšení tělesných rozměrů".
Tím se dostáváme k úžasné možnosti, že se člověk běhemkrátkého novorozeneckého období své existence nikdy nenaučil používat tentonový neurologický stroj. Znamená to, že člověk podobné jako dítě, ztracenéuprostřed řídícího centra počítače s miliardami elektronek, začíná pouzepomalu zjišťovat, že ve výbavě, kterou nosí pod vlastním obočím, existuje nekonečnýpočet významů a spletitá moc.
První informaci o této neuvěřitelné situaci poskytlAlfred Russel Wallace, který společně s Charlesem Darwinem objevil tzv.evoluční teorii. Wallace byl prvním, kdo zdůraznil, že takzvaný divoch -Eskymák, africký kmenový člověk - který není v žádném případě nějakou odnožíprimitivního a nikdy dále nerozvinutého živočišného druhu, má stejné nervovévybavení jako vzdělaný Evropan. Jen je prostě nepoužívá stejným způso bem.Nerozvinul je ani jazykově a ani ve smyslu jiných symbo lických her. „Bezpečněmůžeme prohlásit," prohlásil Wallace, „že divoch vlastní mozek, kterýmůže, bude-li kultivován a rozvíjen, vyvinout činnost takového druhu a takovéhostupně, že dalece přesáhne vše, co kdy udělal." Zřekneme se diskuse oetnocentrických domněnkách (protestantské etice, rozdílu mezi primitivním acivilizovaným světem) a budeme následovat logiku k jejímu dalšímu kroku.
Zde narážíme na překvapivou pravděpodobnost. Navzdorynaší mechanické kultivovanosti můžeme být dost dobře divochy, jednoduchýmisurovci, kteří si neuvědomují vnitřní potenciál. Je vysoce pravděpodobné, ženadcházející generace se za námi ohlédnou a budou se divit. Jak si mohli tak dětskyhrát s jednoduchými hračkami a primitivními slovy a zůstat lhostejnými krychlému, silnému a vztahovému potenciálu uvnitř? Jak mohli selhat při využitívybavení, které vlastnili?
Loren Eiseley (jehož argumenty jsem sledoval v několikaposledních odstavcích) o tom praví: „Když tyto uvolněné potenciály mozkovéhorůstu začaly působit, odneslyčlověka do nového světa, kde neplatí staré zákony. S každým pokrokem v jazyce,v symbolické myšlence, mozek kráčí znásoben. Je dosti příznačné, že v poslednídobě tolik požadované a méně specifikované oblasti mozku, klidné oblasti,dozrávají naposled. Někteří neurologové jsou, a ne bezdůvodné, toho názoru, žezde mohou ležet další možnosti, které však odhalí pouze budoucí vývojrasy."
Používáme velmi malé procento nervové výbavy, mozkovévýbavy, kterou máme k dispozici. Chápeme a konáme na jedné úrovni skutečnosti,pokud existuje jakýkoliv počet míst, jakýkoliv počet směrů, kterými se můžemepohybovat.
Dámy a pánové, je čas se probudit! Je na čase skutečné využíthlavu. Ale jak? Vezměme si naše hlavní téma: jednotlivce na vysoké škole. Můženám univerzita pomoci při využití naších hlav? Pokud chceme přemýšlet o funkcivysoké školy, měli bychom přemýšlet o univerzitě jako o místě, které plodínové myšlenky nebo prosazuje nové představy. Místo, kde se můžeme naučit, jakvyužívat naše neurologické vybavení.
Univerzitu a každý jiný článek vzdělávacího systému platíspolečnost dospělých k výcviku mladých lidí, aby udržovali hru v chodu. Buďtesi jisti, že nepoužíváte svou hlavu. Studenti, tato instituce a všechnyvzdělávací instituce jsou vytvořeny, aby vás umrtvovaly, aby vás uspaly. Abyzajistily, že odsud odejdete a vstoupíte do vyšší hry a zaujmete své místo vřadě. Mezi roboty, jakými jsou vaši rodiče, poslušní, výkonní, dobře přizpůsobeníherci společenské hry. Nahraditelná strojní součástka.
Nyní smíte trochu rebelovat. Můžete se moderně oblékat,mohou z vás vyrůst roztomilí teenageři a tak podobně. Existuje tady určitásvoboda jednání, abyste si mysleli, že děláte věci odlišné. Ale nenechejte senapálit.
Včera večer jsem se díval pár minut na televizi a viděljsem diskusní pořad vysokoškolských studentů, kteří probírali různé problémy.Velmi vážné společenské problémy. Diskutovali o alkoholismu mezi teenagery.Vše nasvědčuje tomu, že dnešní mladí lidé chtějí dělat věci dospělých až přílišrychle. Chcete začít užívat narkotika dospělých předtím, než dostatečně vyspějete.Dobrá, nespěchejte tedy! Dospěláckemu pití se budete oddávat již velice brzy.Budete provádět všechny ostatní standardizované postupy dospělých robotů,protože to je přesne ono, k čemu vás vedou vzdělávací instituce. Rozšířitvědomí, použít nevyužitý potenciál ve vaší hlavě k přímé zkušenosti a vyvíjetse je poslední věcí, kterou by vám vzdělávací instituce chtěla dovolit.Nechtějí, abyste se vyvíjeli, abyste rostli, abyste skutečné rostli. Nechtějí,abyste se posunuli na jinou úroveň skutečnosti. Nechtějí, abyste brali životvážně, chtějí, abyste brali vážně jejich hru. Vzdělání je, drazí studenti,anestetickou, narkotickou procedurou, která velmi pravděpodobně otupí vašicitlivost a do konce života znehybní váš mozek a vaše chování.
Rád bych rovněž připomněl, že náš vzdělávací proces je obzvlášťnebezpečné narkotikum, protože přímo fyziologicky poškozuje váš nervovýsystém. Dovolte mi vysvětlit, co tím myslím. Mozek je stejně jako jakýkolivorgán ve vašem těle dokonalý nástroj. Když jste se narodili, přinesli jste sido tohoto světa orgán, který je téměř dokonale přizpůsoben rozpoznat, co seděje kolem vás a uvnitř vás. Stejně jako srdce je i mozek připraven na svoupráci. Vzdělání však ve vaší hlavě působí asi tak, jako bychom uchopili vašesrdce, přetáhli přes ně gumičky a vložili do něj pružiny, abychom zajistilidostatečné pumpování. Vzdělání obkládá vaše vědomí sérií filtrů, abyste rok odroku, krok za krokem, měli zkušeností méně, méně a méně. Dítě, jak jsmepřesvědčení, vidí mnohem více než my. Dítě ve veku deseti či dvanácti let jehravé a pohybuje se s určitou flexibilitou. Dospělý však již svou zkušenostzredukoval na umělé reakce. To je biochemický jev. Existují četné důkazy o tom,že zvyk je nervovou sítí zpětných smyček. Jako drážky na gramofonové desce,jako svaly - čím častěji kteroukoliv ze smyček používáte, tím pravděpodobnějiji použijete znovu. Kdybychom měli více času, mohl bych přesné říct, jak tentopodmíněný, vzdělávací proces funguje, jak se zakládá na raných, náhodných, vtisknutých emocích.
Takže jsme už zase u toho. Monolitické, ztuhlé impériumse blíží ke svému pádu. Během několika posledních tisíciletí jsme se v tétosituaci ocitli již mnohokrát. Co můžeme dělat se vzdělávací narkózou? Jak semůžeme zbavit konformních zvyků? Jak se můžeme naučit používat svou hlavu?
Všichni jsme polapeni v tomto společenském návykovémprocesu. Vy, mladí lidé, víte, že nefunguje tak, jak by mohl. Víte, že jstezaseknutí. Bojíte se zrobotizovaných postupů. Ale vždycky existuje nějakýslib, není to tak? Vždycky existuje nějaké „pojď". „Zase přijď. To sezlepší. Zítra se stane něco velkého, když budeš dneska hodnej." Nestane senic! Ve skutečnosti se to zhoršuje, drazí roboti.
Dobrá, kam jdeme? Co můžeme dělat? Na tyto otázky mám dvěodpovědi. První je: na všechno sevykašlete! Vypadněte tam, kde jste blíže skutečnosti, k přímé zkušenosti.Zmizte tam, kde se věci skutečné dějí. Přibližte se k hranici. Vyjděte k oněmohniskům, kde se odehrávají důležité věci. Proč si nevyberete nejdůležitějšíproblém ve světě, alespoň ve vašich očích, a nejdete přímo do centra místa, kdese odehrává, kde je zkoumán a kde se na něm pracuje? Proč ne? Někdo tam musíbýt, v centru. Proč ne vy?
Je to risk, Za prvé riskujete, že ztratíte pevné místo nažebříku, po kterém jste stoupali. Ztratíte spojení se společností.
Studenti za mnou velmi často chodí a říkají: „Chci pokračovatv psychologu a získat doktorát. Kam mám jít?" A já jim vždy kladu otázku:„Proč chcete studovat psychologii?" A já jim naslouchám, přičemž seobvykle vyjeví jedna ze dvou odpovědí. Odpověď číslo jedna je: „Chci se státpsychologem. Chci hrát psychologickou hru. Chci být schopen hrát tu roli apoužívat termíny, které vy používáte, a chci být asistentem profesora a potommimořádným a potom řádným profesorem a chci získat definitivu a možná, jestlijsem skutečné ctižádostivý, bych se mohl stát prezidentem Amerického sdruženípsychologů." Dobrá, to je celkem v pořádku a někomu, kdo má takovou ctižádost,mohu poradit, kde se nacházejí strategické univerzity, jako běž do Michiganunebo Yale, ale nechoď do XYZ.
Někteří studenti řeknou: „Já chci studovat psychologii,protože chci studovat lidskou povahu" nebo „Chci zjistit, co je co. Udělatněco dobrého." Těm potom řeknu, dobrá, zapomeňte na školu. Jaké dobrochcete dělat? Chcete pomáhat duševně chorým? Přihlaste se do nemocnice pro duševněnemocné. Zůstaňte tam rok nebo dva; o duševních onemocněních se během těchtodvou let dovíte více, než naše profese poznala za sto let. Jestliže se chceteněco dozvědět o kriminalitě, jděte přímo do zásahové jednotky, naučte se hřezločinu, naučte se boji muže proti muži, naučte se od drsných chlápků, pročjsou gauneři a profesionální zločinci. Stravte rok ve vězení, ne jako psychologové,ale jako bachaři nebo uklízeči, naučíte se víc, než se kdy můžete dočíst vkriminalistické příručce. Takhle to chodí. Neexistuje problém, který by v tomtostavu lhostejnosti nemohl být nejlépe vyřešen tím, než že vstoupíte přímo dojeho skutečnosti.
Proti tomuto návrhu lze samozřejmě namítnout: „Konec koncůpotřebujeme nějaké informace a fakta a měli bychom se je učit v univerzitníchkurzech." A já říkám, „Jistě, panují existenciální problémy; někdynastane doba, kdy si ve snaze vyřešit existenciální problémy budete chtítvypůjčit zkušenost a znalosti od předchozích badatelů." Můžete použítknihovnu, ale uvědomte si, že je to narkotikum. Knihy v knihovně jsou nebezpečnénávykové látky. Knihy se stejně jako heroin stávají cílem samy o sobě. Předdvěma roky jsem navrhl, aby zavřeli Wide-nerovu knihovnu při Harvardověuniverzitě, dali na dveře řetěz a do zdí vyvrtali malé otvory jako vbankomatech, takže kdyby si chtěl student vypůjčit nějakou knihu, musel bypřijít s proužkem papíru, který by dokazoval, že má nějakou existenciální,praktickou otázku. Nemohl by jenom tvrdit, že chce nabrat spoustu informací dosvé mysli, aby udělal dojem na učitele nebo se mohl vyvyšovat nad ostatnístudenty v intelektuální hře. Ne. Kdyby však měl existenciální problém,knihovna by mu poskytla všechny informace, které by se k jeho problému vztahovaly.Je zbytečné říkat, že můj plán neměl velký ohlas a dveře Harvardu zůstávajíotevřené. Na Harvardu můžete ještě pořád získat nebezpečnou dávku narkotik bezjakéhokoliv lékařského předpisu.
Kam můžeme jít?
Odpovědí číslo jedna je vystoupit do světa, jít tam, kdese dějí skutečně důležité události, o kterých si myslíte, že jsou důležitě astoupat k nim. Jen tak mimochodem, tak dochází ke všem ohromujícím pokrokůmvědy stejně jako politiky.
Odpověď číslo dvě na otázku, kam můžeme jít, zní: Jdětedovnitř. Jděte do svého vlastního mozku; začněte používat nedotčené oblastivlastní hlavy. Zde je, přátelé, skutečná hranice, skutečná výzva, skutečnápříležitost.
Dobrá, jak to uděláme? Lidstvo zkoumalo po staletí, potisíciletí problém, jak rozšířit vlastní vědomí, jak se dostat do vlastníchmozků. Jednou z klasických metod je jednoduchý proces meditace. Tato metoda alednes, v roce 1963, působí dosti absurdně. Představte si, že byste řeklinějakému Američanovi, aby strávil jednu hodinu denně o samotě - aby nemyslel,ale jen vypínal všechny vnější stimuly a vnitřní duchovní mašinérii apozoroval, kam ho to odnese. Měli bychom si připomenout, že meditace byla provelkou část lidské populace klasickou psychologickou technikou po tisíce let.Každý z našich velkých vizionářů, každý z mužů, kteří změnili směr lidskéhistorie, vyřešil odpověď na danou otázku právě během meditativní zkušenosti.
Moderní psychologie nazývá „zapnutí" moderním jménem „smyslové omezení".Před několika lety psychologové objevili, že pokud vezmete nějakého Američana adáte ho do temné místnosti, zamezíte vstupu všech zvuků a veškerého světla avšech hmatových podnětů, jinými slovy, jestliže vypnete veškeré vnější hry,neudrží svou mysl v chodu, v jeho vědomí se usídlí podivné věci, a tak začnemít halucinace, zjevení, vize nebo začne panikařit, vyběhne z místnosti avykřikne: „Pomoc!" Důvodem je (a nyní se dostáváme zpět kneuropsychologii), že vaše mysl, vaše verbální mysl hrající hru vyžaduje podobnéjako drogový návyk neustálou stimulaci. Musíte podávat stále další a dalšídávky. Abyste udrželi klam, že jste sami se sebou a že vaše úroveň skutečnostije skutečné skutečností, musíte mít po celou dobu zpětnou vazbu. Musíte mítkolem sebe lidi, kteří vám budou připomínat, že vy jste vy; abyste tutospolečenskou skutečnost udrželi v chodu, museli byste mít kolem sebe lidi,kteří se účastní stejných bezprostředních skutečností, kteří se dělí o stejnouspolečenskou deziluzi.
Kdykoliv vypadnete, odejdete od společenské a smyslovéstimulace (jako lidé, kteří ztroskotali, lidé, kteří zabloudili v poušti,lidé, kteří zapadli poď sněhem, lidé, kteří odešli do klášterů, lidé, kteříodcházejí do buněk), objevují se symptomy ústupu. Lidé panikaří, protože sedostávají na jinou úroveň skutečnosti. Kolik z našich velkých vizí, velkýchhistorických rozhodnutí, pochází od lidi, kteří odešli do pouště? Ježíš Kristusodešel do horské jeskyně; Mohamed seděl sám v jeskyni; Buddha žil v osaměníněkolik let. Stejně tak i svatý Jan z Kříže. Učinila tak většina našich velkýchvizionářů. Uskutečnit tyto psychedelické události v dnešní době je podstatnéproblematičtější. Být osamocen, aby bylo možno nahlédnout dovnitř.
Úryvok z rozhovoru, ktorý viedol Ken Garrison, editorčasopisu SOL, Valley State College, Kalifornia. (str. 312-313)
(...)Jsem přesvědčen, že náboženské nakopnutí je jedinouzkušeností, která dává hodnotu životu. Okamžik zjevení, kdy jste zapnut docelého procesu, který lidé stáří nazývali mystikou, je celým cílem života.Velcí náboženští vůdci byli největšími postavami vůbec. Buddha byl nejvícezapnutým chlapíkem. Buddha se chtěl zbavit utrpení. Všechna pojetí neřesti,tvrdé práce a dobroty jsou součástí staré falešné hry. Náboženstvím je pro násextáze. Je to svoboda aharmonie. Děti by se neměly nechat vypnout falešným, televizním propagandistickýmnáboženstvím, kterému se naučily jako děti. Skutečný trip je Boží trip. Nynízpět k otázce, kdo je Bůh: skeptikové se po tisíce let ptali vizionářů jakojsem já, „Dobrá, kdo je Bůh? Mluví latinsky? Mluví řecky? Má bílou kůži nebotmavou?" Myslíte si, že k tomu, abych mohl definovat proces, který na tétoplanetě trvá 5 miliard let a který operuje v rychlosti světla a manifestujesebe sama ve stále se měnících formách, stačí 3000 anglických slov? Mohu vásnaučit, jak najít Boha. Mohu vás naučit metody; to je má profese. Abyste mohlimluvit k Bohu, měli byste odhodit všechny definice, poddat se tomuto procesu apotom se vrátit a pokusit se naladit a rozvinout uměleckou formu, která vyjádřívaši představu. Bůh existuje a pro mne je tímto energetickým procesem: jazykemBoha je kód DNA. Co víc, jazykem Boha je jádro atomu. Bůh je navíc znamenitým,pečlivě vypracovaným dialogem planet a galaxií atd. A to skutečné existuje,stejně jako existuje inteligence a existuje plánování a moudrost a síla, nakterou se můžete naladit. Lidé nazvali tento proces pro nedostatek lepšíhoslova „Bohem". Vím, že když jsem byl na Harvardu, byl Bůh špatným slovem;Bůh je „hub" hláskován pozpátku. Nezajímá mě, jak to nazýváte. Musel jsembrát pět let LSD, než jsem mohl vyřknout slovo „Bůh" nahlas. Protože bystese měli cítit správné, když to říkáte, a já se teď cítím velmi spokojeně, kdyžříkám, že mluvím k Bohu a že Mu naslouchám. On je hipík, On je muzikant a tepev Něm skvělý rytmus. Nikdy Jej nenaleznete v nějaké instituci nebo v zábavnímpořadu americké televize. On není nikdy legální! A On má rovněž velký smyslpro humor! Odbočil jsem a opakuji se a nepředstírám, že hovořím jakýmkolivsouvislým způsobem. Nepíšu knihu nebo článek. Jsem spíše jako muzikant aopakuji akordy. Můžete svobodné editovat, vyřezávat či přesunovat podle vlastnívůle. Doufám, že to uděláte, protože jsem se opakoval.
Úryvok z rozhovoru, ktorý viedli Jean Smitha Cynthia Whiteová z Innisfree, mesačníka MIT, vydali študenti Massachusettskéhoinštitútu technológie.
INNISFREE: Dosáhlo by LSD něčeho, čeho by nedosáhla anivědomá meditace hinduistického typu - kdybychom jí ovšem byli schopni?
LEARY: Jestliže meditace funguje, dostane vás přesné tam,kam LSD. Ale jen jedna osoba ze sta tisíc může do těchto míst dospětprostřednictvím meditace.
INNISFREE: K čemu používáte předbuněčnou úroveň vědomí?
LEARY: Víte, Buddhovo dílo a dozajista i spisyhinduistic-kých filozofů - Šivovy mýty - jsou výtvory lidí, kteří dosáhli buněčnéúrovně. Teorie reinkarnace v hinduismu je dokonalým metaforickým a poetickýmvyjádřením kódu DNA.
Ako by som zhrnul Politiku extáty na základe úryvkov, podľaktorých som si zapamätal ideu knihy? Kontroverzný autor, kontroverzná kniha. Aleminimálne zaujímavá. Aj napriek častému užívaniu drog (alebo vďaka nemu???) siLeary udržal čistú hlavu a jeho názory i keď nemusia byť smerodajné,sú ponúkané často veľmi chytľavo a logicky. Myslím si však, že som ponúkoldostatok ukážok, aby si každý vytvoril vlastný pohľad na danú tému.