Primal scream
aneb Sen o potocích komunistické krve
(báseň v próze)
Mám takovou vidinu, takový vracející se sen - o potocích a rigolech plných komunistické krve. Ta scéna je vždy stejná - režie Spielberg, kamera Kovacs, kostýmy Pištěk, scénická hudba Breiner - taková mírňounce se svažující dlážděna ulice s vyvýšeným chodníkem, aby to vytvářelo na krajích ten rigol a tím teče záplava komunistické krve, jako když Herodes vraždil neviňátka.
Napřed jen tenký proužek, pak víc, takový malý potůček, pak ještě víc a vesele si to kape do kanálu, kap kap kap! Lahodný zvuk! A já toho stojím a koukám na ten potůček komunistické krve a vyzouvám si sandály a šlapu do toho bosou nohou a ono stříká mezi prsty u nohou a dělá to mlocky mlock a čvachty čvacht! A já v tom šlapu a dupu a ono to stříká kolem dokola a mě se strašlivě líbí!
A tak nohou prihrnuju jakousi špínu a v tom proudu komunistické krve vytvářím takovou malou přehrádku a zahrazuji ten proud - a krve pořád přitéká a hladina stoupá a času je málo a hladina furt stoupá!!! A já v tom šlapu a jsem jak v tranzu!
A jak se hladina zvedá tak se v tom rigolu vytváří úplné jezírko komunistické krve - a já si do toho úplně blaženě sedám a a plácám okolo sebe svýma dlouhýma rukama a ono to stříká kolem dokola a všechno je od krve - od komunistické krve – je to úplná nirvána - a já okolo sebe tluču rukama a rozmazávám si to po ksichtu a ono to stříká jako červené vodotrysky v Sansoucci a je to nádherné... a já řvu samým nadšením... AAAAAAAAAAAAAAAAAAAA............
