Jeden pracovník, který byl jmenován členem komise ustavené za účelem těchto prověrek a který nechtěl být jmenován, si postěžoval, že musí provádět práci, „která dostala soudruhy do nejisté situace".
Tento Kubánec si klade otázku, jak je možné, aby vláda zacházela s lidmi, jak se jí zachce, a zdravotnictví je podle něj sektorem, který si zaslouží zvláštní přístup, protože pracovníci se zde specializují na úkony, jež nemají nic společného se zemědělstvím nebo dalšími oblastmi, kde je práce lidem direktivně přidělována.
Mnozí z nich by rádi odjeli na zahraniční misi, aby si vydělali v konvertibilní měně a přinesli tak do svých domácností alespoň minimální prosperitu, ale stávající byrokratické mechanismy tyto výjezdy často oddalují.
Mezi Kubánci také panuje názor, že pokud tato oblast trpí nadbytkem pracovních sil, jak je možné, že jsou služby ve zdravotnictví tak špatně dostupné. Podle veřejného mínění má tento sektor pokud jde o služby, které se od něj očekávají, stále co dohánět.
V tomto ohledu se mluví o službách obvodních lékařů, špatné hygieně v nemocnicích a poliklinikách, nedostupnosti pravidelných a preventivních prohlídek ve stomatologických klinikách a dlouhých čekacích dobách, ať už jde pacient na prohlídku, zákrok nebo jen pro lék či lékařské potvrzení.
Tyto a další diskuse poukazují na otevřené nedodržování pracovní morálky a špatné využívání pracovní doby v sektoru, ve kterém jakoby se od pacientů vyžadovalo, aby onemocněli od pondělí do čtvrtka do páté odpoledne. Na schůzích svolaných v nedávné době v několika provinciích byla dále předmětem kritiky špatná komunikace mezi lékaři a pacienty. Zároveň však byly také zmíněny úspěchy, kterých bylo v některých oblastech dosaženo.
Pravdou však také je, že podmínky, v nichž zdravotnický personál pracuje, nejsou nejlepší. Zdravotníci se musejí potýkat s nefunkčními přístroji, nedostatkem přípravků a zdravotnických potřeb. Mnohdy se nedostává dokonce ani předpisů nebo tiskopisů potvrzení, jak se ukázalo 10. října (státní svátek připadající na neděli) v poliklinice Nguyen Van Troi v administrativní čtvrti Havana - střed, kde došly tiskopisy úmrtních listů.
Jedna rodina truchlící za svého příbuzného si tak musela podat zvláštní žádost u jiného zdravotnického střediska, aby tiskopis úmrtního listu získala, protože z Van Troi je „soudruzi ze Statistiky zapomněli vytisknout".
Kubánské zdravotnictví už není tím příkladným sektorem jako dříve. Od počátku Zvláštního období v devadesátých letech minulého století začala tento sektor upadat a zaměstnanci tu dnes cítí více manipulace než zájmu o jejich potřeby.
Problémy, které je vzhledem k nepostradatelnosti zdravotnictví nutné radikálně vyřešit, se na plenárních zasedáních oblastních výborů komunistické strany v jednotlivých provinciích nevyřeší. Pomohlo by naopak, kdyby se vedoucí představitelé přestali vymlouvat na hospodářskou blokádu a obětavostí, která musí na jednotlivých resortech převládnout, šli svým zaměstnancům příkladem.
Desátý kongres odborových organizací pracujících ve zdravotnictví se shodnul na tom, že v tomto odvětví „... disponujeme lidským, profesionálním a revolučním potenciálem, etickými podmínkami a odhodlaností provést hospodářskou transformaci a pozvednout úroveň služeb...".
Spíše opačně však vyznívá jedna z kritik, které se v poslední době objevily, v níž se doslova uvádí: „Přezkoumání ze strany odborové organizace si zaslouží také nadměrné vydávání lékařských potvrzení v rámci sektoru, které vedlo k překročení povolených nákladů v rámci krátkodobého sociálního zabezpečení."
Z toho vyplývá, že ani řídící orgán ani členové odborového vedení ve zdravotnictví nevěděli o tom, co se uvnitř sektoru děje, a spíše se nechali unášet proudem dvojí morálky a lhostejnosti, která vrhá špatné světlo na ty, kteří by se měli vynikat svojí poctivostí a pracovitostí.
