Čekání (Fronta na svobodu) - Ivan Špaček

"Nemci soulozej jenom v patek protoze rano nemuseji do prace" rika hoch sedici proti me. Sli jsme na pivo a na kure, je bajecne hnede a krupave. Hanka rekla ze nechce a ted na me dela hladove oci ktere ignoruji, nemela rikat ze nechce.
"Jak ses tady dlouho?" ptam se ho. Zajima me to protoze vypada jako Nemec. Na kratko ostrihane blondate vlasy, tweedove sako, svetle kalhoty s puky ze by se s nimi dalo oholit, bezova kosile s bezovou kravatou. K Jugosum si to prihasil ve zbrusu novem Opelu sporatku. Sotva vylezl tak dela ramena coz me drazdi. Nechci si pripustit ze mu mozna zavidim, zavidim mu? Zavidim mu co? Autak? 
"Puldruheho roku" odpovida. Napil se zhluboka, otrel si knirek nacechrany jako pena a zapalil si cigaretu, podle nasladle vune Ameriku. Koukam na krabicku, Marlboro, koruna za kus.
"Tys odesel pred Srpnem?" pta se Hanka. Vyslovila ten srpen s velkym S, neni treba dodavat ze s tim mysli jedenadvacaty srpen 1968. No jo, za ctrnact dni bude vyroci.
Diva se na nej se zajmem takze moje nechut k nemu vzrusta. Teda nemam pravo zarlit coz mi v tom nebrani i kdyz nezarlim moc, je to zretelny pitomecek.
Hoch kyvl. Pohodlne se oprel a nasadil svetacky vyraz.
"Dyt bylo jasny co se stane" prohlasil moudre. 
"Komu?" neudrzel jsem se.
Pokrcil rameny.
"Kazdymu rozumnymu cloveku."
Takze asi nejsem rozumnej, pomyslel jsem si ale nerekl jsem to nahlas. Nejhorsi je ze na tom je asi neco pravdy. Coz nemeni nic na jeho pitomeckovitosti.
Emigrant! Rekl jsem si ale hned jsem se zarazil. Tohle si musim odvyknout.
"Jaky to tady je?" ptala se Hanka.
"Dobry" ujistil ji. "Nemci jsou blby takze neni problem vyniknout" dodal.
Aha. 
"Co delas?" zeptala se Hanka.
"Prodavam auta"
"To uz mluvis nemecky?"
Usmal se belostnym chrupem. Predstavil jsem si jak ho kopu do zadku a hned jsem se citil lip.
"Jasne. Teda trochu jsem umel ale vzal jsem si kurs."
Zacal popisovat zivot v Nemecku. Bylo mu tezko rozumet protoze do toho michal nemcinu takze za rok zapomel cesky. 
Prestal jsem ho poslouchat a premyslel jsem proc mi tak jde na nervy.
No, vsechno zna, vsude byl, s kazdym si tyka.
To za prve.
Za druhe drbe Nemce a vsechno nemecke. Ne ze bych byl z Nemcu celej vedle ale az se nekde usadim tak budu lojalni zemi ktera me prijme. 
Vubec se hodne vytahuje. Ovsem musim si priznat ze ma proc. Podle obleceni a auta mu to jde dobre. 
Utekl vloni, nez prisli Rusove. Protoze pry vedel ze prijdou. Da se tomu verit?
Kdyz se clovek diva zpatky tak jo, dalo se to predpovedet i kdyz neznam nikoho kdo by to v te dobe rikal.
Padlo slovo Kanada a tak jsem zapnul usi.
".kazdej se odtamtud vraci, stoji to tam za vylizkapsu" rika hoch.
"A proc?" nechape Hanka.
"Neni tam prace. K tomu te poslou do nejaky prdele na severu kam zadnej Kanadan nechce" tvrdi informovane.
"Jak to vis?" ptam se zase ja.
"Znam lidi co tam byli a vratili se. Teda vlastne neznam lidi ktery by tam dobrovolne zustali. Jak maji na letenku tak mazou zpatky."
"V dojclandu dostanes stipko do skoly, daj ti podporu bez problemu a prace je more" tvrdi.
"A v Kanade ne?" divi se Hanka.
Rozhodne vrti hlavou.
"Tam ti nikdo neda nic."
"A v Americe to je horsi, divaj se tam na Cechy jako na negry" dodal a dopil pivo.
Utrel si usta hrebtem ruky a usklibl se.
"Dostavaj na prdel ve Vietnamu a tak berou do armady kazdyho emigrantskyho vola."
"Snad musis bejt obcan, ne?" vmisil jsem se do konverzace.
Zavrtel hlavou.
"Kdepak, nemusis, o tom prave mluvim. Ses mladej, chces do Ameriky, sup s tebou do Vietnamu. Kdyz prezijes tak ti mozna, mozna daj zelenou kartu."
"Sou to stejny kurvy jako Rusove." 
Ozvalo se tukani vysokych podpatku. Po ulici se nesly dve cernosky, vysoke a vznosne stihle. 
Ukazal bradou jejich smerem.
"A k tomu to tam je samej negr."
"Jen se podivej na ty vopice! Tvarej se jako by jim tady vsechno patrilo".
Ani jedna ani druha nevypada jako karikatury cernochu v Dikobrazu. Cerni muzi se podle predstav ceskych karikaturistu vyznacuji tlustymi pysky a kosti v nose se sirokymi nozdrami. Nemaji kosile, nosi jenom suknici z trav. Cernosky maji stejne obliceje a maji velka naha prsa, na hlave hunate koule s dalsi kosti. Stoji u kotle ze ktereho vycuhuje varici se misionar.
Tyhle zaby se nesou jako kralovny, na nestesti nemaji ani suknice z trav ani obnazena tela. Obliceje jako Kleopatry, pravidelne, jemne rysy, nosy docela normalni a bez kosti skrz, rty sice plne ale ne prehnane. Svetle cokoladove tvare, sametova plet. Misto kudrnatych kouli maji na hlavach hladke cerne drdoly lesknouci se jaky by byly z bakelitu. Bez kosti. 
Obe dve maji na sobe dobre usite kalhotove kostymy a moc jim to slusi. Teda pravda je ze nosi nos vzhuru, tvari se povysene, na nas se ani nepodivaji ale to casto pekne zenske delaji.
Dival se na ne s viditelnou nenavisti, malem si odplivl.
"Svine americky!" rekl intensivne.
Podival jsem se na nej nechapave.
"Tobe neco Americani udelali?"
Nenapadny starsi muz sedici opodal se pridal k diskusi.
"Tobe taky! Ten senilni Roosevelt nas prodal v Jalte!"
Postupne se pridavali vsichni kolem sedici.
Dozvedel jsem se ze cerni piloti Mustangu zvani kotlari "cenili cerny drzky" a strileli na civilni vlaky.
Dozvedel jsem se ze americke bombardaky rozflakaly na konci valky ceske fabriky aby nekonkurovaly americkym.
"To byly samy punchocharny!" volal rozcilene plesaty pan ve strednich letech.
"Jediny o co se jim jedna jsou dolary!" jecela jeho neplesata manzelka.
Taky jsem se dozvedel ze pri madarske revoluci slibili pomoc a pak se na Madary vysrali.
"Stejne jako se vysrali na Kubance, ten Kennedy byl taky pekna svine!" rozciloval se plesatec.
"Vsak ho za to taky dostali!"
"A co Hirosima a Nagasaki?" pipnul klucina v dzinacha a v tricku pysnicim se napisem "Boston U.".
"Nemaj zadnou kulturu, jsou to barbari!" tvrdil obryleny pan s tvari zaramovanou intelektualskym plnovousem, teda s vyholenym prostredkem brady, byvaly redaktor hudebniho vysilani ceskoslovenseho rozhlasu ".vydelaval jsem vic nez ministerskej predseda".
"Je to tam samej zidak, americky zidi a rusky zidi si rozdelili svet, precti si Protokol Sionskejch mudrcu" radil mi belovlasy starecek s holi. Rikal jsem si kam asi emigruje a proc. Do Ameriky jasne ne.
"Zid Bronstejn a zid Rotschild udelali revoluci v Rusku, Uljanov mel zidovskou babicku. Vsichni bolsevici byli Zidi!" tvrdil pan s historickymi vedomostmi a sakem s nasitymi kozenymi zaplatami na loktech.
"A nackove taky! Heydrychova babicka se jmenovala Sara!" tvrdil vitezoslavne.
Vysvetlil pak ze Hitler byl agentem americkych zidu kteri chteli valku aby mohli prodat vic zbrani. Rovnez chteli zdevastovat Evropu protoze se jim nelibila demokracie.
Ke svemu uzasu jsem se dozvedel ze Masaryk byl slovensky Zid a k tomu jeste svobodny zednar. Svobodni zednari jsou vubec lumpove na urovni Zidu, vlastne to jsou vetsinou Zide.
Jefferson, Washington, Robespierre a Danton. Woodraw Wilson a britska kralovska rodina. Marx a Engls. Samej zednar, vetsinou i Zid.
Zaznel i z knizek o valce znamy vyraz "zidobolsevik".
"Ale vzdyt Hitler nechal Zidy vrazdit!" namitl jsem chabe.
Pan s historickymi znalostmi se usklibl.
"To byl podvod!"
"Jak to myslite?"
"To si Zidi vymysleli aby mohli zalozit Israel".
"Kerej vyzbrojili cesky komunisti!"
"A taky Vatikan!" pripojil se dosud mlcici zasmusile vyhlizejici pan ve strednich letech.
"Papez je Zid?" zasnul jsem.
"Ale nee!" rozciloval se pan.
"Svobodnej zednar z Mafie!"
Historik vytahl z kapsy zelenou bankovku a nechal ji kolovat.
Vsichni zasli nad pyramidou s okem.
"Zednarskej symbol!" tvrdil historik.
"Do Ameriky bych nesla kdyby mi platili!" tvrdila plesatcova zena.
"Kdy uz nekam tak do Svajcu ale tam uz neberou" rekl prodavac aut.
"Jak to?"
"Uz nejsme zajimavy. V osmasedesatym brali vsude. Dneska nikde. Svycari nemaj zajem o spinavy cizince." 
Podival se na hodiny a vyskocil.
"Majngot, ja uz musim letet". 
A letel. Bez placeni.
Zaplatili jsme a zvedli se. Nikdo si nas nevsimal, lide kolem srazili stoly a rozpoutala se vasniva diskuse. Slova litala sem a tam jako vyplaseni motyli nebo spis mury, ty se smrtihlavem na zadech. Vzpomel jsem si jak mama vzdycky tvrdila triumfalne pri pohledu na hovorici politiky v televizi "To je Zid! To ja poznam na dalku!" jako kdyby to neco znamenalo. Hadat se s ni nemelo cenu.
Dival jsem se za odjizdejicim autem a rikal si jestli se za rok taky budu machrovat na nove emigranty. Doufam ze ne.
Honza se k nam pripojil a tak jsme se vsichni tri pomalu sourali po louce k lagru.
"Ale fakticky, jste si jisty ze chcete do Kanady?"
Kyvli jsme.
"Nechci zustat v Evrope. Podle toho co slysim, vidim a ctu tak tady zustanes do smrti cizincem."
"Jasne" kyvnul Honza. Je tady o neco dele nez my, zrejme ma nejake zkusenosti na rozdil od nas.
"Proto chci do Afriky."
"Tam jim jednou cernosi podrezou krky"
Pokrcil rameny.
"Ale nez se to stane tak si budu zit jak kral".
Presli jsme pres ulici. Honza se zastavil a rekl: "Chcet poznat nejaky Amiky?" a ukazal na dvere s napisem Bar & Grill.
"Sem chodi americky vojaci."
Vstoupili jsme dovnitr. Nejdriv jsem nic nevideli, byla tam tma v kontrastu s prazicim slunickem venku. Bylo tam i prijemne chladno.
"Haj Dzony!" ozvalo se z nejtemnejsiho kouta. Hlas vychazel od stolu obklopeneho drevenou zidkou. U obou stran stolu byla dvojita polstarovana sedadla. Tak trochu to vypadalo jako sedadla v aute. Kdyz jsem se trochu rozkoukal tak jsem tam uvidel obtloustleho kluk v kozene bunde. Maval na Honzu a ukazoval ke stolu.
"Haj!" odpovedel Honza a sel za nim.
Rozhledl jsem se kolem sebe. Videl jsem dlouhy bar s radou kulatych sedatek prisroubovanych na zem. Kolem baroveho pultu se tahly leskle zlute trubky, jedna na opreni nohou, druha nahore. Na zidlickach sedelo nekolik mladych muzu, cernych i bilych, viditelne ne-Nemcu se sklenicemi v rukou. Napjate sledovali televizi visici ze zdi a nikoho si nevsimali. Na obrazovce bylo videt muze v pruhovanych sponovkach a kosili bez limce. Stal na malem kopecku z hliny, zamyslene se dival do zeme, obcas kopnul do kopecku a sahl na dlouhy ksilt cepice. Eventualne se odhodlal, naprahl se a prudce hodil bilym mickem velikosti kriketaku. Kamera se presunula na muze v podobne uniforme, misto cepice lesklou helmu s ksiltem a chranicem na ucho. Stal ve strehu, s pokrcenymi koleny, v rukou kulaty klacek opreny o rameno pred muzem s dratenou maskou na obliceji. Muz s maskou capel na bobku a cekal s naprazenou rozmernou rukavici. Hrac mavl kulatym klackem, luplo to, muzi u pultu zahuceli. Kamara sledovala mic na ceste k vysoke zelene zdi. Narazil uplne az nahore a odrazil se dolu kde na nej cekal hrac s velikou rukavici na ruce. Sikovne chytil mic, svihl pazi a hodil smerem k dalsimu hraci. Asi to hodil prilis prudce protoze mic zasvistel kolem jeho naprazene rukavice a dopadl pred dalsiho hrace kteremu se podaril jej chytit. Zatimco si hazeli tak hrac s klackem se rozbehl, teda uz bez klacku, jak se strefil tak s nim mrsknul o zem a kamsi bezel a to vsechno barevne.
Vzruseny hlas vychazejici z televize cosi pokrikoval, muzi prestali mrucet a zase se utisili.
Sedli jsme si ke stolu na lavici naproti klukovi v bunde.
"Maj frends" rekl Honza cemuz jsem rozumel, ovsem co mu na to odpovedel kluk v bunde znelo jako serie zvuku, ne slova.
Kluk mi potrasl rukou, zazubil se a cosi pronesl. Pochopil jsem z toho ze se jmenuje Jack coz vim jak se pise, to je jako Jack London.
Honza si zacal cosi povidat, Jack obcas pokyval hlavou jako ze rozumi. Docela jsem koukal jak Honza vali anglicky a silne jsem mu zavidel.
Servirka pred nas postavila dve piva, Hanka zavrtela hlavou, Jack cosi rekl a tak jedno pivo odnesla. Po chvili se ukazala s cimsi ve vysoke stihle sklenicce. Bylo to ruzove, na vrchu kolecko pomerance do ktereho byl zapichnuty maly papirovy destnicek. Hanka se pokusila napit ale malem si vypichla oko o destnicek. Jack se zasmal, sahl do sklenicky a vyndal destnicek. Hanka ochutnala napoj, zatvarila prekvapene a rekla "To je doobry!".
"Von je vojcl. Je z Chicaga a ma uz to za par, brzo jede domu" povidal Honza.
"Ja, Sikago" kyval Jack. Napil se piva a mrknul smerem k televizi.
"Bejsbol" rekl kdyz si vsiml ze se na nej divam.
Dival jsem se na nej, docela obycejne vyhlizejici kluk, kdybych ho potkal na ulici tak bych se po nem neotocil. A je to americky vojak. Velice me mrzelo ze si s nim nemohu popovidat. 
Co si asi mysli o valce ve Vietnamu? Co si mysli o Rusech? O nas?
Tohle je vlastne prvni American co jsem kdy videl na vlastni oci, ne v kine. Gregory Peck v Bile velrybe, Sedm statecnych, Nekdo to rad horke. Nejvic se mi libil Most, to snad bylo poprve co jsem videl americke vojaky v kladnych rolich. Scena ve ktere se American snazil domluvit s kluky z Hitlerjugendu v nemeckych uniformach hlidajicimi most - "Na deti nestrilime" ale deti strileli na ne, American sel bez zbrane vyjednavat a lezi zasazen kulkami z kulometu a umira, tohle mi utkvelo v mysli.
Pil jsem pivo, Hanka opatrne usrkavala svuj koktejl a poslouchali jsme konverzaci Honzy s Jackem. Sestavala hlavne z usmevu, pocitam ze Honzova anglictina zas tak dobra asi neni ale i to malo co zna je daleko vic nez co znam ja.
Jack se obratil ke me, pratelsky se usmal a vytahl z kapsy minci. Podal mi ji, rekl "kvotr" a pak jeste cosi.
"To mas na pamatku" prelozil Honza a tak jsem se taky usmal a rekl "Ssssenk ju" s jazykem peclive sevrenym mezi zuby.
Na minci byl orel a napis United States of America. Pekna mince, razena z tezkeho kovu, ne jak ty nase hlinikove.
A tak jsme tam sedeli, ja pil pivo za pivem, Hanka se spokojila s tim jednim koktejlem.
Honza pil whisky z tluste kratke sklenice plne kostek ledu coz jsem mu moc nezavidel. Dival jsem se vzdycky se zajmem na lahev za vykladem Lihovin. Na nalepce byli dva psici, jeden cerny a druhy bily a jmeno Black & White Whisky. Fascinovala me cena, 330 korun, kdo si to muze dovolit? Asi ne moc lidi, ta lahev tam byla co pamatuju, nejspis tam stale jeste je. Zajimalo me jak whisky chutna ovsem nikdy jsem nemel pohromade tolik penez a i kdybych mel tak bych je dal za neco jineho, vzdyt i hodinky Prim ktere mi bracha koupil staly 360 korun. 
Kdyz jsem whisky konecne ochutnal tak mi moc nesmakovala, koktejl Manhatten ktery jsem si dal v baru Dubonnet v Praze jsem dopijel jenom proto ze stal tolik penez. 
Ten bar museli zrovna otevrit, stali jsme pod fungujicim neonem se jmenem Dubonnet a divali se sklenenou tabuli na lidi sedici uvnitr. Vypadali svetacky sofistikovane, nakonec jsme se odhodlali a vlezli dovnitr. Vsechno vypadalo zbrusu nove, jako ze zapadniho filmu, chrom, sklo a kapkovite lampy. Citil jsem se jako kocka v akvariu, nemel jsem zdani jak se chovat, pochyboval jsem ze jsem dostatecne svihacky obleceny a vubec to nebyl prijemny pocit. Cisnik se na nas dival tak nejak opovrzlive, ne ze by byl sprostej ale viditelne si myslel "vesnicky krupani" coz byla vlastne pravda.
Tenhle bar ve me nebudil takovy dojem, asi ze bylo uvnitr pritmi az tma. Bodova svetla svitila na stoly a stolecky ale neoslnovala. Libilo se mi tam, pripadal jsem si jako bych byl v Americe. I zachody byly pekne, ciste a vonave, zadne asfaltovane korytko na zemi jako v Parlamentu. Bile porcelanove misy a umyvadla s pakou na kloubu misto kohoutku, chvili mi trvalo nez jsem prisel na to jak udelat aby vytekala vlazna voda ale zvladl jsem to na rozdil od zachodu v Praze v hotelu kde se zenil bracha. Teda nezenil se v hotelu, zenil se ve Staromestske radnici ale pak se slo do hotelu. Na zachode nemeli u stropu nadrzku s retizkem jako doma a tak jsem marne tahal a mackal ruzne chromovanosti na bile porcelanove nadobe sedici na mise a nic, splachnout se mi nedarilo az jsem ze zoufalstvi rozebral cosi na trubce vycnivajici nahore. Uvnitr byla pruzina ktera kamsi vylitla a vzala s sebou to co jsem povolil. Vystrikla voda, zachod splachnul a to velice bourlive ovsem proud vody se nechtel zastavit.
Na tomhle zachode byl porcelanovy tank s lesklou pacickou vepredu a tak to nebyl problem.
Na vsem bylo psano American Standard takze tenhle podnik je zrejme navrzeny a vybudovany aby vojakum pripominal domov.
Citil jsem ze us se do me nic nevejde, byl jsem nality jako houba, zmacknout mi ruku tak bude prystit pivo a tak jsem se rozloucil s Jackem, Americani skutecne rikaji "Baj baj" coz mi vzdycky prislo jako mluva miminek. Jack jeste rekl "Si ju" coz zni normalneji i kdyz nevim co to znamena.
Jack se na nas zubil, Honza prelozil ze nam preje mnoho stesti v Kanade a tak jsem se zase zakousl do jazyku abych podekoval.
Rikam jestli nekdy budu rozumet anglicky a silne o tom pochybuji coz je depresivni.
Vylezli jsme na slunicku, mzourali jsme jako dve sovy vytazene ze sklepa. Ani jsem si neuvedomil jak jsme byli vymrzli, uvnitr byl nejen stin ale i chladek, asi klimatizace.
Sli jsme po ulici, stale jeste si pripadam jako ve filmu, vsechno kolem je neskutecne, cize exoticke, ne neprijemne cizi. Z kramku pred nami vyslo dite se zlutym kornoutem plnym mrnavych kulicek zmrzliny, kazda kulicka jine barvy, zelena, cervena, zluta, modra a bila, taky barvy cosi mezi.
"Nedame si?" zeptala se Hanka a ja najednou ucitil silenou chut na zmrzlinu, proc ne a tak jsme si to stradovali k lagru s jazyky zmrzlymi od lizani kulicek tvrdych jako broky, prodavacka je nabirala kulatou lzickou, do kazdeho kornoutku jednu, zas a znova, mrkla na nas se zdvizenym obocim jestli chceme jeste a my kyvali, pridavej a tak nakladala duhove kulicky az zacaly padat, "danke sen", zaplatili jsme z tasengeldu co jsme rano dostali, tasengeld znamena kapesne, vida jak se ucime nemecky a bylo nam fajn i kdyz se mi zacinalo chtit jit na zachod, to asi z tech piv ale to uz jsme byli u brany do lagru kam nas vpustili bez problemu. Ukazal jsem straznemu ausvajs plny razitek a podpisu, vysledek tydeniho stani ve frontach, uz jsem legalni i kdyz stale jeste auslendr ale to mi momentalne moc nevadi, citil jsem se plny nadeji do budoucna, uz jsem nas videl sedet v letadle, treba to bude Jumbo velke jako barak s kridly, to bude vec!
"Ahoj!" hlaholil Simon, sedel ve zbrusu nove kosili na kopecku pred kaplickou, byla hned nalevo za branou. 
U kaplicky byl obvykly dav Cechu, z nejakeho duvodu se to stalo setkavacim mistem. No dav, je to tak deset lidi, kluci z nasi cimry, par holek a Vytvarnik. Starsi pan s velice peknou dcerou, teda je to vylozene krasna zenska.
"Pri nejmensim dvacet let takze pro mne to nema vyznam" rikal tise Vytvarnik a jako obvykle vsichni mlceli a poslouchali.
Vzhledl nahoru, kyvl a usmal se na Hanku. Pristihl ji v jidelne jak si kresli cimz se asi stala clenkou bratrstvi (sesterstvi?) spolku maliru.
"Mas talent" rekl ruzovejici Hance ktera se marne snazila pred nim schovat desky s tim cemu rikala "maluvky". Bavili se pak o linii a komposici, obvykle ticha holka se rozpovidala az jsem koukal.
Sedli jsme si vedle, Hanka v privilegovane pozici u jeho nohou, ja opodal.
"Melo to vubec nejakou cenu?" zeptal se utly blondacek. Mrkal na Vytvarnika slabyma ocima zvetsenyma tlustymi cockami bryli pres cely oblicej.
Vytvarnik pokrcil rameny.
"Byl beznadejny pokus o nemozne. Ale v te beznadejnosti je vznesenost."
Casto rikal veci tohoto typu. V podstate jsem nerozumel co s tim chtel rici ale libil se mi zvuk jeho slov.
"Takze to nemelo cenu" domahal se blondacek odpovedi.
"To se jeste uvidi. Co me se tyce, meli s tim jeste par let pockat."
"Proc? Myslite az se to zmeni v Rusku?"
Mavl rukou.
"Tam se to nezmeni. Samoderzavi v te ci one forme je ruskou tradici. Co vidime dnes neni nic nez pokracovani toho co zacal Petr Veliky."
"Takze neni nadeje?"
"To jsem nerekl. Vzdycky je nadeje. Ta umira jako posledni."
"Cesi to stejne nejak zkurvej" vyjadril se Pavel. Vic a vic zacinal znit jako to cemu ve Slanskeho procesu rikali "Kosmopolita". 
Cesi jsou "oni", "my" do ktereho se zacal pocitat jsou Zide. Pritom vypada vylozene arijsky. Blond vlasy, nos jako knoflik, modre oci. 
Rikal jsem mu o Bebelovi, jak nam pomaha jak to jde.
"Ja jsem Zid, vis?" rekl mi na to.
"To jako ze by ti kvuli tomu Bebela nechtel pomoci?" divil jsem se.
Zavrtel hlavou.
"Ne, o me se stara zidovska nadace. Za ctrnact dni letim do Israele."
"Uz mam misto v kibutzu" dodal. "Ja tam byl vloni na brigade sbirat pomerance" a zacal popisovat zivot v kibutzu. Znelo to silne jako komuna. Spolecna jidelna, muzi a zeny sedi oddelene. Vsechno je spolecnym vlastnictvim, nikdo nema nic co by bylo jenom jeho.
"To se ti libi?" zeptal jsem se.
"Ale jo. Libi" tvrdil ale ja jsem si nebyl tak jisty zdali tenhle zpusob zivota je neco po cem bych touzil.
"System nemuze byt lepsi nez lide kteri jej tvori" prohlasil Vytvarnik.
"Rikate ze si za to muzeme sami?" rekla pobourene divka s dlouhymi uhlove cernymi, ponekud mastnymi vlasy az po ramena. Tusim ze patri k prazskym hippies kteri pochodovali pred tribunou a zdravili Dubceka. Mela kopretinu za uchem, tvar ozdobenou maluvkou miroveho symbolu a kytickatou volnou bluzu stanoveho strihu. Se zajmem jsem se ji dival do vystrihu, byla predklonena ve svem spravedlivem rozhorcni cimz dokazala ze podprsenky nejsou vzdycky zbytecne. 
"Dva prsy tve jsou jak dva kolousci, dvojcatka gazeli, ktera se v liliich pasou." 
Coz je nepresene, nejedna se o kolousky, spis o svalnate jeleny-desateraky.
Kroutila prsty v kozenych sandalech s reminkem navlecenym na spinavy palec a cekala na odpoved ktera hned neprichazela. Vytvarnik se na ni dival primhourenyma ocima a slabe se usmival. Bylo videt ze nikam nepospicha, sedel pohodlne, opren o kmen stromu, ruce za hlavou.
"A vy myslite ze ne?" rekl konecne.
"Lidi by se meli milovat, ne bojovat!" prohlasila divka cimz potvrdila mou domnenku.
To neni spatny napad, bojovat soulozenim za mir ma neco do sebe. Ale to by ses musela nejdriv osprchovat coz jsem si jenom myslel, neni vzdycky dobrym napadem rici nahlas co si myslim. Coz je proti memu presvedceni ale zacinam se ucit ze pravda sice muze zvitezit, teda obcas, ale lez je nekdy jeji milosrdnejsi sestrou. Zalezi na tom proc clovek lze.