Zhruba před jedenácti lety jsme s jedním kolegou měli sérii přednášek ve školách o rasismu a extremismu, spojenou s našimi kamerovými záběry z protiromských demonstrací, které mezi roky 2008 až 2014 probíhaly po celé zemi a na nichž docházelo i pokusům o pogrom Romů. Mimo jiné jsme přednášeli i čtyřem třídám v pražské soukromé střední škole pro budoucí policisty a úředníky. Část těch patnáctiletých dětí byla zfanatizovaná.
Drobná dívka ostatním sdělila, že Romové mají „vypadnout odkud přišli“. Řekl jsem jí, že se tady narodili a jsou občany Česka. A že první Romové sem přišli už někdy ve 14. či na začátku 15. století. Odvětila, že ale dříve odněkud přišli. Optal jsem se jí, co udělá, jestli keltové nebo germáni budou žádat, abychom z naší země odešli, protože tu byli před námi. „Určitě neodejdu,“ odsekla. „Tak proč chceš totéž na druhých? Vyženeš odtud každého, kdo ti vadí? To tu budeš za chvíli sama.“ Její reakce: „Kecy…“
Vedle ní sedící chlapec na ni sám od sebe navázal: „Měli bychom obnovit koncentráky a plynové komory a nahnat je tam.“ Čtyři přítomní učitelé mlčeli a tvářili se, jakoby jejich žák právě řešil matematickou rovnici. Neměl jsem na to žádnou odpověď, kterou by ten chlapec byl ochoten alespoň zaznamenat, když už ne uznat jako argument, tak jsem reagoval takto: „Tak jo, ale ty budeš všechny ty mrtvoly vyndávat a převážet do krematoria na spálení.“ „Klidně,“ zněla jeho odpověď. A někteří jeho spolužáci a spolužačky souhlasně přikyvovali.
Můžeme to brát různě: špatná výchova doma, špatné školství, špatní učitelé, špatná parta v místě bydliště… Všechno však vychází ze společenské atmosféry, z toho, co jsme MY SAMI ještě ochotni tolerovat a co už ne. Záleží tedy na tom, nakolik je společnost ochotna bránit své hodnoty a stabilitu. A jak je stabilita důležitá chápou někteří lidé až v okamžiku, kdy se důsledky špatné společenské atmosféry otočí proti nim samým či jejich blízkým. Třeba při vražedných střílečkách na školách či útocích na lidi kvůli jejich odlišným názorům.
Proč je část policistů rasistická a xenofobní jsem do důsledků pochopil až v té škole, která nebyla schopna či ochotna dětem vysvětlit, jaké byly nacismus a komunismus pro lidstvo pohromy. A namísto toho si pozvali k výkladu dva aktivisty, aby ti se mohli „pokochat“ v zrcadle své bezmoci.
