Ze zkušenosti přece víme, že obě „vize“ vedly k stejným tragédiím. I přesto můžeme v názvu druhé nejsilnější strany české politické scény číst „komunistická“. Je to výsměch.
Nedávno jsem na plese potkal spolužáka z gymnázia. Byl oblečen v moderním obleku a vypadal jako perspektivní manažer. Trochu mě vadil jeho pěstěný knírek. Vím, že je silně levicově orientovaný a tak jsem se s ním moc nebavil. O ničem jiném nedovede mluvit a navíc máme rozdílnou rodinou zkušenost.
Stejně instinktivně se však nezachoval jiný spolužák. Stavil se za ním na jedno dvě slova a pak ho musel poslouchat zhruba hodinu. Dozvěděl se, že náš „Péťa“ vstoupil do KSČM, jezdí na srazy, kde kritizuje Grebeníčka, a začíná se zabývat Kubou, kde jsou jediným problémem americké sankce. Směs polopravd a dezinformací maskovaná profi úsměvem, vysokoškolským vzděláním a ledabyle drženou cigaretou. Zpětně si člověk uvědomí, že potkal budoucího politika. Situaci zachránila přítelkyně kamaráda, který to vše musel vyslechnout. Přistoupila zrovna v nejbouřlivější části projevu o skvělém komunismu a mladého straníka se zeptala: „A Pěťulko, ví tvůj tatínek, že kouříš?“. Myslím, že v tu chvíli byl straník červenější než grebeníčkovy spodky.
Říká se, že velkou zbraní Čechů je humorem. Jen si nejsem jistý, zda je to v tomto případě nejlepší cesta…
