V tomto konzumním víru v zájmu ušetření se vyměňovaly i lednice, televize a klimatizace. Tedy pokud byly funkční. A aniž by sloužily jako protiúčet v novém dluhu státu.
Tento externí dluh kubánských rodin se pohybuje mezi 6 a 13 tisíci kubánských pesos, což představuje stovky směnitelných pesos.
Tehdy se spousta lidí výměně bránila, především ženy v domácnosti s nízkými příjmy, ale vládní argumenty byly silnější než strach z neschopnosti splácet.
„No tak, vyměňte si lednici, protože na staré nebudou náhradní díly, všechno to půjde do šrotu“ . Vysvětlil sociální pracovník Marlene, která podle svých slov nechtěla lednici vyměnit.
Už několik měsíců vyhrožuje vládní kampaň soudem lidem, kteří tyto spotřebiče neplatí nebo se nesnaží dluh uhradit.
Cecilia je aktivní členkou Komunistické strany a působí v oblasti obchodu, byla vybrána, aby obcházela neplatiče.
„Pořád jsou lidé, kteří ještě nezačali platit první spotřebič“, vysvětluje „a když jdu k nim domů ve snaze problém vyřešit, setkávám se s kdečím a uvědomuju si, že platit nemohou, najdou se i tací, kteří se chovají hrubě, jsou celí naježení“.
A dodává: „Upozorňujeme je, aby zaplatili, co můžou, jinak máme instrukce dát to k rozhodnutí soudu“.
Zaměstnanci Banco Metropolitano de Cuba zase tvrdí, že nemají jak poskytnout úvěry lidem bez oficiálního zaměstnání.
Ana je inženýrka, svou profesi ale nevykonává. Aby se uživila, prodává jogurty.
„Myslíte si, že z toho, co vydělám můžu něco zaplatit? Nemůžu, ani kdyby mě dali k soudu a odsoudili“, říká.
Obyvatelé Volcánu, vesnice v provincii Havana, nesouhlasně debatují nad upozorněním vyvěšeným nad místním obchodem, kam chodí pro základní potraviny.
Vysvětlují, že tam bylo napsáno: „zadluženým nebudou vydávány potraviny“. Následuje vysvětlení, že bude možné koupit pouze potraviny pro děti.
Někteří se také cítí podvedeni, protože spotřebiče, které byli nuceni koupit jsou velmi poruchové.
Na rozvoj tohoto projektu mají negativní vliv nízké příjmy s průměrným platem 420 pesos, tedy přibližně 16 dolarů a krize postihující lidí ve všech sférách.
Vypadá to, že tři a půl roku po Energetické revoluci ještě spousta lidí neplatí svůj dluh vůči státu. A vládní mluvčí proto říkají: „buď jak buď, platit se musí“.
Havana, červenec 2009.
