Neděle večer, maminka žehlí a tatínek tvrdě „maká“ u televize. Stav, kdy má žena sto chutí hodit horkou žehličku na spolubydlícího, nebo relaxuje po náročném pracovním týdnu, přičemž oceňuje manželovu ochotu nedělat další nepořádek v kuchyni. Jak kdy.
Tato neděle patřila do kategorie relaxační. Otec i matka sledovali v televizi zajímavý dokument a dcera sledovala je. „Venku je sníh a ti dva dospěláci se mnou nechtějí sáňkovat,“ honí se jí nejspíš hlavou a trvale leze před obrazovku, případně se snaží popálit o žehličku.
„Zlatíčko, nech rodiče odpočívat. Tatínek je po celém dni nicnedělání celý rozlámaný a maminka z víkendovém úklidu jakbysmet,“ požádám princeznu a očekávám „vřelou“ reakci žehlící chotě. Trochu se přikrčím, ale paní domácí dál žehlí neubývající hromadu prádla.
Dcera zaběhne do kuchyně, něco uzme ze zásuvky a s lišáckým úsměvem uteče do pokojíčku. Za moment vystřelí na chodbu. Rachocení, šoupání, šustot už vnímám jen vzdáleně. Pořad je opravdu zajímavý.
Za půl hodinky se začne malá hlasatelka stěhovat do obýváku a zařizovat studio. Do krabice od bot vystříhala díru, na okraje domalovala čudlíky a oblékla si šaty. Před televizi nastrkala rekvizity: stůl, židli, papírek s napůl vycucaným bonbónem a několik plyšáků. Nejspíš obecenstvo.
Pak mi vrazila do ruky kus pomalovaného kartonu a začala drmolit návod k použití. Ne že bych všemu rozuměl, ale pochopil jsem funkci. Dálkový ovladač k X-D televizi. Nejenže vysílá obraz a zvuk, ale dokáže i prskat, vonět, pohybovat se v prostoru a přetáhnout tatínka měchačkou, když nedává pozor na vysílanou produkci. Takovou televizi by nevynalezl ani Elon Musk.
Manželka se zadostiučiněním sledovala moje „sledování“. Musel jsem přepínat kanály, komentovat děj, zapojovat se do politických debat a řešit detektivní záhadu v režii pětileté dcery.
Táta Poirot tápal a nemohl za nic na světě přijít na to, proč plyšový krteček zavraždil Mášu a jak je možné, že ježek Sonic nechytil unikajícího zloducha.
Ze všech jí vysílaných inscenací, filmů a blockbusterů jsem pochopil, jak dcera vnímá pořady sledované rodiči. I když si v rohu pokoje maluje princezny, po očku sleduje Poirota, Marplovou a fešáka Barnabyho, jak řeší zločiny Spojeného království.
V každém případě mou pozornost získala. Jak jinak. Je to cílevědomá herečka, producentka, režisérka, vědkyně a detektivní génius.
Já pouze líný otec, co nedával pozor. Dobře mi tak. Příště si asi rozmyslím, jestli budu zírat na televizi, nebo na to, co dokáže princezna režisérka.
