Demokracie je samosprávou a samospráva je sebesprávou – samospráva začína u sebe... je možná jen tím všeobecným živým zájmem o stát, o jeho vývoj a stále zdokonalování. Demokracie je přirozeným právem inciatívy ve všech oborech veřejného života.“ /T.G.M., Světová revoluce, s.568-569/
“... jsem pro socializaci železníc a komunikačných prostředků vůbec, vodních sil, uhlí, atd; socializaci si představuji postupnou - vývojovou, připravenou vzdeláváním dělnictva a lidí řídicích výrobu a výměnu.“ /T.G.M. Světová revoluce, 1925, s.539/
“Komunismus je možný, ale jen mezi bratry, v přátelské obci múže být udržen jen láskou...Nevěřím, že lze zrušit všechno soukromné vlastnictví, osobní vztah, to zvláštní pretium effectionis, které váže jeho vlastníka k jeho majetku a je dobré v záujmu hospodárskeho pokroku.“ /K. Čapek, Hovory s T.G.Masarykem, 1937, s.112/
“Od radikálů dělíme se ne tak theorií, ale v praxi, radikálové dělají skoky, my jdeme krok za krokem... Slovem – chceme rozumnou a poctivou taktiku, stejně poctivou k sobě samým i k cizím“ /T.G.M., Česká otázka, 1895, s.169/
“Positivistický materialismus Marxův je veskrze racionalistický. V theorii Marxové není pro cit místa. Marx vytheoretizoval z člověka cit, a tím vrhl přes palubu jako marnou etiku, s ní umění, skoro také filosofii a vůbec všecky činnosti lidské – jen hospodáření našlo u něho milost.“ /T.G.M., Otázka sociální, sv.1, s.119/
* “Naše doba sa nesporně stala materiální a požitkárskou, ideálnost, nezištnost a umírněná zdrženlivost se stala řídkou; taková doba, kdy hmota hraje tak velikou úlohu nemůže se cítit šťastna a musí dříve nebo později zpustnout a zbahnět.“ /T.G.M., Sebevražda, hromadným jevem spoločenským, 1926, s.62/
“...přes vzrůst zámožnosti lidu je nespokojnost s hospodářským i společenským postavením nutně veliká, větší než dříve, ačkoliv dříve všeobecné postavení nebylo lepší.“ /T.G.M., Sebevražda hromadným jevem, 1926, s.68/
* “Člověk nemá jen rozum. Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, ale jejich vědení nemá na jejich život daleko toho vlivu, jaký by mít mělo... Lidstvo, to vidí každý, potřebuje duchovního vůdce k pravdě, dobru a krásnu; tímto vůdcem však může být jenom taková síla, která dovede vyplnit nejvnitřneší hlubiny lidské duše...“ Rozum ponechávame věde, cit pak náboženství a cirkví, v něž už nevěříme a kterým už nedůvěřujeme – a to je jediná, ale ohromná chyba naší civilizace.“ /T.G.M., Sebevražda hromadným jevem, Praha 1926, s.184/ “Poznávaní umělecké najvyšší je poznání lidské“. Poznanie exaktnej vedy spočíva v odtrhnutosti rozumu od citov – rozum vedca je oddelený od citov, čistý odosobnený, kým rozum umelca pracuje v jednote s citmi, je prácou celej duše človeka. Len umelec je schopný v tejto oblasti života /umeleckého cítenia/ tvorivo pracovať, to znamená odkrývať to, čo je najviac skryté a tým vytvárať novú realitu... „říkame –zceluje umělec jednotlivé prvky v dílo umělecké“. /T.G.M., O studiuděl básnických, Praha 1926/
* “Duša toho moderného človeka stráca sa na všetky strany, do všetkých uhlov sveta, nemá pevného jadra, stredu, žiadnej jednoty.Nedopracoval sa jednotného názoru na svet – odtiaľ všetka tá bieda, odtiaľ nervóznosť, pomätenosť, túžba po smrti... Poznanie mu vzalo vieru, istotu, t. j. všetko, o čo sa človek môže v živote oprieť. Tak sa z neho stal človek slabý /duševne/, nevyrovnaný, polovičatý. ...chýba mu duševný stred, základ ľudskosti. Bol šťastný a blažený..., pokiaľ neokúsil ovocie zo stromu poznania, pokiaľ veril... Ako nadchnúť slabocha dôverou? A kto nájde dôveru, teda vieru, má zabezpečenú aj regeneráciu fyzickú.“ /T.G.M., Moderný človek a náboženstvo, Trnava 1937, s.33/
* “To jest: moderný degenerujúci človek musí sa najprv zmeniť na duchu...“ /T.G.M., Moderný človek a náboženstvo, Trnava 1937, s.32/
“...tohto se domáhame, aby volno bylo každému vědecké své přesvědčení kdykoliv a o čemkoliv přednésti... Národ neví, oč běží, jen tak všechno trochu doslýchá a tvoří si falešné úsudky. Ale nejen národ, i tí tajuplní vědcové, politikové, atd.“ /Atheneum III., 1886, s.216/
“Svobodné myšlení se vyvíji tak dlouho, jak dlouho jsou lidé lidmi, a bude se vyvíjet, pokud budou lidé. Svobodné myšlení znamená svobodu proti nesvobodě. /T.G.M., Americké přednášky. 1929, s.74/
* “Poznání je mravní povinností, stejně ako láska k blížnému, ako kterýkoliv z mravních příkazů.“ Rozvíjanie schopnosti poznávania je teda povinnosťou každého človeka, aj keď jeho konanie neprestávajú určovať city, ktorým človek dáva prednosť. City sú silnejšie, dôkazom toho je história, ktorá je kľukatou cestou, nie odrazom poznania, ale celej prirodzenosti ľudskej. Často cestou vášní a bludov.
* Vývin spoločnosti môže byť len morálnym vývinom,
Iný vývin, pokrok neexistuje a podľa Masaryka preto nemôže existovať ani rozdiel medzi vývinom individuálnym a spoločenským. V konečnom dôsledku je to poznávanie ľudskej prirodzenosti, ktorá je nemenná, u všetkých ľudí všetkých časov, podľa Masaryka, rovnaká. Len stupeň poznania tejto prirodzenosti človeka sa mení, vyvíja. Tým sa vyvíja duševno človeka, jeho špecifičnosť, podstatná, hybná sila bytia jednotlivca aj celej spoločnosti. Existuje tak isto objektívne, ako ľudské telo. Tak, ako telo súvisí s prírodou, lebo je hmotné, tak duševno človeka súvisí s duchom celého bytia, ktorý je jeho účelom, zmyslom, podstatou. Duševným vývinom človek smeruje k nemu, ale nikdy sa s ním nestotožní, nestane sa čistým duchom. Človek ako duch bez tela neexistuje, ako neexistuje život bez hmoty. Z jednoty hmoty a ducha Masarykovi vyplýva, že ak hmota nezaniká /iba sa mení z jednej formy na inú/ nezaniká ani duch, duša. V tomto zmysle treba podľa neho chápať posmrtnú existenciu...neohraničenosť duševného bytia; lebo medzi konkrétnou ľudskou existenciou /individuálnou/ a existenciou všeobecne ľudskou niet absolútnej hranice. Duševno nie je individualitou absolútne obmedzené, presahuje jeho hmotnú danosť. Je všeľudské, večné natoľko, nakoľko ju presahuje – nakoľko je od nej nezávislé.
