Málokto bude diskutovať o prínosoch diela a práce Jána Kollára. Okrem básnických diel písal aj učebnice, teologické zamyslenia, filozofické spisy a venoval sa archeológii.
Asi vrcholom jeho diela je Slávy dcéra, kde do postavy Míny zasadil ideál pravej lásky. Mína, alebo Friderika Wilhelmína Schmidtová. Kollár sa s ňou zoznámil počas štúdií v Jene a obidvaja sa do seba zaľúbili. Podľa Kollárovho opisu v básni Slávy dcéra má "zlaté vlásky" a "modré oči", krásnu postavu a je dokonalou Slovankou. Netrvá dlho a vzťah sa prehlbuje, ale do všetkého vstupuje Friderikina matka. Predstava chudobného kňaza z krajiny, kde "...zamastené kožišiny místo roucha nosí, vlasy sádlem mastí, slaninu jídají, v podzemních děrách a peleších bydlí, loupežnictví zhusta provozují" jej nevoňala a mala pre svoju dcéru pripravenú lepšiu partiu v osobe miestneho lekára. Kollár odchádza zdrvený a po čase korešpondencia s Mínou končí a dostáva od jej matky list, v ktorom ho informuje, že je jeho láska chorá a možno umrie. Kollár sa zameria na prácu v Pešti a nejako celú tú situáciu prekoná. Ako blesk z jasného neba je pre neho po rokoch správa, že Mína nielenže žije, ale je slobodná. Ako sa hovorí, stará láska nehrzdavie, a tak sa čoskoro koná svadba... Tento príbeh sa so železnou pravidelnosťou objavoval v dobových novinách.
Netrvalo však dlho a oficiálna verzia dostala trhliny. Prvou bola skutočnosť, že Mína so všetkými pozitívami nebola ani zďaleka ideálom slovanstva, ako ju vykreslil Kollár. Jej rodina mala slovanský pôvod, ale Friderika hovorila po nemecky, čo bolo pre mnohých po jej príchode do Pešti skutočným šokom. Kollár ešte viac prikrášlil jej vzhľad. Ako to opísal jeden z Kollárových priateľov: "Byla prostřední velikosti, silnější postavy, brunetka a měla černý, kudrnatý vlas."
Ešte horšie to dopadlo, keď sa do práce pustil Dr Jan Jakubec, ktorý sa pustil do skutočnej novinárskej práce a pred vydaním zborníka o živote a diele Jána Kollára navštívil v roku 1892 univerzitu v Jene a okolie. Použil na orientáciu Kollárove pamäti a jeho básne. Možno by bol urobil lepšie, keby sa orientoval podľa iných sprievodcov. "Představoval jsem si, že fara leží blízko u řeky Sály. Naváděly k tomu zvláště dvě znělky (L, 31 a 59), kde básník vykládá, jak dal Němcem strhnouti mostek přes Sálu vedoucí; v druhé, jak šel po lávce přes Sálu, v prostřed setkal se s Minou, která šla na druhý břeh zalévat své květiny, na cestě že se musili obejmouti, aby nespadli do vody. Ovšem hned poznal jsem nemožnost toho. Obyčejná lávka -- poražené dřevo — kterou má zde básník na mysli, nedá se dobře přes řeku 30—40 m širokou mysli. Lobeda pak od řeky je dosti vzdálena." Podobných prekvapí na neho čakalo niekoľko. Ešte viac ho však prekvapilo, keď začal pátrať po rodine Míny na miestnej fare a dostal sa k záznamom o jej krste: Bylo mi s podivením, že nenacházím, ač ve jménech křestních tu byl dosti bohatý výběr, jméno, které zaznamenal Kollár v Pamětech, totiž Vilhelmina. Z tohoto povstalo básnické její jméno Mina, jak se ho u Němců domácky zkráceného užívá. P. farář Bankwitz jakožto přísný muž Písma odvětil docela jistě: »Ne, tak se nejmenovala!*
Pokračuje ďalej a po komentároch na nepresnosti v oficiálnej verzii Kollárovho vzťahu s Mínou, autor dokonca okomentuje aj jej výzor: Tváři nelze upříti jistou krásu, ale kdo má v hlavě ideál líčený básníkem v jeho básních, je přece nemálo sklamán. Chybí tváři té jemnost a pravá ženskost. Výraz až panovačně energický.
A tak musíme spolu s viacerými Kollárovými kritikmi skonštatovať, že Mína mala od skutočnej Frederiky pravdepodobne tak ďaleko, ako Beatrice z Božskej komédie od skutočnej Beatrice di Folco Portinari.
Texty diel Jána Kollára nájdete v Zlatom fonde SME
Digitalizovaný zborník Jan Kollár (1793-1852) : Sborník statí o životě, působení a literární činnosti pěvce "Slávy dcery" : Na oslavu jeho stoletých narozenin
Mgr. Igor Čonka
