Účastníkov tzv. Slovenského povstania, ktorí v septembri 1848 prenikli z Moravy na Slovensko, bolo asi 500. Boli to hlavne Česi. Slováci tvorili menšinu.
.
Tzv. Slovenské povstanie v septembri 1848 trvalo 10 dní
Slovenské povstanie v septembri 1848 sa začalo vpádom asi 500-člennej výpravy dobrovoľníkov vedených tzv. Slovenskou národnou radou, ktorú tvorili Jozef M. Hurban, Ľudovít Štúr a Michal M. Hodža, v noci z 18. na 19. septembra 1848 z Moravy na Slovensko. Chceli iniciovať celonárodné slovenské povstanie proti uhorskej, resp. maďarskej vláde. Povstalci sa najskôr usadili na Myjave, 21. septembra prišli do Brezovej pod Bradlom, 22. septembra úspešne odrazili útok uhorských, resp. maďarských gárd, aj cisárskych oddielov. 26. septembra sa však neúspešne snažili zaútočiť na Senicu, 27. septembra na Starú Turú, ktorá po útoku vyhorela. 28. septembra sa Slovenská národná rada aj dobrovoľníkmi stiahla opäť na Moravu. Povstanie teda trvalo 10 dní. Kto vlastne boli títo dobrovoľníci, písali už noviny Týdenník, ktoré v Brne vydával Jan Ohéral – boli to hlavne Česi a Moravania, Slovákov bola menšina. V čísle z dňa 28. septembra 1848, čo bol posledný deň výpravy, redaktor Týdenníka, ktorý to ešte netušil, priniesol krátky prehľad vtedy ešte trvajúceho slovenského povstania; okrem iného napísal: „17. t. m. (17. septembra) večer odebralo se z Vídně asi 600 dobrovolníků slovanských svým bratrům Slovákům uherským na pomoc. Jsou to větším dílem mladíci z Moravy a z Čech, z Vídně jeli po železnici až do Bzence (...).“
.
Český člen septembrovej výpravy Frič: Dobrovoľníci boli hlavne Česi
Účastník septembrového Slovenského povstania r. 1848, Čech Josef Václav Frič, vo svojich pamätiach o počte a zložení dobrovoľníkov, ktorí vpadli 18. septembra 1848 z Moravy na Slovensko, napísal:
Bylo to v neděli k večeru 17. září, kdy vypravil jsem se se Štúrem k nádraží ve Floridsdorfu, kdež nás již čekali dobrovolníci, kteří se byli odpoledne v Práteru shromážděli. Bylo nás ke 300, mezi nimiž asi půl sta slovenských mladíků, čekajících na výpravu již na třetí měsíc ve Vídni. Ostatní byli Čechové, Moravané a Vídeňáci všeliké národnosti a také hrstka Horvatů, Srbů a Poláků. (...) Dojeli jsme tak až do Bzence, kdež čekalo nás asi půl druhého sta z Prahy a Brna dorazivších dobrovolníků. (...) Po poledni v pondělí dne 18. září dospěli jsme k uherským hranicím, kdež nás očekávali již vozy s puškami, ve Vídni nakoupenými, též s proviantem i zavazadly. Bylo nás všeho všudy k 500-600 i s některými již lidmi slovenskými nám vstříc přibylými.
.
Moravský člen výpravy Mikšíček: Dobrovoľníci boli hlavne Česi a Moravania
Moravský účastník Slovenského povstania Matěj Mikšíček o dobrovoľníkoch napísal (Nejnovější moravsko-slezský Domácí přítel, kalendář na rok 1852):
Pod ministerstvem Doblhofovým (Anton von Doblhoff-Dier bol rakúsky politik) objednala se zbraň, nábitek i peníze a dne 17. září večer odjelo z Vídně zvláštním vlakem po železnici asi 500 mladíků, nejvíce Čechů a Moravanů ve Vídni naverbovaných, do Písečného na Moravu a odtud druhého dne pěšky dále přes Veselí a přes hranice země uherské.
.
Slovák Bórik o výprave: Bolo vidieť ľudí vo frakoch, cylindroch
Slovenský dobrovoľník v septembrovej výprave Karol Bórik vo svojich rukopisných spomienkach, ktoré uverejnil historik Daniel Rapant, napísal:
(...) Išol som teda železnicou do Piesku, kde som v hostinci pri nádraží sostúpil. Vkročiac do hostinca do jednej velkej dvorane, videl som asi 40 mladých šuhajóv, ktorí sa velmi hlučne zabávali v českej reči. (...) Takým spósobom poznali sme sa, a poneváč vlak s dobrovolníky viedenskýma až na predednie prijachať mal, strávili sme celú noc v rozhovore. Mladí ludia títo boli dobrovolníci českomoravskí, zvačša študenti. Na svitánie prijachal vlak z Viedne, dovezúc štáb povstánia a asi 500 dobrovolníkóv. Móžem povedat, že vätšina týchto buducich bojovníkov za slobodu národa slovenského neoduševnili mna. Bolo videt ludí vo frakoch, cilindroch a tomu podobné.
.
Zdroje: Slovenské povstanie 1848-49 (ed. Rapant); Frič: Paměti, 1939; Týdenník, 1848