Během rozhovoru s novinářem, který má rubriku „Na vandru“ na starosti, se mně vybavovaly nepříjemné zkušenosti, které se týkaly „rozdílnosti kultur“ Kurdů, Afričanů a jiných. Tohle je záležitost, kterou musí řešit každý kdo se ocitne v cizím prostředí. Čtenáře to asi příliš nepřekvapí.
Víc asi překvapí moje zkušenost z hotelů, ve kterých jsem pracoval. Jen ve stručnosti:
- V hotelu na Victoria Station běhaly ráno po kantýně krysy - nikdo to moc neřešil
- V hotelu na Canary Warf (finanční centrum Londýna) bylo zázemí pro zaměstnance v takovém stavu, že by to u nás asi neprošlo – plíseň, špína atd.
- Ve stejném hotelu byla v kuchyni taková špína, že by zákaznici asi zvraceli, kdyby to viděli
- V cateringových společnostech, které vyvařovaly na různé párty se na hygienu příliš nedbalo – což se projevovalo např. tím, že jsme neměli teplou vodu na mytí nádobí
- Pomocnou práci v kuchyni dělali lidé z celého světa - bez lékařských prohlídek, dokladů atd.
A výčtem by člověk mohl pokračovat ještě dál. Paradoxní mně to přišlo především kvůli nárokům, které naše úřade kladly na restaurační zařízení před vstupem do EU. V žádném hotelu, kterým jsem prošel jsem nemusel předkládat zdravotní kartu, často se nevařilo v nerezu, bezdotykové baterie byly neznámým vynálezem atd.
Jsem pro Evropskou unii. Jen si při oživení vzpomínek někdy říkám, jestli to trochu nepřeháníme. A občas si taky říkám, jestli proevropsky orientovaní lidé nemají růžové brýle…
