Chaloupka v lese
Byla jednou jedna kupcová a ta měla dceru. Říkala jí Kačenka. Kačenka chodívala často ke studánce se džbánečkem pro vodu a zde se setkávala čas od času s babičkou, která ji zvala, aby k nim někdy přišla. Kačenka tedy přislíbila, že přijde zítra. I šla druhý den, a když přicházela ke křoví, pořád na ni něco křičelo:
„Nechoď tam, bijou tam,
zabijou tě taky tam!“
Zprvu na to Kačenka nedbala, ale když to pořád trvalo, obrátila se a šla domů. Brzy potom šla zase ke studánce pro vodu a setkala se s babičkou. Ta jí vytejkala, proč ondy nepřišla. Kačenka řekla, že byla skoro již v lese a tu že na ni ustavičně něco křičelo, aby dál nechodila, proto že se vrátila. Babička arciť začala přemlouvat, aby se jen nebála, že ji něco jen tak podvádělo, proto aby zítra dozajista přišla. Kačenka tedy jí to přislíbila a druhý den šla k babičce.
Přišla ke křoví a křičelo to zase jako předešle. Na to ona ale nedbala a kráčela dál. Když přišla k chaloupce, viděla rukama lidskýma proplítaný plot a ve dveřích byl prst za kolíček, vešla na dvoreček, ano se tu prohánělo dvanáct lidských hlav a v koutě stálo šest sudů krve, v síni byla hromada mrtvol a v kuchyni se peklo na ohništi dítě. Pak se koukla Kačenka dírkou u dveří do světnice a viděla, že ta bába měla dvě hlavy a jedna druhé že víská. Vtom, ale, co otevřela dveře, měla babička již jen jednu hlavu. Teď se babička ptala Kačenky, co viděla, když přicházela k chaloupce.
„Když jsem přišla k chaloupce, viděla jsem rukama lidskýma proplítaný plot.“
„I ty hloupá, to bylo mé dříví. Kdyby toho nebylo, dávno bych neměla čím topit. Copaks viděla dál?“
„Když jsem přišla ke dveřím, byl tam prst za kolíček.“
„I ty hloupá, to byl pěkný dřevěný kolíček. Copaks viděla dál?“
„Viděla jsem dvanáct hlav, jak se honili po dvoře.“
„I ty hloupá, to byli moji psi. Kdyby těch nebylo, dávno by mě zloději okradli. Copaks viděla dál?“
„Ještě jsem viděla šest sudů krve.“
I ty hloupá, to bylo mé víno. Kdyby toho nebylo, dávno bych žízní byla zemřela. Copaks viděla dál?“
„Když jsem přišla do síně, byla tam hromada mrtvol.“
„I ty hloupá, to byly mé kačeny. Kdyby těch nebylo, dávno bych se byla hlady umořila. Copaks viděla dál?“
„V kuchyni v ohništi se peklo dítě.“
„I ty hloupá, to bylo jedno z kačátek, co jsem upekla. Jedla bys, Kačenko?“
„Co bys jedla?“
„Co mně dáte?“
Babička přinesla tedy Kačence kus toho dítěte, a když s malou chutí jedla, ptala se babička: „Pila bys?“
„Pila.“
„A co bys pila?“
„Co mně dáte?“
A babička přinesla ve džbánku kačence krve. Kačenka ďála, jako by pila, ale nepila.
„Copaks viděla dále, kdyžs přišla ke dveřím?“
„koukala jsem dírkou u dveří do světnice a vy, babičko, jste měla dvě hlavy a jedna druhé vískala.“
I popadla babička sekyru a dala Kačence do hlavy.
