Reakcia čitateľa: Estonsko země zaslíbená?
Estonsko je považováno za vítězenevyhlášené soutěže o nejlepší model post-komunistického kapitalismu.Analytikům stačí vysoké tempo růstu, liberální reformy a Skype k závěru, žepobaltská ekonomika je na nejlepší cestě dohnat a předehnat rostoucí, alepomalu reformující Čechy či Slovince (viz Respekt 8/2006 a 1/2007). Bližšípohled však naznačuje, že estonská ekonomika nestojí jen na odvětvíchorientovaných do budoucnosti a navíc, že liberální reformy umožnila značněneliberální politika. Inspiraci musíme hledat jinde.
Struktura exportu malých otevřenýchekonomik vypovídá hodně o předpokladech pro budoucí ekonomický rozvoj. Zatímcočeský vývoz stojí na automobilovém průmyslu a strojních a elektronickýchzařízeních, estonský na reexportu smontovaných elektronických atelekomunikačních zařízení, dřevě a nábytku. Tato odvětví jsou dalekocitlivější na konkurenci zemí s levnou pracovní silou, neboť jsou náročná napráci a více spoléhají na jednotlivé kontrakty se zahraničními zákazníky než nadlouhodobé investice.
Pokud se podnikatelské prostředí apolitická situace na východ od EU stabilizuje, skandinávští zákazníci se mohousnadno přeorientovat tam. Česká exportní odvětví jsou kapitálově náročnější astojí na investicích s dlouhodobou návratností. Přesun na východ je sice taképravděpodobný, ale bude to postupný proces, který dává více prostoru pro rozvojslužeb s vyššími nároky na lidský kapitál. Další výhodou kapitálově náročnýchodvětví je, že vytváří lépe placená místa pro pracovníky, kteří vytvářípoptávku po službách zaměstnávajících mnoho dalších.
Obdivovatelé Estonska poukazují na překotnýrozvoj informačních technologií a dalších sofistikovaných služeb, kteréexportní statistiky zatím neumí zachytit. Tvrdí, že estonská budoucnost stojína nové ekonomice, zatímco Visegrádský model uvízl v industriálním věku.Dostupné informace však naznačují, že Estonsko a ostatní pobaltské země majírozvinutější služby jen v oblasti logistiky, především proto, že přes ně proudíruské komodity na západ. Rozvoj ostatních odvětví nové ekonomiky jepřinejmenším srovnatelný a rozhodně nenaznačuje, že by tyto obory nahradilychybějící průmysl.
Nakonec ani Irský hospodářský zázrak, snímž je Estonsko také srovnáváno, nikdy nestál jen na informačníchtechnologiích. Tradiční průmyslové a chemické výrobky tvořily vždy alespoň dvětřetiny irského exportu.
Nakonec i Skype, vydávaný za symbol estonskéhoúspěchu, ukazuje, že ve strategických rozhodnutích nadnárodních firem hrajePraha stejnou roli jako Talin. Skype založili v Talinu Švéd s Dánem, kteřípřinesli technologii umožňující zdarma nebo velmi levně telefonovat kamkoli nasvětě. Firma sídlí v Lucembursku, marketing řídí z Londýna a v Talinu, stejnějako v Praze, má vývojová centra. Když firmu koupil americký gigant eBay, takze zaplacených dvou a půl miliard dolarů bylo jen málo vyplaceno v Talinu.
Za pověst technologicky vyspělé země takEstonsko vděčí spíše veřejné kampani, která připojila všechny školy, úřady adalší veřejná míst na Internet. Na rozdíl od českého "Internetu doškol", efektivně a bez nařčení z korupce.
Nicméně je faktem, ze Estonští politiciprosadili reformy, o kterých se v ostatních post-komunistických zemíchnanejvýše jen diskutuje. Našli tedy recept, který by bylo možné zopakovat ijinde? Odpověď je spíše záporná, neboť tamní ekonomický liberalismus do značnémíry stojí na neliberální politice. Na začátku transformace Estonci neuděliliobčanství a tudíž hlasovací právo Rusům, kteří tvořili téměř 30 procentpopulace. Většina z nich pracovala ve zkrachovalých sovětských fabrikách a žilav regionech, kam se zahraniční investice dlouhodobě nehrnou. Transformace na nědopadla velmi tvrdě a dodnes se potácí vsociálních problémech a na hranici chudoby. Pokud bychom chtěli zopakovatEstonskou reformní strategii, museli bychom na začátku transformace odebrathlasovací právo všem voličům z Moravy a dodnes jej nevrátit nikomu z Ostravska.
Českou politiku by to jistě posunulo blížek liberálním reformám, avšak mimo demokratické mantinely.
Zdeněk Kudrna
A tu je moja reakcia: Je estónske hrozno naozaj kyslé?
Polemiky tohto typu ľahko zdegenerujú do výmeny protiargumentova protiprotiargumentov, ktoré zaujímajú len do seba zakliesnených autorova neprinášajú veľa čitateľom. Preto sa pokúsim vo svojej reakcii na článokpána Kudrnu poukázať skôr na dva jeho omyly, ktoré sa často vyskytujú (nielen) v českejdiskusii o hospodárskej politike. Pred tým však spomeniem dve estónskevýhody oproti Českej republike, ktoré nespochybnil: výrazne nižšia mierakorupcie a dlhodobá udržateľnosť verejných financií. Tie by samyo sebe stačili na to, aby sme pobaltskú krajinu považovali za hviezdupostkomunistických krajín.
Prvým a zásadným omylom je pripísať schopnosť razantne reformovaťnedostatočnej demokracii. Zdeněk Kudrna vzťahuje estónsky úspech k odobratiuvolebného práva chudobnejšej a reformami viac postihnutej ruskej menšine. Nejdev českých podmienkach o nový argument. Prezident Klaus ešte preddvoma rokmi zmietol slovenské reformy zo stola tým, že sa môžu udiať len vnevyspelej demokracii. Je úplne legitímne, ak politik, intelektuál či voličpreferuje menej radikálne zmeny aj za cenu, že jeho životná úroveň neporastieaž tak rýchlo. Osobitne legitímne je to v krajine ako Česko, ktoráz globálneho hľadiska patrí medzi bohaté. Nie je však v poriadku, aktúto svoju vôľu po väčšom pokoji za cenu nižšieho rastu zakrýva zdanlivoobjektívnymi príčinami, prečo reformy nie sú možné a vlastne aniz demokratického hľadiska vhodné.
Takmer rovnaký reformný ťah a následnú hospodársku dynamiku zaznamenávajúuž niekoľko rokov Litva, Lotyšsko. Nedávno sa k nim pridalo Slovenskoa v minulom desaťročí bolo v rovnakej kategórii Írsko.V Írsku ani na Slovensku žiadnych Rusov bez pasov niet a nie je ichveľa ani v Litve. V Estónsku a Lotyšsku, kde Rusov bez občianstvaveľa je, pokračuje liberálna hospodárska politika aj napriek zmenám vlád,napriek účasti ľavice na moci a postupnom získavaní občianstva zo stranyruskej menšiny. Teória o vzťahu estónskych reforiem k občianskymprávam preto ako vysvetlenie neobstojí.
Druhým zásadným omylom je tvrdenie, že „struktura exportu malých otevřenýchekonomik vypovídá hodně o předpokladech pro budoucí ekonomický rozvoj" a Českoje vo výhode, lebo jeho exportné odvetvia, napríklad autá a stroje „jsoukapitálově náročnější a stojí na investicích s dlouhodobou návratností". Obudúcom ekonomickom rozvoji hovorí najmä celková konkurencieschopnosťekonomiky, ktorá sa môže prejavovať v ľubovoľnom odvetví. Vzdelaní ľudia,dobrá infraštruktúra, makroekonomická stabilita či vhodné podnikateľsképrostredie môžu udržať konkurenčnú výhodu a pomôcť prosperite celejkrajiny bez ohľadu na odvetvovú štruktúru hospodárstva. Dánsko má veľmisofistikované a globálne úspešné potravinárstvo, Fínsko zase drevárskypriemysel. Ani jedna krajina nemá silné postavenie v automobilovompriemysle. Naopak, najviac automobilov v starých krajinách vyrábaBelgicko, ktoré patrí skôr k európskemu hospodárskemu priemeru.
Na záver len pripomenutie jedného faktu: to, že Estónsko predbehnez hľadiska životnej úrovne Českú republiku, nie je vec dlhodobeja neistej perspektívy, ale troch-štyroch rokov. Otázkou dnes je, či sabude Tallinn Prahe ďalej vzďaľovať, alebo nie. Má význam diskutovať o tom,či stačí doterajší mierny pokrok alebo sa česká ekonomika chce vzopäťk zrýchleniu tempa aj za cenu bolestivých zmien a obetovanianiektorých iných cieľov. Snaha tvrdiť, že estónske hrozno je kyslé, na tom ničnezmení a nemá význam ňou márniť čas. Rovnako nemá zmysel sa nádejať, žečeská ekonomika výrazne zrýchli sama od seba.
Miroslav Beblavý
