MENUET
O ctvrt na sest zazvonil budik
jednoho rana na zacatku leta
a v sest deset odjizdel vlak
z jednoho peronu na konci sveta
(to na mne cekal ten vlak).
U mych nohou usnul pes
rikam mu tise, hej mazej odsud
otevru vrata a vyjdu do podloubi
na kterem kvetou bile muskaty
pomyslel jsem si: to je mozna ten dum.
Neslysela mne, klidne si snila
o svych vejirich, svicich a krajkach
po cele dny snila si klidne a nezne
jak na klaviature cernobile klapky
a uprostred lidi byla sama na svete
v menuetu hledala klid.
Sejdu pred dum na prasnou cestu
jako nejaky zlodej lehce a tise
pro ni jsem nikdy nebyl vitez
neubraniv se donkichotske psyse
(ale to uz je jina historie).
Byla jak hvezda a byla tak cista
kazdy den jina a nejak sebejista
snila o krasnych starych dobach
sveho Chopina, Bacha a Liszta
a svet ji nevadil a nechal ji byt
v menuetu najit svuj klid.
Odtehdy uz je to vecnost nebo dve
ozve se zridka, nekdy pohledem
kdo vi kde je ? Nechci aby vedela
jak smutnim za vzdalenym dnem
kdy jsem ji videl poprve
Byla jak hvezda a byla tak cista
kazdy den jina a nejak sebejista
snila o krasnych starych dobach
sveho Chopina, Bacha a Liszta
a svet ji nevadil a nechal ji byt
v menuetu najit svuj klid.
Neprestanu se toulat, kde je konec cest?
znaji mne mnohe zapomenute kouty
skryvaji mne ruzna cizokrajna mista
noci jsou snad prilis tmave a dlouhe
zustanu uz verny jinemu svetu
a menuetu ...
