Zámožná společenská třída „nových Kubánců" vzešlá ze státních úředníků, umělců a sportovců, povětšinou stoupenců režimu, má hodně společného s „novými Rusy", třídou, která vznikla v postkomunistickém Rusku v devadesátých letech.
Po pádu komunismu v bývalém Sovětském svazu se skončilo s plánovaným hospodářstvím a přešlo se na tržní ekonomiku. Díky tomu určité omezené množství Rusů přišlo ke spoustě peněz, jelikož se jim podařilo využít nastalé krize a chaosu. Většinou to byli lidé, kteří patřili k vedoucí třídě bývalé komunistické strany nebo s ní byli v úzkém kontaktu a nebo byli navázáni na nedotknutelné členy bezpečnostních služeb.
Přístup k výhodným obchodům, například s ropou, a vztah s novou veřejnou mocí této třídě umožnil rychle se obohatit. Jak bychom řekli u nás na Kubě, bývalí komunisté slízli smetanu a na ruský lid zbylo jen právo protestovat v parcích.
Na Kubě nenastal pád komunismu (nebo toho, co z něj ještě zbývá) a ani se nesmí protestovat v parcích. Ale nyní již nikdo není tak naivní, aby věřil, že díky komunismu si budeme všichni rovni a že materiální rozvoj dojde tak daleko, že si lidé budou moci jít do obchodu koupit jen to, co potřebují, protože bude vždy všeho dostatek, a spoustě dalších lží, kterými nás tak dlouho balamutili.
„Noví Kubánci" jsou úzce navázáni na vládnoucí elitu nebo jsou přímo její součástí, ale v každém případě musejí nějakým způsobem prokázat svůj blízký vztah k revoluci.
Umělci a sportovci, možná jediní, kteří své příjmy získávají legálně, musí své kulturní a olympijské oběti položit na oltář bohů revoluce. Buď věnují nějakou píseň Výborům na obranu revoluce nebo věnují nějaké proslulé sportovní vítězství vousatým revolucionářům. Když chce někdo být bohatý, musí tedy dát jasně najevo, za jakou ideologii se staví. Ti, co nejsou loajální k procesu revoluce, do této vybrané třídy patřit nemohou.
Vedoucí místa v závodech, hotelech, obchodech, obchodních firmách a jakékoli státní funkce, ze kterých může kápnout nějaký zisk, jsou k dispozici nejvěrnějším následovníkům režimu. Jsou to nejžádanější funkce, díky nimž se dá rychle získat kariéra a bohatství a jsou vstupenkou do elity této nové společenské třídy.
Proto všichni adepti na to stát se „novým Kubáncem", ať ti co, získávají své příjmy legálně nebo defraudanti a korupčníci, mají jako svůj talisman známou větu, která jim přinesla štěstí: „s revolucí všechno, bez revoluce nic."
Pokud se tento proces bude nadále vyvíjet stejným směrem, jak se zatím jeví, stihne Kubánce stejný úděl jako Rusy: až je vláda nechá protestovat v parcích, bude to jasné znamení, že už se komunisté zmocnili všeho, co mělo nějakou hodnotu.
