Dlouhu dobu sme mluvili spolocnou reci. Pak nas Cesi trocku predbehli, a to natolik, ze Polaci pouzivali cestinu kdyz chteli zbalit zenu. Kvuli Lucemburkom a Habsburkom sme sa trosku pohadali. Az nasi pradedove rozhodli ze budou pouzivat ruznych reci.
Tato temna doba nasych vztahu skoncila importem kosmetiku pro celou Stredni Evropu. Znamost cestiny / slovenciny pokrocila v polskem narode na uroven: „pena na holenie – pro citlivou pokozku/pena na holenie – pre citlivu pokozku”.
Cestina/Slovencina mam pripadala velmi prijemna a taky (neurazte sa) smesna. Pozitivne pocity rostly ako z vody kdyz nam tu v TV davali ceske serialy. Dodnes vzpominam ako som neprisel o zadnej dil Chaluparu nebo Arabeli. Myslim, ze prave tehdy som infekoval svou dusi cesko-slovenskym bakcilem. Na Krtka a Rakosnicka ani nevzpomenem:-)
Preslo rada let, trosku som dospel. Jednou v rozhlase som pocul Jaromira Nohavicu a tak to zacelo. Pak uz bol Pokec na Nohavicovych strankach. Stretnutie s prima partickou. Cesi, Polaci ale hlavne jedna ukecana Slovenka. Vobec som nerozumel az na ten okamzik kdyz sme si pak udelali z kamaradem moravskou anabasis a zastavili sme sa v hospode U Kovarny ve Zline. Moravsky vrabec, a cernohorske pivo zaceli delat zazraky. Prvni pullitr zpusobil, ze som zacel rozumiet ceske kamaratke, druhy, treti a ctvrty mi znasobnily zasobu cesky slov a kdyz som si dal na zaver slivovici uz som vyslovoval ceske „r z hackem” ako „krteny Vltavou Prazak”.
Jeste nekolik navstev v hospode a mozna bych prave ted vykladal na Karlove Universite ceskou literaturu, bohuzel osud mi postavil na ceste tuto slovensku kamaratku. Tysice smsek, rozhovoru a netovych srazu melo svuj vysledek. Stratil som sa v tom a stal som sa Cecho-Slovak.
Ted vas otravujem tou prapodivnou reci na blogu. V pripade kdyby sa to nekomu nelibilo muze za to len Cernohorsky Pivovar, Pan Jelinek a moje slovenska kamaratka:-)
P.S. : Cesi prohrali, ale ja som vyhral:-)))
