Aby získal koncesi musí zvládnout orientaci ve spleti londýnských uliček. Důsledkem náročné přípravy pak dochází ke zvětšení části mozku zvané Hippocampus. Tato oblast hraje důležitou roli při učení a paměti a to včetně prostorových vztahů v okolí. Podle výzkumu, který v roce 2000 uskutečnili vědci z londýnské University Collage, je právě tento kus mozku u londýnských taxikářů znatelně zvětšený. Už tak zajímavé bádání bych ještě doporučil rozšířit. Strávil jsem v Londýně několik měsíců a k fenoménům, na které nikdy nezapomenu patří „Underground“.
Zpoždění a celkové výpadky v provozu patří k denním starostem běžného Londýňana. Pokud máte pozvání na klasický čaj o páté v odlehlejší části Londýna, doporučuji vyrazit několik hodin předem a jede-li s Jubilee nebo Central line, počítejte s rezervou několika dní.
Málokdo si dovolí použít vlastní vůz k dopravě po City, takže většina obyvatel je donucena čekat na příjezd podzemky na přeplněných perónech, na jezdících schodech, na toaletách. Prostě všude kde se najde ještě kousek místa, do kterého by se mohli vmáčknout. Důsledkem je zvýšená nervozita, která je způsobena časovou a prostorovou frustrací.
Doporučuji proto, aby si výzkum zaměřil na oblasti mozku, které jsou zodpovědné za tvůrčí činnost. Zásadní otázka totiž zní: „Co ti blbci zase dělají“. A protože si takovou otázku člověk musí položit denně i několikrát, tak bude asi těžké nacházet nějaké rozumné vysvětlení. Jaký krásný prostor pro kreativitu! Z toho pak musí mít Londýňané mozky vycepované k tvůrčím výkonům víc než Shakespeare a Byron dohromady…
