Každou z dvaceti pěti účastnících se školek doprovází ryčná kapela (taková bolivijská dechovka) složená převážně ze studentů místních colegií či z řad tatínků a jiných příbuzných. Holčičky a chlapečkové mají pokaždé svou vlastní choreografii a kostýmky. Prošli kolem černoušci, indiáni, kovbojové.. Před každým tanečním uskupením nesou starší děti transparent s názvem školky a rokem jejího založení.
Dle místních pamětníků vznikl dětský karneval jako jakási dětská varianta oslav potosijského patrona sv. Bartoloměje, které se konají 24. srpna a při nichž se vyřádí hlavně dospělí. A protože děti chtěly také slavit, vymyslel se pro ně průvod, který se koná 14 dní před dospěláckou fiestou. Ušití kostýmů, případně jejich zapůjčení, zařizuje školka – nikoli rodiče.
Večer přišla do jednoho z místních lokálů malá ušmudlaná holčička - žebrala. Už se vracela zpátky ke dveřím, když se v televizi objevily záběry z dopoledního průvodu. Zastavila se a fascinovaně sledovala obrazovku. Bylo zřejmé, že se té slávy účastnit nemohla, i když byla ve stejném věku jako ti nezbední tanečníci.
