Jde o součást dlouhodobějšího tendru, který sužuje celou naši civiĺizaci včetně zaoceánské velmoci. Jakékoli výmluvy a záminky premiéra Roberta Fica a jeho koaličních partnerů to nemohou nijak ospravedlnit.
Návrat před druhou světovou válku
Orbán na to šel po svém: tvrdí, že v Maďarsku zavedl neliberální demokracii, avšak i kdyby to byla pravda, jde o návrat ke stavu, který jsme v Evropě měli před druhou světovou válkou. A k jakému zlu to vedlo, si dobře pamatujeme. Základ liberální demokracie, který vznikl jako reakce na hrůzy druhé světové války, byl položen Všeobecnou deklarací lidských práv, kterou Valné shromáždění OSN přijalo 10. prosince 1948.
Deklarace popisuje „základní práva a základní svobody“ jednotlivce a potvrzuje jejich „univerzální charakter jako neodmyslitelný, nezcizitelný a aplikovatelný na všechny lidské bytosti.“ Zavazuje státy, aby uznaly všechny lidi jako „narozené svobodné a rovné v důstojnosti a právech“ bez ohledu na „národnost, místo bydliště, pohlaví, národnostní nebo etnický původ“. K dodržování lidských práv se tak navenek přihlásily všechny členské státy OSN, bez ohledu na režim, který v nich vládl.
Putinův příklad
Chce-li kdokoli zbavit svůj režim liberalismu, vrací se před tuto deklaraci, před snahu o zavedení a dodržování lidských a občanských práv. Maďarsko už je za hranou, Slovensko je na cestě ke ztrátě svobody (podobně na tom je i Česko, kde populistické hnutí ANO v čele s Babišem a extremistické formace sklízejí volební úspěchy). Putin dal všem anti-liberálům příklad, jak na to jít:
Omezit, zmanipulovat, zavřít či převzít většinu médií - jako první na řadu pochopitelně přicházejí státní či veřejnoprávní média,
dosadit na všechna rozhodující místa na úřadech, v justici atd. sobě loajální lidi,
prohlásit společenské menšiny za škodlivé pro národ či parazitující na většině,
zaútočit na občanskou společnost - v prvé řadě na nevládní organizace a prohlásit je za zrádce,
ovládnout školství, počínaje zrušením výuky spjaté s liberálními hodnotami a omezováním akademické svobody;
rozvrátit kulturní instituce a organizace; učinit kulturu méně dostupnou lidem, například zdražením knih nebo tlakem na zákaz promítání filmů a divadelních představení, které nectí přísně konzervativní hodnoty,
pomlouvat a následně marginalizovat prostřednictvím médií politickou opozici, například potlačením jejich účasti na správě země (bezdůvodné odvolání místopředsedy parlamentu z opoziční strany, například),
předělat zákony a nařízení podle vlastních potřeb a ideologie, především zákon volební - vzít tak lidem aspoň část svobody; zrušit rovnost všech občanů před zákonem a ochránit tak i sebe a své lidí před soudními procesy,
rozdělovat a rozvracet společnost - ti, kteří přetékají nenávistí a zlobou označí druhé za nenávistníky,
v neposlední řadě dávat slovům jiný obsah než dosud měla, vydávat lež za pravdu, překrucovat minulost podle toho, jak se to hodí i podle vyznávané ideologie,
hledat oporu u ideologicky spřízněných mocností, což v tomto případě znamená příklon k Putinovu Rusku.
Kde je zlomový bod
A tak jako Orbán kopíroval Putinovy metody, Fico a spol. kopírují ty jeho. Orbán postupoval salámovou metodou (zde jsem to popsal podrobněji). Svůj režim označil jako „systém národní spolupráce,“ přičemž spolupráce spočívá v tom, že všichni se musejí řídit tím, co Orbán nařizuje. Jeho „neliberální demokracie“ je založena na etnicko-národoveckém šovinismu (vypjatém nacionalismu), autoritářství a ultra-konzervativní zapšklosti, v níž hlavní hodnotou je národ a v níž jedinci se svou svobodou nejsou důležití a práva menšin nikoho z rozhodujících politiků nezajímají - přesně tam směřuje současná slovenská vládní koalice.
I proto nezapomínejme na to, že Putin k likvidaci demokracie používá i násilné metody a represe: vraždy novinářů a lidskoprávních aktivistů či zavírání opozičních politiků. Dnes se to nezdá pravděpodobné, ale časem může i Slovensko (či Česko) dospět k režimu, který si se současným ruským fašismem příliš nezadá. Ani v Rusku to nikdo zpočátku nepovažoval za možné. Probíhá to nenápadně, lidé si postupně zvykají.
A někde tady hledejme zlomový bod, za nímž už je návrat k liberalismu velmi těžký, ne-li nemožný. Jakmile se z nových politických pořádků a zvyklostí stane norma, kterou přijme většina společnosti, nemají demokraté šanci. A to až do doby, kdy se zloba, nenávist a touha zničit „nepřátele“ vyčerpají.
