Autor: Ross Hedvíček
--------------
Jak jsem se vyvíjel
co jsem to zač
dřív byl jsem rváč
pak dlouho hráč
a teď jenom sráč
zhas vypínač
----------------------------
Mám rád motýly
Chtěl jsem Vám říct, že mám rád motýly,
do nikoho nevrtají a nechodí opilí,
jsou trošku na kytky a semtam je opylí,
a po důchodcích na hranicích nestřílí,
nenosí placaté čepice a nejsou otylí,
ani po nedělní službě se nerozčílí,
mají dost času na život a nikam nepílí...
... drží se při zemi, kam by taky chodili,
chtěl bych být trochu jako ti motýli,
přivonět i růžím a ne smět jen na býlí,
a neuslyšet, až zupácký hlas zas zakvílí:
"Nástup na pévéesku, motýli !!!"
---------------
Slepice Etela
Naše pipka Etela
ničeho se nebála
po dvoře chodila
na jedné noze stála
a pak smutně hleděla.
Je to blbý, Etelo
když letadlo už letělo?
Ale Etela nebyla žádná hloupá slepice
po lítání toužila přímo strašně velice
svých tužeb po dálkách vzdát se nechtěla
byla to prostě bezva pipka, tahle Etela
nezažili jste tak fajn a chytrou slepičku
když snést vejce, tak jen a pouze na špičku
byly k nerozeznání od Kolumbových vajíčků
nebo ty svaly, když šla v šortkách a tričku!
Etela řekla - budu lítat - vše se změní !
ale na zasraným dvoře se těžko shání povolení
a spousta razítek a taky musíš na školení
a nakonec získat pštrosa k metodickému vedení!
A přišel den D támhle na letišti
trénujem rozběhy, jeden pokus, druhý, třetí,
Etela běží ozlomkrky a je tu konec a gumy piští
a pak už ví - slepice se může rozbíhat jak chce...
stejně neodletí
------
Pohádka o oslech a lidech
Za oceánem a sedmi řekami
byla a je jedna země
země oslů a lidí
a bylo jich dohromady patnáct miliónů
(já už teď nevím kolik bylo kterých
ale v každém případě těch oslů bylo hodně)
a po čtyřicet let
všichni v té zemí lhali
a přetvařovali se
a tvářili důležitě
a osli nutili koně
aby přestali řehtat a začali hýkat
a nezačali-li hýkat
železnou pěstí dělni.. (tedy vlastně kopytem)
je hnali ze stáda.
A pak rozhodli
- z ničeho nic -
(a teď zase nevím zda to byli osli nebo lidé)
že zase budou mluvit pravdu,
tak jako v dávných dobách bylo zvykem ....
... ale pravda jim nesla z krku
a dusili se a kuckali
a chtěli řehtat, ale hýkali
a když prý zazvoní na klíče
že prý všechno to zlé uteče.
Ale neuteklo.
A zvonili kličemi
a zvonili na zvonec
a téhle pohádce pořád není konec
a pořád není konec
a není konec
a není
a není
a ne
a ne
a ne
