Měl bych přiznat barvu – současná práce mě baví, ale to ještě přece neznamená, že mě baví davové akce. S blížícím koncem roku bych se nejraději natáhl na postel, přitulil k přítelkyni a odpočíval. Uklidňoval mozek.
Jenže to ne, vedení se rozhodlo pro večírek, na kterém se budeme všichni bavit, bavit a bavit. I když bychom mohli být už dávno z práce a hezky se flákat. Takhle musíme čumět v práci a čekat, až bude 6 (schůzka oddělení) a pak 7 (schůzka všech). Chápu, že nás firma nechce jen vypustit z práce a říct „ahoj a díky“. Patří k dobrým mravů, aby se lidé ve firmě družili. Abychom byli jedna velká družina bez podružinek. Jenže, ani ty slíbené hektolitry chlastu a dobrá muziky tomu nepomůže.
Takže zbývá jediné, pořádně se z toho chlastu zdarma namlátit, odejít po svých domů a přes víkend zapomenout na to, co jste komu vykládali.
Jen doufám, že se to nezakončí jako na nedávném menším výjezdním chlastáním s klientem. Kdo se ještě dokázal trefit vidličkou, dostal k večeři „libovou hnusotu“. Říká se tomu tatarák. Asi to mnozí znáte a někteří z vás si na tom rádi „smlsnou“.
Když jsem viděl kolegy, kteří si do syrového masa s chutí zamíchávali syrové vajíčko, dělalo ze mě dost zle. A rovnou říkám, že to nebylo z těch vodek, co jsem vypil.
Tak aby ten dnešní večírek byl pro mě zajímavější, začnu rychle a neúprosně. Už nikdy víc nechci zažít takovou nechutnost jako jsou servilní úsměvy střídané s tatarákem. Vodce zdar! A budu vám držet palce, abyste ty večírky taky přežili bez výčitek svědomí, ztráty práce nebo sexuálního trapasu. Pěkného Ježíška.
