Potom som si pozrel vyjadrenie Mikloška a Palka v súvislosti s „ich“ volebným výsledkom.. Označením za úspech, sami seba usvedčili z klamstva. Nemohli predsa Františkovu kandidatúru brať vážne, keď cca päť percent je pre nich úspechom. Myslel som si, že na to sa nereagovať nedá. Nakoniec som sa ale rozhodol, že nebudem rozoberať, aké pocity som mal z ich reakcií. Veľmi pekne to totižto, tu na blogu, už vyjadril Marián Novák.
Dnes mám oveľa skromnejší cieľ. K rannej kávičke ponúkam kratučkú anekdotu. Okrem zamyslenia sa nad jej pointou môže byť veľmi zaujímavá úvaha, ako by si ju vysvetlili naši ústavní činitelia.. Napríklad kandidát Ivan.
Povídal jednou jeden spisovatel Kischovi:
„Někdy mám dojem, že snad opravdu nejsem normální, jak o mně tvrdí někteří lidé. Jak to ale mám zjistit?“
„Člověče,“ povídá Kisch, „že nejste normální, to vám přece musí napovědět už váš zdravý lidský rozum!“
Knesl, Franěk : PTÁ SE RABÍ LEVIHO
