Je dost mladý, ještě nepobral moc rozumu, takový ztřeštěný puberťák, který všude běhá, leze do cizích věcí, ochutnává moje jídlo. Prostě nezná mezí, nemá moc společenské vychování. Dokonce párkrát udělal potřebu do vany, místo do běžného odpadního zařízení. A myslím si, že se to časem asi moc nezmění. K mému zděšení si totiž dotáhla kocoura.
Osobně mám rád kočky jiné, popř. v zoologické zahradě, za hodně tlustým sklem. Ze zvířat mám raději psy, které si dokážu představit na zahradě, na větším pozemku. Zvířata v bytě podle mě trpí. Vidím to perfektně na Michalovi, který je celý den sám doma, a když se panička vrátí z večerního tahu, tak se s ním občas pomazlí. Jinak neustále otravuje mě a já z toho začínám šílet.
Nedávno jsem krájel cibuli na opravdu malinkaté kostečky a ten přiblblý kocour se odrazil a skočil rovnou pod kudlu. Když jsem viděl, jak se všude rozběhla ta jemně krájená cibulka, nad kterou jsem začínal slintat, neudržel jsem se a kočku mrštil zpátky na zem. Myslím, že letěla rychleji než přiskočila. Byla z toho dost vyjevená a já taky, protože normálně takové sklony nemám. Přiznávám, bylo to dost neurvalé a kruté. Úplná malichernost, jako je jemně nakrájená cibulka, může rozhodit snad jen povrchního člověka. Jenže já jsem se těšil na čerstvou míchanici z vajíček, šunky, kousků síra a jemně osmahlé cibulky. Ano, jsem špatný. Jen doufám, že kocour Michal naše spolubytí přežije. Budu referovat dál, držte mu palce…
