Informace mám z druhého zdroje, takže nevím, která zaměstnání se umístila na nejvyšších místech. Dá se předpokládat, že to budou různé varianty manažerů, ředitelů podniků a samozřejmě podle stereotypu se našlo místo také pro sportovce. Hodnotový žebříček se vyvíjí. Každodenní zkušenost nám říká, že se konzum stal novým náboženstvím. A to báječně dostupným ve svatostáncích s krytými parkovišti a jezdícími schody. Úděl skutečných knězů (nejrůznějších náboženství) je těžký a u lidí nenachází pochopení. Kreditní karta je naší modlitební knížkou a jen díky trpící Africe je Bible stále nejprodávanější kniha.
Druhé místo od konce pro novináře není jen špatné vysvědčení pro hlasující, ale také pro samotné „hlídající psy demokracie“. Stojí za tím změna pozice, kterou ve společnosti mají. Dříve skutečně sloužili společnosti tím, že přinášeli informace o nešvarech politiků, obchodníků a pomáhali vytvářet klima, které takové chování omezovalo. Dnes se projevuje jejich svázanost s médiem, ve kterém pracují. Je to evidentní především u novinářů pracujících pro nejsilnější prostředek – tj. televizi.
Dodnes vzpomínám na přednášku bývalého ředitele Tv Nova Vladimíra Železného. Svým osobním kouzlem nás - budoucí komunikátory – oslnil přednáškou o práci médií a jejich vlivu na společnost. Působivý byl jeho argument, že z důvodů sledovanosti se jeho pracovníci drží při vytváření zpravodajství schématu „obytné čtvrti, blízkého okolí“. Zásadní pro něj byly informace, které jsou nám nejbližší, které nás můžou potkat v běžném životě a tak jsou pro nás nejzajímavější. Se zvyšující se distancí „divák-událost“ se snižovala hodnota zprávy. V důsledku to pak znamená, že nás nezajímají skutečné kauzy, o kterých mají novináři informovat, ale druhotné zprávičky o trávených psech, ukradených lavičkách. Aby toho na nás nebylo málo, tak se reportáž umocní působivými obrazy, které nás uhranou. Průzkum neobjevil nic převratného. Spíš potvrdil smutný trend.
Jen nerozumím tomu, že lidé dokážou v průzkumu postavit novináře na deprimující předposlední metu, avšak podle peoplemetrů den co den sledovat s nadšením jejich práci. Asi za to může nedostatek sebekritičnosti typický pro konzumní společnost.
