Kostely byly před šesti sty lety něco trošku jinýho, než jak je vnímáme dneska. Byly prostě místem, kde se soustředil život duchovní, ale i světský.
Ne nadarmo je největší zajímavostí například v Santiagu de Compostela obrovská kadidelnice, zavěšená na dlouhém laně, jejíž výkyv jde přes celou střední kostelní loďˇ.
Prokuřování kostela se stalo nutností poté, co začal kostel neúnosně smrdět. Mrtvoly mnichů, položené jen tak pod prkenou podlahou kostela, vydávaly v galicijském vedru možná menší puch, než desítky poutníků přišlých a nemytých se mnohdy z velké dálky. Že se potom ten zvyk ujal všude jinde spíš k vyvolání atmosféry, je docela zajímavost.
Ale zpět k cíli mojí cesty.
Sedíme v místnim bufetu a popíjíme pivo. Všude je ticho. Doby, kdy se tu nedaleko zjevila Matka Boží jsou pryč, ale stopy té události zde najdeme pořád.
Klášter a kostel.
Jdeme se podívat dovnitř.
Alvaro mě poučuje o historii zařízení i o tom, co vše je možné spatřit na klášterních sloupech.
Já sleduju hnízdo čápů na kostelní věži.
Alvaro si asi všimnul, že mě šest století starý sošky rolníků, králů a pastýřů nezajímaj...
"Chceš vidět porno?"
Úplně jsem se lek!
"Cože?"
"No, je tady. Lidi to moc neznaj, ale máš štěstí, že seš se mnou..."
Vyjdeme z kláštera, obejdeme kostel a stojíme u monumentálních kostelních vrat.
"Tak koukni na ten první oblouk, ten je celej věnovanej pornu. A nejhorší je...ghrr.." trošku se zakření Alvaro, "že je to explicitní sex s mrtvolama." "Cha, co kecáš..."
Alvaro mávne rukou směrem k obloukům. Koukám na to.
Je to tam.
Většina kopulace se odehrává v hrobě, což je u mrtvol logický. Je zajímavý, že ve středověku neměli žádný potíže s vyobrazením pohlavních orgánů. Dost často se chudáci herci lopotěj s víkem krypty, ale určitě jim je posléze ta námaha vynahrazena silným divákovým zážitkem. Někteří herci ve vášni dokonce ztratili hlavu.
Procházim oblouk od jedný scény k druhý. Občas se neubránim úsměvu. Hned se ale leknu, jestli to není nějaký kacířský. Ale pak kouknu nahoru na svatostánek a je to v pohodě.
"Co ty další oblouky?" ptám se Alvara.
"Nuda, nějaký svatý a světice."
"Aha...tak dem zpátky do bufetu?"
"Jo."
Odteďka se budu na kostelní oblouky dívat úplně jinak, než dřív.
