"Recruiters" už to maj vyřešený.
Přijímal jsem v životě mnoho lidí a sám jsem se účastnil mnoha výběrovejch řízení na podřízený straně.
A můžu říct, že první minuty vůbec nejsou důležitý.
Je to nesmysl, kdy nám časopisy, který útočej na první signální, řikaj, že tak je to se všim.
Neni to pravda.
Člověk se může vybarvit po chvíli a nebo naopak totálně propadnout.
Je smutný, že těm plkům věřej možná i lidi, který ty jiný lidi přijímaj do zaměstnání.
Já těm plkům nevěřim. Super ředitele jsem odmítnul potom, co mi po půl hodině nebyl schopnej říct nic zajímavýho. Dalšího jsem ani neuvažoval, jelikož byl na začátku fakt zábavnej, ale na konci se mě smutně zeptal, na jakej konkurs to vlastně přišel. Třetí začal kvílet, že tady ve Španělsku zná všechny a určitě se domluvíme. Cha!
První signální při poznávání lidí je stupidita.
Díky tomuhle přesvědčení mám teď skvělý spolupracovníky.
Jedna žena z Venezuely, který táhne na šedesát, je totální "breakthrough." Drtí španělskou mafii po kouskách. Nejdřív se mi moc nelíbila, ale na konci rozhovoru jsme si společně dělali legraci z Cháveze, před kterým utekla hned, jak se začal vybarvovat.
Druhá, co je z Brazílie, což je tady pro místní kolonie, který se všichni posmívaj, je tak krásná, že španělský "machos" na schůzích slintaj a chtěj od ní autogram. Ona jim řekne ať prostě dělaj a oni mi pak aspoň nevolaj.
Třetí je místní. Před chvílí porodila a teď mi volá, jestli je v práci všechno OK.
Zeptal jsem se vtipně, proč neni v kanclu. Omluvila se mi, že před chvílí rodila, ale že kdyžtak koukne na net na maily.
Portugalská spolupracovnice mluví děsně neorganizovaně, je "muito louca," ale řídí všechno "with no stress."
A já jsem Čech.
Naše oddělení se řítí zkrz celou mohutnou organizaci, skrz tu zeď, kterou tady conquistadoři vybudovali. Skrz mafie starý desítky let.
Rozflákáme jim to na kusy.
Já a moje ženy.
