Piknik na posedu, loupání salámu… Křup, šust… a možná divoké prase

Někdy stačí obyčejný posed, plastová krabice se zbytky od svačiny a jedna zvídavá dcera. Nejlepší piknik totiž nevzniká podle plánu, ale úplnou náhodou.

Piknik na posedu, loupání salámu… Křup, šust… a možná divoké prase
(Zdroj: Jiří May)
Písmo: A- | A+

Za celý pracovní týden mi už ručička depresometru blikala na červené značce. V sobotu ráno se kontrolka rozsvítila naplno a já musel užít mnou předepsané antidepresivum. Les, alespoň dvakrát týdně.

Nejsem žádný objímač stromů a dětem nenosím domů místo lega borové šišky. Prostě mě uklidňuje šum lesa natolik, že jsem si jej naordinoval.

Dětem taky. Jsem prostě zlý a tyranský otec. „Marš do lesa, holoto! Ať si zasloužíte oběd a tatínek může zdrhnout od maminkou zamýšleného úklidu celého bytu.“ Ale uznejte, že borová větev pomůže psychice víc než vysavač.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Manželka šla ráno dokoupit potřebné chemikálie pro naškrobení celé domácnosti a já měl tedy na přípravu a realizaci akce „Lesní úkryt“ jen několik minut. Vytáhnout dceru z postele, záchod, zuby, donutit ji obléknout a najíst. To poslední se nezdařilo, a tak jsem sesypal zbytky ze spodního šuplíku lednice do plastové krabice a šupky dupky směr nejbližší mlází.

„Kam jdete?!“ zastavil nás velitelčin rázný hlas při plížení k autu.

„Na houby, mamko. Musíme přeci něco nasušit, ať máme na Vánoce,“ odpovídám a sám se divím, že mě něco tak uvěřitelného vůbec napadlo.

Naštěstí měla dcera klobouk a maminka neviděla neučesanou kouli vlasů. Tu jsem zanechal k úpravě zdravému lesnímu vánku.

SkryťVypnúť reklamu

A už jsme tu. Les.

A už je tu. Déšť!

Nevadí. „Vždy připraven!“ Heslo, které platí napříč dějinami a politickým zřízením. Dvakrát pončo, jak jinak než khaki, zachránilo situaci. Absence holin nebyla překážkou. Dcera má mě. Tatínek tiráček ji hravě přenese přes každou louži či přehlédnutou bažinu.

„Tatí, já mám hlad!“

„Teď jsme vyšli.“

SkryťVypnúť reklamu

„Tati, prší.“

„Vidím. Máš pláštěnku, ne?“

„Tati, mám žízeň.“

„Hm. Prší. Vyplázni jazyk a zakloň hlavu.“

„Tati, mně prší do očiček.“

Plodný a velmi poučný rozhovor trval do konce přeháňky. To víte, musíme procvičovat mluvu a tatínkovy nervy.

A hele, sluníčko.

Po děšti
Po děšti (zdroj: Jiří May)

A posed! Skvělé.

Posed je naprosto geniální výmysl pro unavené rodiče a energizované ratolesti. Asi jim připomíná prolézačky, hrad nebo je přitahuje kouzelnou mocí. Dobrodružství. Vysoký žebřík, který klouže a ze kterého můžou spadnout. Zapomenutá nábojnice. Výhled na šílícího otce, řvoucího: „Drž se a nechoď na kraj!“

SkryťVypnúť reklamu

Jak jinak si vysvětlit touhu všech mých dětí vylézt i na ten nejvyšší a nejprohnilejší posed.

Tentokrát to však byl zázrak zázraků. Posed metr vysoký. Možná dva. V každém případě bezpečná výška. Skoro odpočívadlo. Hurá. Dvě mouchy jednou ranou. Nadlábneme se a ještě bude legrace.

Obrázok blogu
(zdroj: Jiří May)

Pokrmová všehochuť z krabice přišla vhod. Bylo úplně jedno, že salámy vytvořily blíže nespecifikovaný celek a chleba se proměnil v kouli drobků. Byl hlad. V přírodě vyhládne a dle mého vědeckého výzkumu děti se mnou v lese ztrácejí potřebu vybírat si.

„Nechceš? Nežer!“

Bylo ticho, jen les šuměl. Datel opodál vyťukával morseovku. Dcera vybírala ze salámové koule Herkules. Pohoda.

SkryťVypnúť reklamu

Křup. Šust. Křach. Něco se dere křovím na palouček. Že by houbař? Co by dělal v hustém křoví? Divoké prase? Jelen?

„To tady ti lesáci neumí postavit pořádný a vysoký posed. Sakra! Co když to bude to prase.“

Nic nepřišlo. Ticho. Jen dcera loupe salám.

Slunce prosvítá lesem v paprscích světla. Klid.

Najděte si posed, přibalte kouli salámu a uvidíte.

Dceru netřeba. Tu mám já.

A hlavně potichu. Jsme hned vedle.

Jiří May

Jiří May

Bloger 
  • Počet článkov:  67
  •  | 
  • Páči sa:  401x

Baví mě rodina, psaní a legrace. Tak píšu – o dětech, vztazích a životě, který se ne vždy drží scénáře. Nepíšu, abych byl spisovatel. Píšu, protože už nejde nepsat. Proto v listopadu 2025 vyšla moje první kniha "Kronika rodinného chaosu". Humorný blog do kapsy pro všechny, kteří mají rádi kapku nadhledu a styl, co se nevejde do šablon. Nepatřím do žádné literární škatulky, protože já sám jsem škatulka jménem Jiří MAY. Zoznam autorových rubrík:  Kronika rodinného chaosu,  Satira,  Názor

Prémioví blogeri

Dušan Koniar

Dušan Koniar

803 článkov
Martina Hilbertová

Martina Hilbertová

50 článkov
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

775 článkov
Anna Brawne

Anna Brawne

126 článkov
Tupou Ceruzou

Tupou Ceruzou

330 článkov
Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
reklama
SkryťZatvoriť reklamu