Dva dny po skandálním policejním zásahu už všichni opět prodávali na ulici. Jednoho z pouličních prodavačů jsem oslovila a zeptala jsem se ho na to, co se v sobotu odehrálo. Řekl mi:
„Já jsem stihl utéct, ale toho slepce, co prodává na rohu, odvezli, sepsali s ním protokol o provádění nelegální hospodářské činnosti, dali mu pokutu, snad dvě stě peso, a zabavili mu zboží. Stejně dopadli i ostatní, které „načapali". Tak lehké to ale s námi mít nebudou. Už jsme zase zpátky."
Jeden invalidní prodavač mi zase pověděl:
„Mě naložili se vším všudy, včetně invalidního vozíku. Řekli mi, ať už se tu s krámkem neukazuju. Co mám asi tak dělat, umřít hladem? Tohle je jediná práce, co můžu dělat. A zboží nakupuju, nikde ho nekradu."
Blížím se k další pouliční prodavačce a poslouchám, jak vyvolává:
„Náplně do propisovaček, holicí strojky, prací prášky, jehly..."
„Nebojíte se, že vás zase zadrží?" ptám se jí.
A ta starší paní mi povídá:
„Poslyš, děvenko, když kočka myšku chytá, mnohdy ji zažene do kouta, myška se jí ale zase vysmekne."
