Jak jsem podporoval slovenske operni pevce ...

Videl jsem ale zpivat jinou operni slovenskou hvezdu - a prikladam fotografie, protoze vasi naciste (nebo nacionaliste, to je jedno) by mi jinak neverili.

To bylo tak. Kazdou navstevu tam od vas bereme na ruzne vylety po okoli a vetsinou na projizdku do Key Westu. Key West neni krasny, je primo beautiful. A zrovna jsme prijeli k tomu obrovskymu betonovymu cervenymu obracenymu kyblu, co oznacuje nejjiznejsi bod USA a ze je to je 90 mil do Havany. I kdyz Mallory Square je v Key Westu nejoblibenejsi misto pro "poulicni umelce" (taky hezky vyraz pro bezdomovce, co se velice dobre zivi zebranim), tak tady u toho kyblu se jich taky par schazi a zebraji. Uz z dalky jsem videl, ze ted je tam jen jeden a je to nejaky dervis v bilem pyzamu a rozepina ruce. On zpival! Tedy delal takove karaoke, hral k tomu sve vlastni CDcko z maleho CD prehravace u jeho batuzku. Na sobe mel neco, co vypadalo jako kysucky narodni kroj a nebo pyzamo. No bylo jasne uz dalky, ze je tam od vas.

Misto na parkovani bylo az temer v rohu, tak jsem zaparkoval blizko zpivajiciho umelce. Umelec si zmeril muj nalesteny Lincoln Navigator (custom rims and tires) a moji almarozni postavu (to bylo jeste pred tim, nez jsem zhubnul) sunouci se ze dveri a s naramnou vervou zanotil "Con Te Partiro" proslavene ve zdejsich koncinach zpevakem Andreou Bocelli . Rozhodl jsem se ho ignorovat a mlcky a pokyny rukou jsem nadirigoval pribuzne, aby se postavili k cervenemu kbeliku a udelal jsem patr fotek. Vsechno se zdalo byt v poradku, dokud jedna pribuzna nezvolala "Jeste jednu fotku!".

V tom okamziku cvak, muzika prestala hrat a nateseny umelec se prihovoril " Aaaa, vy hovorite cesky?". "Ano, je-li to nezbytne!" - potvrdil jsem. Nastalo velike cesko-slovenske povidani, kde nam pritomny umelec sdelil, ze je na prave probihajicim tri-mesicnim umeleckem turne pro Spojenych statech, ze ma pracovni viza (haha), a ze normalne zpiva v opere v Bratislave, ve Vidni a dalsich evropskych velkomestech. Ucuravali jsme vsichni blahem samym stestim, jako kdyz potkate Gotta na Prikopech.

Celou dobu nam umelec nerekl jeho jmeno, ale me uz tou dobou svitalo. Znamy z Miami mi tyden pred tim vypravel, jak ve svem dome uz nekolik mesicu hostil jednoho mladeho operniho zpevaka ze Slovenska. Ryba a host smrdi za tri tydny, operni zpevak zrejme vydrzi dele. Kdyz uz mel hosta dost, tak ho posilal zpatky domu, na Slovensko. Mladik odvetil, ze nema penize na letenku. Nacez ho jeho hostitel, spravny krutas, zavezl na autobusove nadrazi v Miami, koupil mu listek do Key Westu, posadil ho do autobusu a rekl, at si na tu letenku jede vydelat zpivanim v Key Westu. Vyseuvedene jsem si jisteze nechal pro sebe a nechal operniho barda prehanet a bullshitovat. Slo mu to.

Tou dobou si uz umelec zacal stezovat, ze jak se ma spatne, ze spi na plazi pod tim betonovym plazovym pristreskem a ze mu naprselo na jeho CD prehravac. No a ze by bylo hezke, kdyz nam tu tak zadarmo zpiva, ze bysme si meli koupit jeho CDcko.

"Proc ne?," povidam. "Dvacet dolarov!" - chtel pevec. Tehdy se do toho vlozila moje sporiva manzelka, ktere se zdalo dvacet dolaru moc a zacalo handrkovani jak na perskem trhu. Cedecko bylo stejne podomacku vyrobene na vypalovacke a oznacene fixkou a praskly CD-case byl opravdu promokly a fotografie vlhkosti zkroucena. Ale co bysme neudelali pro slovenskou kulturu, ze?

Nakonec jsme odesli s CDckem za 12 dolaru. Tak jsem podporoval slovenske operni umelce na umeleckem turne po Spojenych statech.
---
Obrazek pry ma cenu tisice slov. Prikladam dva tisice slov :-)