Po hudební stránce vzniklo album, které je specificky „landovské“, energické, až agresivní. Těžko říct podle jakého klíče se Daniel Landa rozhodoval pro vybrané písně. Nemůžu se ubránit pocitu, že sáhnul po osvědčených „peckách + něco“. Přece jen proč se vyhýbat klasice. Na druhou stranu přezpíváním „Morituri te salutant“ vznikl hit, který slyšíme z rádií, najdeme ho v jukeboxech, koluje po internetu. Stal se šlágrem, který chytne a tak se po delší době vrací k širokému publiku. Krylův comeback, který musíme ocenit. Tedy jen zdánlivě. Kompakt sice nese autorova jméno, avšak u posluchačů, kteří píseň znají jen z rádia a internetu, není autorství písničky jasné. Mladá generace už písničkáře Kryla nezná. Stačí se náhodně zeptat.
Můžeme kvůli tomu vnímat Daniela Landu jako zpěváka, který vyrval působivý materiál a přizpůsobil ho svých posluchačům? Předpokládejme, že tak vážné to není. Rozdíl je však v poselství a publiku, které zpěvák albem oslovuje. Pro mě je nepříjemná Landova minulost „holé hlavy“ a jeho působení v méně tolerantních kapelách. Při srovnání s demokraticky smýšlejícím Krylem mě přepadá nevolnost a nervozita. Landa již několikrát v médiích o své minulosti (a současnosti) mluvil a vypadal, že nechápe, proč ho lidé v tomto světle stále vidí. Jenže dřívější práce ho klidným nechat nemůže. Říkám to proto, že písně, které zpíval Kryl jsou jiné, než které slyšíme od Landy. Rozdíl je v "interpretovaném" a také době. Landa nemůže za to, že jsou jiní posluchači. Neměl by ale zneužívat díla, které mají jisté poselství, ke svému prospěchu – i když to maskuje pod roušku „neofolku“, „obdivu“, "vzpomínky". Dokážu si představit, že by se písní ujal např. pan Nohavica. V jeho podání by hodnota písní zůstala. Bohužel v Landově případě vznikla jen působivá hudba s jakýmsi textem, který ideální Landův posluchač nevnímá. Přece jen, co znamená Morituri te salutant?
