Z Prahy do Vídně? Přes Bratislavu

Písmo: A- | A+

Mám tu krajinu mezi Bratislavou a Neziderským jezerem rád. Přesto mám radost, že se mezi ní už vine široký pruh asfaltu, který za pár dní bude dálnicí. Lépe řečeno, dálniční přípojkou Bratislavy na dálnici z Budapešti do Vídně. Zmizí tím jedna z největších ostud střední Evropy, to, že dvojměstí Bratislava-Vídeň nemělo mezi sebou dálniční propojení, o tramvaji, nebo S-bahnu nemluvě.

Je zvláštní, jak Rakušané těmito věcmi dokáží dávat najevo dějinné křivdy, nebo naopak dějinné sympatie, to jak si někoho váží a někoho považují naopak za „Untermensche“. Slováci na to nejsou zrovna nejlépe, jsou hodně daleko za Maďary, o Němcích, Italech, nebo Švýcarech nemluvě. Ale pořád jsou na tom lépe než Češi, kteří to mají u Rakušanů rozlité nejen za Temelín, ale také za to, že v pětačtyřicátém vyhnali sudetské, čti rakouské Němce.

A tak žádná dálnice mezi Prahou a Vídní a dokonce ani mezi Vídní a Brnem není a jen tak brzy nebude. To do Německa už jsou do Čech už dvě a dokonce i Poláci se vybičovali a cosi jako dálnici na Varšavu vytvořili.

Jen si nejsem jistý, proč byli Slováci vzati na milost. Že by je Rakousko začalo znovu považovat za „půlmaďary“, tak jako Němci považují Čechy za „půlněmce“?

To, co vede od Mošoně na Bratislavu, taková „půldálnice“, by tomu odpovídalo. Ale samozřejmě že ze mě mluví slepá závist, vždyť do Vídně to bude z Prahy hezkých pár let nejrychleji přes Bratislavu.