Se svými traumaty se Esma snaží vypořádat sama, nehovoří o nich. Snaží se zapomenout, udusit všechny negativní emoce v sobě. Koncentruje se pouze na své jediné dítě. Sára se musí mít dobře. Sáře nesmí nic chybět. Ta to však považuje za samozřejmost a matčinu bolest nevidí.
Sára vyrůstá v domnění, že její otec je šahid – hrdina, jež padnul při obraně Bosny, a je na svého tátu náležitě pyšná. Nic o něm ale neví. Neví jak vypadal, neví kde a jak zemřel. Z počátečního vyptávání na nikdy nepoznaného tátu se stává úpěnlivé naléhání. Jediná ve třídě není na seznamu dětí válečných hrdinů. Proč? Vztekle doráží na matku, dokud se nedozví krutou pravdu.
Odhalené tajemství pomáhá Esmě otevřeně hovořit o tom, co prožila. Mezi ní a Sárou však dochází k odcizení. Dokáží k sobě najít cestu zpět?
„Chtěla jsem ji dostat pryč z břicha. Bušila jsem do něj pěstmi, ale ona tam zůstala a rostla. Stejně pořád přicházeli 2, 3 denně...... Nechtěla jsem ji, řekla jsem ať ji odnesou pryč. Druhý den se mi spustilo mléko... Slyšela jsem ji plakat za zdí. „Tak mi ji přineste nakojím jí, ale jen jednou, jen jednou.“ Přinesli ji maličkou, bezmocnou. Něco krásného, úžasného uprostřed všech těch hrůz....“
Grbavica je citlivě vykreslené drama ženy bojující s osudem, příběhem dospívající dívky hledající svou identitu, příběhem matky a dcery, jejichž vztah poznamenala válka. Je to film, o kterém budete přemýšlet. Nenechte si ho ujít!
