Noví žáci pak budou vyučováni starým systémem, který v zemi fungoval před mnoha lety, kdy ještě ve městech existovaly externí instituty pro přípravu na studium na univerzitě (ukončené maturitní zkouškou).
Ministryně školství prostřednictvím médií informovala o tom, že jen v samotné Havaně bude oficiálně otevřeno 15 takových vzdělávacích center a budou dokonce vybaveny zařízením svých předchůdců - ústavů, které existovaly před 1. lednem 1959.
Vláda nás dále ujišťuje o tom, že vše je již zařízeno a nový školní rok může začít. Rodiče dětí, které nyní stojí před touto novou etapou svého života, jsou však znepokojeni a trápí se.
Na schůzkách s učiteli a s úředníky z Ministerstva školství, kam si přišli vyslechnout podrobnosti o tomto staronovém vzdělávacím programu, mnoho z nich vyjádřilo své obavy týkající se mimo jiné vzdálenosti, jež bude velkou část studentů těchto škol oddělovat od jejich domovů. Poukazovali přitom na nedostatečný systém veřejné dopravy. Jak budou děti dojíždět do školy a jak se budou vracet z míst, kde je autobusová doprava pouhým přízrakem?, zajímalo je.
Informace, že budou v blízkosti škol zřízeny bufety, kde si žáci budou moci koupit svačinu, vyvolala pozdvižení a vlnu kritiky.
Podle babičky jednoho studenta „to všechno moc pěkně vypadá, ale pak v bufetu nebudou nic mít a to, co mít budou, zase bude tak špatné, že to nebude k jídlu. Dalším problémem pak je, že ne všichni rodiče si mohou dovolit dávat svým potomkům peníze na autobus nebo na svačinu."
Důvodem k nespokojenosti jsou i školní pomůcky jako jsou aktovky nebo uniformy - uniformy například nebyly doposud dodány na specializovaná prodejní místa.
„Uniformy ještě nemají a pro aktovku si musíte zajít do devizových obchodů, kde za ně vyklopíte 16 konvertibilních peso, což je asi 400 kubánských národních peso. Kdybychom měli aktovku kupovat z výplaty, museli bychom na ni vydělávat tři měsíce," stěžoval si Manuel, otec jednoho studenta, který nastoupí na univerzitní přípravku v městské části Arroyo Naranjo.
Podle dalšího z otců se však na jednom všichni shodovali, a to že by se školy měly vrátit k systému, kdy se každý učitel specializuje na jeden obor. „Vysvětlili nám, že společně s venkovskými instituty zmizí i všeobecní učitelé a že se na školách znovu objeví učitelé vyučující jeden předmět. To je skvělé."
65letá Caridad vystudovala magisterské studium a jako učitelka působila přes 30 let. Přestože je již několik let v důchodu, reagovala na výzvu Prezidenta státní rady žádající učitele, aby se z důvodu nedostatku učitelů na školách vrátili k výkonu svého povolání. K těmto novým změnám se vyjadřuje následovně:
„Děti a dospívající by měli zůstat se svými rodinami. Když je od nich odtrhnete, tak, jak to bylo dříve, změníte jejich návyky a způsob života."
Před více než 30ti lety, když se budovaly univerzitní přípravky na venkově, hodnostáři katolické církve se stavěli proti tomu, aby byli žáci posíláni na školy vzdálené mnoho kilometrů od jejich bydliště, a vytrháváni tak z lůna rodiny.
Nyní, po více než 30ti letech, během nichž vzniklo nesčetné množství vzdělávacích institucí, tedy vše nasvědčuje tomu, že vláda již v tomto projektu nemůže pokračovat.
„Na schůzce jsme se dozvěděli, že v této chvíli není v možnostech vlády nadále udržovat všechny venkovské školy," uvedl otec jednoho žáka a dodal: „Mnoho z nás si v tu chvíli pomyslelo (ačkoliv to málokdo řekl nahlas): Když to není v možnostech vlády, jak to pak může být v našich možnostech?"
Do začátku nového školního roku již zbývá necelých 14 dní a rodiče dětí musí řešit další problém - podle nových pravidel mají žáci chodit do školy v botách černé barvy.
Yolanda, která má doma také jednoho studenta, říká: „Oznámila jsem ředitelce školy, že můj syn bude do školy chodit v tom, co má. Škola boty nedává ani neprodává, tak co."
Většina studentů, jichž se reforma bude týkat, se nicméně zdá být spokojená. Snad to tedy bude pouze problém reorganizace a snad si z vracející se minulosti vezmeme jen to dobré, abychom v budoucnu nedělali chyby.
