Včera jsem se již podruhé zúčastnil plavání přes Dunaj. Z loňska jsem měl zkušenost, že je to poměrně snadné. Abych si to zkomplikoval, držel jsem letos při plavání skoro celou dobu v ruce kameru. Pohled na Dunaj a Bratislavu z perspektivy plavce:
Manželka to viděla celé a skonstatovala, že jsme ani moc neplavali a spíš se nechali unášet a čvachtali se. Upřímně, je to tak. Až budu plavat příští rok, obrátím se čelem k proudu a pokusím se vrátit zpět na místo startu, podobně jako dva plavci v druhé polovině videa :).
Pokud jdete na akci jako je tato, zjistíte, že to není ani tak o plavání jako o adrenalinu. Dunaj má hlinitou chuť, jiskří, hladina se hýbe jinak, než když plavete například na Seneckých jazerách. Poté, co se vrhnete do vody, si dáváte pozor, aby nikdo nekopl vás a pokud možno ani vy jste nekopli nikoho. Ke konci si dáváte pozor na ponton u břehu, protože kdyby jste do něj narazili a proud vás vtáhl pod něj, mohli byste dopadnout zle. A jinak je to pohoda. Šlapete vodu uprostřed Dunaje a díváte se na Bratislavu z nové perspektivy. Příští rok se na to pokusím vytáhnout rodinu a kamarády.
P.S. Letos mám za sebou plavání z Ústí nad Labem do Děčína - 25 km po Labi v občasném dešti a v čase 3 hodiny 47 minut. Trénoval jsem tři měsíce, abych přežil a prohlašuji, že v porovnání s tím je plavání přes Dunaj naprostá brnkačka :).