.
Kollár a jeho idea „všeslovanskej reči“
Slovenský básnik Ján Kollár publikoval r. 1836 v časopise Hronka stať s doslovným názvom O literarnéj vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými. V nej odporučil približovanie sa k ideálu „všeslovanskej reči“. Navrhol všetkým Slovanom postupne obmedzovať cudzie slová a formy a zároveň prijímať „čistoslovanské“. Jazyk, ktorým Kollár stať napísal, je ním upravená, „zľubozvučnená“ čeština:
Opuštěnie cuzonárodních slov a forem v každém nárečiu, přijímánie vlastně a čistěslavských, přibližovánie sa k idealu všeslavskéj řeči, t. j. řeči, kterú by Slav z kteréhokoli kmenu snadno rozuměl. Cuzá slova odcuzujú Slavy od Slavov, odsterkujú kmen od kmena, vzdalujú nářečie od nářečia: jednotlivcům sa oškliviá a činiá těžké učenie sa pobratným nářečím.
.
Kollár: Slavopolák, Slavočech, Slavorus, Slavoserb
Podľa Jána Kollára len ten človek by mal byť slovanským spisovateľom a „péro do ruky bráti“, ktorý pozná hlavné slovanské „nárečia“. Ďalej Slovanov vyzval:
P o l á k, buď nejen Polákem, ale S l a v o p o l á k e m (génus et species), znaj nejen knihy svého, ale i českého, ruského, serbského nářečia; R u s, buď nejen Rusem, ale S l a v o r u s e m, znaj a čítaj spisy nejen svého, než i polského, českého, serbského nářečia; Č e c h, buď netoliko Čechem, ale S l a v o č e c h e m, uč sa nejen českému, ale i polskému, ruskému, serbskému nárečiu; S e r b, čili Illyr, buď netoliko Serbem, ale S l a v o s e r b e m, čítaj netoliko serbská, ale i polská, ruská a česká díla.
.
Kollár sa národne prebudil v Nemecku, zaujalo o zjednocovanie Nemcov
Výraznejšie počiatky Kollárovej ideológie tzv. slovanskej vzájomnosti spadajú do obdobia jeho študentských rokov v nemeckom meste Jena. Dovtedy sa Ján Kollár národne jasnejšie neprejavoval. Potvrdil to jeho spolužiak z bratislavského lýcea, slávny český historik František Palacký, ktorý vo svojich spomienkach napísal: „Kollár, také spolužák můj, co do snah národních držel se byl na lyceum prešpurském ještě vždy v pozadí, až teprve v Jeně (…) probudil se.“ Kollár študoval v Jene v r. 1817-9. Tu ho mimoriadne zaujala vôľa Nemcov, vtedy rozdrobených v mnohých štátoch, štátikoch a regiónoch – zjednotiť sa. Toto nemecké smerovanie potvrdili oslavy 300-ročnej pamiatky reformácie Martina Luthera na hrade Wartburg v októbri 1817, ktorých svedkom bol aj Kollár. Čo na podujatí videl, opísal v dobových bratislavských novinách Týdenník, v ktorých prerozprával aj nasledovné slová jedného z účastníkov nemeckého stretnutia:
Každý má býti nejen člověkem a vzdělancem, ale i Němcem, má vyzvléci ze sebe egoismus, provincialismus, dialektismus a povýšiti se na stupeň celého národu. Hanba jestiť vzdělanému žáku ničím jiným nebýti než Sasíkem, Hessem, Frankem, Švábem, Prusem, Rakušanem, Bavorem, Hannoveránem, Švejcarem atd. Nechať budoucně zmizí tato pitva národní mezi námi a buďme jedno tělo, jeden národ německý.
.
Zdroje: Kollár: O literarnéj vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými, 1836; Vlastní životopis Františka Palackého, 1885; Týdenník, 1817
