Neměl jsem zrovna náladu se přidávat k nekonečné koloně česko-chorvatského přátelství. Unikli jsme tím, že jsme zůstali v republice. Jednoduše jsem si půjčil chatu od příbuzných v jedné přírodní rezervaci kousek od nás. Není to žádná státní dača, takže komfort připomíná romány Jacka L.
Atmosféra vypadalo takto: uklidňující ticho lesa, pobíhající drobná i větší havěť, ze země vyskakující hřiby všech druhů a chutí, údolí (téměř) bez lidí.
Úžasný byl chybějící kontakt s civilizací. Žádny hluk, žádný křik, světla, a především – žádný signál na mobil! Vzpomněl jsem si tam na oscarovu fetišistickou úchylku s fólií a s uspokojením si mohl oddychnout. Nikde nikdo s bublinkovým nesmyslem.
Během uklidňujícího nicnedělání jsem přestával rozumět lidem, kteří jsou ochotni se vláčet desítky hodin zaplněnou silnicí, válet se v písku na zaplněné pláží, která je přecpaná víc než ponorka z první světové a pak se zase sunout po stejné dálnici zpátky. (A ještě o tom radostně podávat referáty přes mobil za nehorázný roaming.)
Možná, že to slunce stojí za to, možná, že whirpoolka v hotelu je výborná. Asi jo, jedinou whirpoolku, kterou jsme měli na chatě, byla v potoce a teplota vody byla dost mizerná.
I tak se domnívám, že je hodně důvodů proč zůstat v Česku. Můžeme si tady užít dovolenou bez zbytečného šikanování. Asi se to trochu změní po zvěrstvech,které se dějí v Británii, Egyptě. Dá se předpokládat, že se spousta lidí bude poohlížet po místech, jaké jsme si užívali my. Jen jim budu přát, aby je tam někdo nebalil do bublinkové fólie. (Ta je ale pořád lepší než černý pytel na mrtvoly).
