Neměl jsem na výběr. O to víc mě zajímalo, co po mě chtějí. Při hledání spojení jsem zjistil, že nejrychlejší cesta je vlakem přes Košice a pak zpátky autobusem na západ. Ze západu neexistuje žádné přímé spojení. Píší město, ale cestuje se tam jak do vesnice. Začalo mi být líto, že jako mladý a poměrně chudý absolvent, nejsem majitelem auta. A půjčovat bych si ho neodvážil. Co kdyby se něco stalo. Co a jak bych pak řešil. Československo už je minulostí a Evropská unie se snaží, ale zkoušet bych jí nechtěl.
Zavolal jsem na přiložené číslo z dopisu. Ozval se mužský hlas.
- Dobrý deň Petře, som rád, že voláte. –
- Dobrý den. S kým pak to mluvím? –
- Prepáčte, som taký uponáhľaný, že som Vás priviedol do pomykova. Pri telefóne Laco Mlieč, riaditeľ základnej školy v Utupanove. Ja som Vám posielal ten list. Predpokladám, že keď voláte, tak ste sa rozhodol prijať pozvanie. –
- No přiznám se, že jste mě malinko zmátl, ale ano. Vaše nabídka mě zaujala a chtěl bych se dozvědět víc. –
- O tom nepochybujem. My sa snažíme hľadať tých správnych absolventov a Vás som si všimlo už dávno. Čakal som len na to, až ukončíte školu. Bál som sa, aby ma náhodou niekto nepredbehol a tak som Vám písal hneď po promócii. –
- Ano to jsem si všiml. A jak jste se o mě vůbec dozvěděl? –
- Nebudem Vás nudiť detailmi. Sledujem mladých aktivistov a tých, ktorý sa o školstvo naozaj zaujímajú. A potom som si prečítal Vaše záverečné práce a mal som jasno. Tohto človeka chcem mať u seba v škole. –
- To mě těší. Nevěděl jsem, že se někdo o mě tolik profesně zajímá. –
- Neveril by ste, aký je to boj. Po kvalitných ľuďoch je všade neuspokojivý dopyt a riaditeľom, ktorým na ich škole naozaj záleží, záleží aj na dobrom tíme. Ale moc som sa rozhovoril. O tom sa môžeme porozprávať, keď prídete. –
- Ano, asi ano. No díval jsem se na své možnosti a mohl bych dorazit nejdříve pozítří. Ale ještě nevím, co s ubytováním. –
- O to sa nemusíte starať. Máme v škole služobný byt, ktorý je voľný a môžete v ňom prenocovať. S jedlom si tiež nemusíte robiť starosti, všetko zariadim. Číslo na mňa máte, tak keď dorazíte, zavolajte. Budem v škole a som Vám k dispozícii. –
- To zní dobře, tak já se Vám pak ozvu, až dorazím. Na shledanou! –
- Majte sa dobre! –
Byl to hodně zvláštní rozhovor. Ani jsem neměl čas se na něco pořádně zeptat. Ředitel byl ze mě úplně pryč a bral to jako jasnou věc. Ani ho nezajímaly detaily, toho jak, a kdy přesně přijedu. Bylo hezké slyšet, že mě někdo chce do své školy. Že jsem dokonce žádaný. No i tak to bylo všechno hodně zvláštní, a kdyby se to nedělo mě právě teď, tak bych tomu asi stěží věřil. A to mě na tom lákalo o to víc. Vždy jsem si liboval v šílenostech a tahle situace je pořádně ujetá.