Ošetřit drobné zranění dítěte bývá téměř vždy oříšek. Vyjmutí třísky, klíštěte nebo jen smetí z oka je nad síly starostlivého rodiče. Ne že by to dospělák hravě nezvládl, ale hysterická ratolest na sebe nenechá sáhnout v domnění, že ji chce rodič tyran zavraždit. Mluví ze mne letitá zkušenost rodiče tří dětí a bývalého vedoucího na táboře.
Je zajímavé, že zranění typu odřené koleno, říznutí do prstu či špendlík vražený do pozadí jim nedělají problém. Naříkají, lamentují, ale pokaždé přiběhnou s prosbou o pomoc s vyndáním špendlíku ze zadku. Jen tak mimochodem při tom prásknou bráchu, který jim „pomohl“ přesunout špendlík do oněch míst.
Dcerka se vrátila ze školky s ukopnutým palcem. Ne doslova samozřejmě, ale nevím, jak se odborně nazývá stav (zranění), kdy člověk nechtěně nakopne bosou nohou nohu od stolu. Trochu kulhala, ale na nožičku si nenechala sáhnout. Zkusil jsem zapůsobit silou, sundal jí ponožku a omrknul nohu. Dál jsem se nedostal. I houkačka záchranky nadělá menší rámus než hodná dceruška. Nehet u palce měla ohnutý nahoru, kůže trochu prořízlá od nehtu a nečistoty z ponožky v ráně. Co teď?
Vzpomněl jsem si na kolegu Komenského a jeho školu hrou. Přinesl jsem nejoblíbenější panenku, rozestavil po stole dezinfekci, nůžky, náplasti a další potřebné propriety k ošetření ranky. Holka na mne koukala s podezřením, ale když zjistila, že si jdeme hrát na doktora a ošetřovat Mášu, vesele se přidala. Přinesla i medvěda, aby parta byla úplná.
Jako odborná lékařka chirurgické ambulance mně, pomocnému personálu, určovala, co mám dělat. Kupodivu celkem zdařile. Ošetřili jsme Mášu a nakonec i medvěda a já se začal obávat, jestli mi zbyde dost obvazového materiálu i pro ni. Zbylo. Najednou Máša mým hlasem povídá: „Jé, co to máš na noze? Nebolí to? Mohu ti to ošetřit? Hm, mám malé ručičky. Pomůže mi tvůj tatínek, jo?“ A už se ošetřovalo.
Pravda, tento způsob je náročný na čas, trpělivost a zdravotnický materiál, ale funguje. Sám jsem se divil jak moc. Ve většině případů nejsem trpělivý otec. Dva starší bratři byli v jejím věku ošetřováni se slovy: „Nebreč a drž!“ Snad mne trochu omlouvá, že jsou narozeni kousek od sebe a drobná zranění byla na denním pořádku. Čas na doktorské hraní moc nebyl.
Maminka pochválila naši malou lékařku za perfektní výkon. Já byl odbyt slovy: „To je fajn.“ Princezna nosila ošetřenou Mášu celý večer po bytě a ukazovala zdařilý zákrok všem kolegyním panenkám. Náplast na palci si nenechá sundat. Při každém pokusu ječí jak siréna od hasičů. To jsem zvědavý, jakou hru vymyslím, abych jí tu náplast sundal. Ach jo.
