Paní učitelka, tatáž, která mne učila před 35 lety, sděluje nám, z práce utahaným rodičům, standardní informace o našich ratolestech. Pak se s mírným uzarděním zmiňuje o „přání“ pana ředitele, aby slečny ze druhého stupně zkusily nosit méně odhalující oblečení, konkrétně crop topy.
Mám dva kluky a jsem narozen před listopadem 1989. S názvy dámského oblečení jsem na štíru. Nejsem v tom sám. I několik dalších otců nechápavě kroutí hlavami. Naštěstí se ozývá maminka slečny, která inkriminovaný kus oblečení nosí, a nám, nevzdělancům, ho laskavě popisuje: „Crop top, pánové, je zkrátka tričko, které končí nad pupíkem.“ Jeden z otců nadšeně sděluje svůj názor, že když se holka chce ukazovat, tak jeho syn proti tomu nic nemá. Maminky dívek zaraženě mlčí a paní učitelka trpělivě vysvětluje tatínkovi nevhodnost crop topu v pubertální třídě.
Ukázalo se, že některá děvčata ráno odchází z domu zahalena do šatů, ale do školy dorazí s odhaleným břichem. Chlapci ze sedmé třídy jsou ještě „mimo hru“ a nezajímají se, ale pánové z devátých tříd chodí okukovat sedmačky s velkým zájmem. Chvilku se diskutuje o vhodném oblečení do školy, padne pár frází o svobodě, ale nakonec se dospěje ke konsenzu, že se slečny přizpůsobí přání pana ředitele.
Odcházím ze schůzky s pocitem, že jsem se dozvěděl něco nového. A s úsměvem na tváři si říkám, že puberta je divoké období, ať už pro nás, rodiče, nebo pro naše ratolesti. Pokud máte i vy mezery v oblasti dámského oblečení, neztrácejte naději. Třídní schůzky jsou skvělou příležitostí, jak si doplnit vzdělání.
