Sibiřské zápisky: Tajůplný ostrov

Hluboké vody Bajkalu mění barvu podle denní doby i podle počasí a společně se skalami a křivými borovicemi vytváří úchvatné scenérie. Bajkal je nejstarším a nejhlubším jezerem na Zemi, zadržuje 1/5 veškerých zásob pitné vody a pokud by vyschnul trvalo by přes rok, než by jej voda ze všech řek světa znovu naplnila. Tajemný Olchon, považovaný za jedno z center sibiřského šamanismu, je největším bajkalským ostrovem. Jedná se v podstatě o podvodní horu vulkanického původu vysokou 2000 m. Olchon znamená v burjatštině suchý - téměř nikdy zde neprší a v zimě i to málo sněhu rozfouká ostrý mrazivý vítr zvaný Sarma.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (5)

V Chužiru

Pobřeží u městečka Chužir je členité – vysoké útesy, oblázkové apísečné pláže, šedivé rozeklané skály. Na konci úzkého výběžku se tyčí mohutná Šamanka, kouzelná skálaopředená mnoha legendami. Vstup na posvátné území stráží několikborovic obmotaných barevnými látkovými i plastovými pruhy a velký kámenjako stvořený pro malou mořskou vílu. Šamanka je jedním ze sedmi domůnejvyššího burjatského boha Burchana. Ženám a dětem je vstup naposvátné území zcela zapovězen. Dříve se směly ke skále přiblížitdokonce jen na dva kilometry. Mužům bylo dovoleno přijít až dovzdálenosti 500 metrů. Jejich koně však museli mít kopyta obalenálátkou, aby bohové nebyli ve svém odpočinku rušeni. Ale turistéprastarých posvátných tabu nedbají. Vesele šplhají po ostrých kamenechvzhůru, píší po skále rudou barvou názvy měst, ze kterých pochází, a navýběžku skládají nápisy z oblázků.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
Obrázok blogu

Chužir tak trochu připomíná Klondajk – dřevěné baráky selavinovitě šíři všemi směry podél písčitých ulic. Talíře satelitů nadřevěných domcích a všudypřítomné elektrické sloupy vyskytující se vneskutečné hustotě dokazují, že další vlna elektrizace, jež proběhlapřed rokem, se zdařila. Mladíci v autech s hlasitým autorádiem,burjatští sajdkáristé a v prachu korzující vyparáděné děvušky – takovýje kolorit zešeřelých uliček. Z postranní ulice se na nás vyřítil mladýbýček. Krávy se tu dokonale vyznají, s bohorovným poklidem putujíosadou a na večer se samy vrací z pastvy domů.

Obrázok blogu


Továrna na zpracování ryb Malo-Morskij rybozavod už dávnonefunguje, ale rybáři vyplouvají na jezero dál, mají nové zákazníky –turisty. První turbázu zde sovětský mistr v ping-pongu Nikita postaviluž v osmdesátém devátém, další vyrůstají na okraji městečka jako houbypo dešti. Nikita je místní superpodnikatel - zdá se, že má dění naostrově docela pod kontrolou. Jeho turistická základna je doslovapřecpaná všelijakými kýčovitými stavbami, jež mají západnímu turistovievokovat to pravé Rusko. Organizuje pro své klienty párty ivýlety do okolí. Pro místní je Nikita legendou. „V zimě cestuje pocelém světě a je to učiněný dobrodinec,“ povídá paní domácí.„Bábuškám dodává zdarma dříví na otop a školákům organizuje výlety do zahraničí s pomocí kontaktů získaných ještě vdobách, kdy reprezentoval svou vlast. Každý, kdo se u něj uchází o práci,dostane ji.“ Paní domácí je také podnikavá. Ačkoliv první den bylokoupání v ceně, další to již neplatí. Nabízí nám ohřátí vody a možnostvyráchat se v kádi jen za 50 rublů. Včera se prý myla celárodina, ale dneska ........

SkryťVypnúť reklamu
Obrázok blogu


Putování k Šara Nur

Kousek za posledními domky se v borovicovém háji skrývá skládka.Tuny domovního odpadu zde leží poházené jen tak. „Recyklaci“ částečnězajišťuje dobytek, který se na odpadcích s chutí popásá. Vede tudy ipěšinka k jezeru Šara Nur ležícím ve středu ostrova.

Obrázok blogu


Vybaveni mapou obsahující jen ty nejnutnější údajestoupáme po úbočí travnatých kopců. Polohu určujeme v podstatě jen podle blízkosti bajkalského břehu a tvaruzálivů. Zároveň se snažíme odhadnout, která z množících se cest je ta hlavní.Nakonec vstupujeme do hor u cedule národní park a lesy Bajkalu. Tacedule tu přeci není jen tak. Putujeme pustým lesem netušíce, kde asi tak jsme. Buď dojdeme k jezeru nebo na druhou stranuostrova a nebo taky nikam. Volíme cestu mírně se svažující do údolí astanovujeme limit 20-30 minut, pak se vrátíme nazpět. Z leva se kupí jeden horský hřeben zadruhým. Nikde ani živáčka.Téměřuplyne půlhodinka, když se před námi objevuje temná hladina Šara Nur. Všude je plnomodrých vážek, pestrobarevných báboček a také vozidel s ruskýmiotdychájušimi, kteří se neohroženě vrhají do jezerních vod a plácají posobě černé bahno. Takový ruch jsme tu nečekali.

SkryťVypnúť reklamu
Obrázok blogu


Večer sedíme na rozpadajícím se dřevěném molu. Dneska je tudocela živo. Mladá Burjatka ve stánku s uzenými omuly ospale mžourá dozapadajího slunka. V zálivu se cachtají děcka, skupinka rybářůkontroluje sítě a z jednoho z kátěrů jsou odstraňovány železné pláty.Komíháme nohama nad průzračnou vodní hladinou. O čistotu se stará zvláštní druh kraba epischura, který požíráním chaluh,planktonu, kostí i oblečení zajišťuje, že ve vodě nezůstává nicnadbytečného. Olga mi vypráví i o dalším zajímavém živočichovi –goljance. Tato živorodá rybka našla svůj domov v téměř dvoukilometrovéhloubce, pokud chladné hlubiny opustí, její tělo exploduje nebo seprostě rozpustí - zbude z ní jen páteřní kost a trocha oleje. Některégoljanky jsou prý natolik průsvitné, že by bylo možné si skrz ně ičíst.

SkryťVypnúť reklamu
Obrázok blogu


Za plotem stařičkého domku vykukuje okatý klučina a rošťáckymává na kolemjdoucí. Stojí tu snad celý den. „Pozor za chvílipřijede děda. Děda má tři traktory a bagr!“povykuje zvesela . Jenže děda profrčel kolem s nákladem dříví, aniž byse jen zastavil. To toho čtyřletého šprčka porazilo. Slezl dolů z plotua začal brečet. Babička se ho marně snaží utěšit. Mezi tím mi však tadobrá žena stihne porozprávět celou rodinnou historii i o haváriiletadla v Irkutsku a o místních, kteří při ní zahynuli. Asi mají topovídálkovství v rodině. „Dobře, že jedete domů vlakem, to jebezpečnější“ loučí se.

Obrázok blogu


Cesta na sever

U prašné silnice se k nebi vypínají čtyři kůly k nimžBurjaté nosí obětiny, hlavně peníze a cigarety. Pro štěstí zde drobnénechávají i četní výletníci. Na kůlech jsou hluboké zářezy tak, aby unich bohové mohli při svých zastaveních uvázat koně. Syn nejvyššího zbohů však žádného oře nemá, je navždy uvězněn v těle orla, neboť přijednom ze svých putování v orlí podobě pojedl mršinu a jeho otec jejjiž nemohl proměnit nazpět. Orel je v burjatské mytologii posvátnýmzvířetem. Nyní prý na ostrově žijí ještě 2-3 páry. Božstvům vzduchu,vody a země náleží konkrétní zářez. Ty ale není pod množstvímpestrobarevných hadříků moc vidět. Uvazování kusů látky na stromy, keřea „totemy“ souvisí s rozšířením budhismu v zejména v 16. století. Jsousymbolem modlitby rozplývající se ve větru, jsou přáními poutníků.

Obrázok blogu


Již za carského Ruska byly na Olchonu zřizovány pracovní táborypro trestance. V roce 1939 sem po rozdělení Polska mezi fašistickéNěmecko a Stalinův Sovětský svaz byla deportována i rozkulačená rodinaz města Baranaviči ležícího v dnešním Bělorusku. Kruté podmínky přežilpouze jeden ze synů, který se na počátku čtyřicátých let dobrovolněpřihlásil do nově se formující polské armády. V boji proti fašismuprošel Afriku i Evropu, ale když se vrátil zpět, byl odsouzen jako„špión všech západních zemí“. Po druhé světové válce nechal Stalin naostrov deportovat tisíce lidí ze západní Ukrajiny, Běloruska a Pobaltí.Měl zde vzniknout druhý Sachalin. V ostrovních lesích je dodnes možnénajít zarostlé kříže a další pozůstatky gulagu.

Obrázok blogu

Nejsevernějším bodem ostrova je mys Choboj. Podél strmého útesuse po úzkém hřebínku porostlém větrem ošlehanými stromy s jemným zeleným jehličím putuje kobrovské skále připomínající obličej mladé ženy. Podle legendy žila kdysi naostrově velmi pohledná dívka, o niž se pro její krásu ucházelomnoho mužů. Zájem o ni jí natolik stoupl do hlavy, že začalapo svých nápadnících vyžadovat, aby se jí klaněli jako bohyni, aby jípřinášeli náležité dary a obětiny. Když se ta zpráva donesla bohům,stihl dívku krutý trest - byla proměněna ve skálu, a dokud ze světanezmizí pýcha a marnivost skálou zůstane. Nedaleký útes zas zdobí podélný průhled. Mnozí věří, že se jedná o astrální okno. Kdo jím proleze, zbaví se zlých duchů a tím se očistí. Většina odvážlivců však dává přednost fotografii na vrcholku tohotokamenného útvaru.

Obrázok blogu


Z lesíku modřínového přichází kouřové signály. Čeká nás piknik.Řidič sympaťák rozprostřel deky, vyndal talíře a misky, salátek,konfetky a sušenky. Hlavním chodem je polévka s rybou a bramborem anebo ryba s bramborem a voda s koprem? Podává se místní specialitabajkalský omul, jakýsi poddruh lososa. Kdo nejedl omula nebyl naBajkale. Říká se, že když jej rybáři vytahují z vody, vydává pronikavýkřik. I z našich řad se záhy ozve výkřik. Jedna z hodujících nalézá vpolévce bílou kuličku - rybí oko. S odporem odhazuje jídlo pryč.Energická rusky mluvící Polka se vyptává na místní zvířenu. Je tolegrační pozorovat, jak si také vypomáhá polštinou, když zrovna neznáten správný výraz. Sama by si však mohla otevřít informační kancelář.Vybavena průvodci a mapami celou cestu vypráví, co je kde k vidění.Popíjíme silný voňavý čaj, do kterého byly pro chuť přisypány omamněvonící fialové kvítky. V roští chrastí kdosi odskočivší si na toaletu.

Obrázok blogu


Mys Šunte-Levyj tvoří dvě bachraté skály. Žena, která se vydá napravou z nich a hodí do neklidných vod bajkalských minci, vyprosí si odbohů děvče. Levá strana naopak zajistí narození chlapce. Podle počtumincí se dá rozvrhnout i počet potomků. Z nedaleké hory Tolgoa na vše dohlížíduše mrtvých šamanů. Čekám na vhodnou chvíli aosamoceně šplhám s hrstí mincí k vrcholku. Po zářivě modré hladiněputuje vlna za vlnou. Tady je Bajkal nejširší a také nejhlubší. Za jasného počasí je prý odtud možné vidětslunící se tuleně na protějším břehu. Nerpa je jediným druhem sladkovodního tuleně na světě.Přepokládá se, že do Bajkalu doputoval proti proudu Jeniseje a Angaryze Severního ledového oceánu.

Obrázok blogu

Šedivý UAZ uhání po pláni směrem k jediném zálivu na této straněostrova. Baculaté autíčko se dvěma nádržemi má 40 let a měnit se museldoposud jen olej, vše je snadno opravitelné. Je až neskutečné, covšechno zvládne. V Uzury je meteorologická stanice a ústav měřícígeomagnetické pole země. Na střeše ústavu se na slunkublýskají solární panely. Ve skalách nad barevnými domky byly v malé jeskyňcenalezeny pozůstatky pračlověka. Pasou se tu koně a krávy a za říčkoukempuje ruská rodinka. Sama sobě záhadně podrážím nohy a padám dokravské lipjošky – naštěstí suché. Dneska je to už druhý karambol.Dopoledne jsem o kámen rozkřápla hledáček foťáku. Šamanka se mstí zamoji návštěvu?

Obrázok blogu


V cestovní agentuře na prašné hlavní ulici se pokoušíme vydobýtsi místo v maršrůtce do Irkutsku. Vládne tu sešítkový chaos. Dvě mladéBurjatky se přehrabují ve svých zápiscích. Jedna má zaznamenané čtyřiosoby na moje jméno, druhá jen dvě na Tomáše. I když jsme se nahlásilijako první, jsou u našich jmen otazníky. Nakonec vystříhaly čtyřiprovizorní lístky. Razítko nemají, ale můžou ho sehnat v protějšímobchodě. No uvidíme, snad nedopadneme jako skupinka Čechů dnes ráno.Jeden z nich se do maršrůtky nevešel. Nakonec se jim ale podařilovyhádat přistavení dalšího vozidla.

Sylvie Hanzlová

Sylvie Hanzlová

Bloger 
  • Počet článkov:  15
  •  | 
  • Páči sa:  0x

plašmuška poutnice, éterická ekoložka Zoznam autorových rubrík:  FilmCestovanieKnihyPolitikaĽudiaBratislavaŽivotní prostředíSúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

723 článkov
Monika Nagyova

Monika Nagyova

278 článkov
Pavol Koprda

Pavol Koprda

9 článkov
Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Iveta Rall

Iveta Rall

56 článkov
SkryťZatvoriť reklamu