Autorem nasledujiciho textu je Ludvik Dedik.
Narozen na nespravnem miste v nespravnou dobu...
Bylo podzimni odpoledne a ja zabijel cas na nasi kmenove ucebne, Spal jsem za stolem na zidli. Studoval jsem tehdy spojarinu na VVTS Liptovsky Mikulas a odpoledne jsme meli povinne samostudium. Probudil jsem se znenadani visic za limec ve vzduchu a jakasi tehdy me neznama hromada masa v uniforme podplukovnika mi jeho druhou rukou mackala k obliceji papir a rvala na me:
„Co ma toto znamenat ?“ Podplukovnik mel dobre 140 kilo a byl neco ke 190 cm vysoky, byl to politruk spojovaci fakulty. Jeho vojenska kariera zacala tim, ze ho pri svem tazeni za druhe svetove valky nabral do stavu jako nezletileho kluka Prvni ceskoslovensky polni prapor kdesi v ruske Volyni.
Vyjeven z takoveho probuzeni jsem odpovedel, ze to vypada na moji prihlasku do KSC a nato me on pustil na zem a prastil mi pesti do prsou tak, ze jsem skoncil v satniku pro ulozeni kabatu. „ Ty svina jedna nevdacna !! My ti , synovi kriminalnika, davame bezplatne moznost vystudovat , starame sa tu o teba a takto sa nam odvdacujes ? Co si to tam napsal !?!“ „Pravdu , jak se to vsechno stalo a proc jsem nucen do KSC vstoupit !“ zacal jsem se branit. „ Nasrat ti na taku pravdu“ odpovedel, pricemz me chytil za krk a rizl se mnou na zidli u mojeho stolu, pak tu moji prihlasku roztrhal , zbytky pustil na moji hlavu a z aktovky, kterou mel na mem stole vytahl novy formular. „Tu to napises este raz a slusne, uctivo, lebo ak nie, boh vie, ze ta vlastnorucne zabijem, taku svinu !“ „Ale jak to tam mam napsat , to tam mam jako lhat ...?“ nestacil jsem dopovedet protoze jsem slizl pohlavek az se mi zatemnilo v ocich se slovy : „ Toto ti doda inspiraciu !“ Pak vytahl z tasky jeste jednu,uz kymsi vyplnenou prihlasku dic :„toto opises, trochu pozmenis, aby to nebylo stejne a zajtra po obede s tim prijdes ku mne na denne hlasenie. A ak nie, tak uz som pro teba vybral funkciu vykonneho praporcika na tankovom pluku v Podboranech, tam ta nauci slusnym a uctivym zposobom !“
Ted se musim vratit par let pred tuto udalost , abych vysvetlil, jak k tomu doslo.
Na vojenske stredni skole, kam jsem se dostal diky rodinnym pomerum jsem byl prvni dva roky takovy maly potizista. Ucil jsem se sice do prumeru 2,00 aby me ruzne vybory neresily ale jinak jsem mel neustale drobne problemy s kazni, dodrzovanim denniho radu a hlavne jsem byl znam jako totalni nemehlo pri poradove priprave. Pricemz jsem vedl jeste blbe politicke reci a vtipy a to vse me skoro celou dobu studia uchranilo pred vstupem do SSM. Nebyl jsem ani „Vzorny zak“ ten odznak jsem dostal az jako posledni z cety pred koncem studia. Situace se trochu zmenila ve tretim a ctvrtem rocniku, to jsme byli jako sedmnactileti ve vojenske zakladni sluzbe a do poddustojnickych hodnosti se povysovalo jen podle studijnich vysledku.
Kazde povyseni znamenalo o tricet korun vice k zoldu. Ten byl prvni dva rocniky 30 korun mesicne a pak ve tretim rocniku zacinal od 90 korun. Z toho jsme si museli kupovat hygienicke potreby, jako zubni pastu , holeni a obcas si dovolili koupit v Arme kofolu,neco k jidlu a jit do kina pri vychazce. Penize mi nikdo neposilal , nebyl kdo a tak se ze me stal pres noc vytecny student a ja zacal dostavat ty pecky v prvnich terminech. To me take ochranovalo od sikanu od spoluzaku, kteri meli svazacke, nebo velitelske funkce ale hodnostne byli pozadu.
Kdyz jsem dovrsil osmnact let veku , pozadal jsem obvodni soud v Bratislave o svereni bratra do me pece. Mama umrela v roce 1967 a otec sedel ve vezeni. Soud tomu vyhovel na prvni stani , nacez jsem v dobe opustaku zajel za svym bratrem, ktery byl v prvnim rocniku na vojenske stredni skole v Nitre a vybavil jsem jeho propusteni ze skoly. Zavazal jsem se tehdy, ze tech 5000,- co za jeho pritomnost na skole pozadovali, zaplatim. Tim nad nami definitivne ztratili moc pribuzni. Nasel jsem otce po jeho propusteni z vezeni a dohodl jsem s nim alimenty a bratr se sel vyucit automechanikem v Bratislave. To jsem vlastne videl otce naposledy.
Toto vse zohlednili kadrovaci, kdyz jsem ukoncil skolu a dostal jsem misto ve Valasskem Mezirici u zeleznicniho vojska , abych to pry nemel za bratrem do Bratislavy daleko.
Na provoznim praporu ve Valasskem Mezirici jsem delal nacelnika spojovaci dilny. Hned po nastupu si me zavolal predseda ZO KSC nadpraporcik Vrabel a navrhnul mi vstoupit do KSC, abych si to pry promyslel. Absolventi – vysokoskolaci ,se kterymi jsem byl kamarad hned od pocatku na utvaru mi poradili, at mu pri dalsim pohovoru reknu, ze se citim byt ideologicky nevyspely k takovemu odpovednemu rozhodnuti a ze i v SSM jsem pouze par mesicu, tak ze radeji budu pracovat tam. Fungovalo to pak tak cele tri roky meho pusobeni na utvaru, dusledky to prineslo jen v podobe mojeho hodnoceni, kde bylo napsano, ze jsem nevyspela osobnost s nevybudovanym vztahem k socialistickemu zrizeni a co bylo horsi , dostal jsem za ukol vest utvarovy krouzek revolucnich a bojovych tradic ( mohl jsem si vybrat mezi leninskym krouzkem a timto), ze ktereho jsem za pomoci absolventu a hlavne Karla Pihrta, strujce toho napadu udelal trampskou druzinu. Presvedcili jsme velitele utvaru a ten nas poustel na soboty a nedele navstevovat pametni mista, kde se za druhe svetove valky bojovalo.Velitel mel za to body do souteze o vzorny utvar, tak byl rad, ze mu neco funguje. Ty akce nebyly pro kluky sice pravy opustak ale alespon se dostali na vikend pryc z kasaren . Vzdy jsme se nekde vyfotili „pro politruka“ a absolventi k tomu vedli kroniku. Nejpovedenejsi akce byly navsteva Janosikovych der s celonocni zabavou v Terchove, kde si nas mistni devy rozebraly do svych pribytku a novorocni vystupy na Radhost, z cehoz se stala tradice. Proste to chtelo premyslet a i to zle se dalo prevratit na neco pozitivniho. Ja za to navic jako nejlepsi vedouci krouzku v ramci zeleznicniho vojska dostal dva zajezdy do NDR a jeden do SSSR a ten rozlozil moje tehdejsi politicke videni uplne. Take politruk po me po navratu chtel, abych udelal besedu o tom, co jsem v SSSR videl, ale kdyz jsem mu to barvite vylicil a jako perlicku jsem pridal nadrazi v Charkove a ty zachody na nem tak otresen pravil : No tak to opravdu besedu delat nebudeme.
Protoze penez nebylo dost, bral jsem jako rotmistr 1800 korun cisteho mesicne , zacal jsem po Valasskem Mezirici opravovat televize, montovat spolecne televizni anteny a stavet k nim sdruzene zesilovace. To se doneslo k nacelniku stabu zeleznicni brigady , zavolal si me a pri tom , jak jsem mu delal na jeho dome rozvody, jsme povidali o vsem moznem .Ptal se me na muj osud i na to, co si o socialistickem zrizeni myslim a ja mu pravdive odpovidal. On byl vyhlaseny ras, kdyz sel nekam na rotu na kontrolu, tak pred nim lidi skakali z oken a kdo nevyskocil, mel to za sedum. . Seznamili jsme se kratce po mojem prichodu k utvaru tim, ze si me pozval na denni hlaseni a tam na me rval, ze nejsem ostrihany. Pak vidic moje reakce znejistel, a zeptal se : „ Vy se me nebojite ?“
Odpovedel jsem :“ Ceho ? Zabit me nemuzete a jestli mi date kasarnika , tak to na moji situaci vubec nic nezmeni, protoze ja jsem v kasarnach vice jak dvanact hodin denne a spim na ubytovne nalepene na plot kasaren. Do mesta nechodim, protoze na to nemam, splacim za bratra vojenskou skolu a navic ho podporuji i financne , takze na hospody nemam.“ Zarval na me „ Vypadnete“!! a kupodivu jsem byl snad jediny, kdo to jeho denni hlaseni neodnesl trestem. Buh vi, proc on svoje prave jadro schovaval za povest rasa, ale byl to on , ktery mi vybavil a dostal me na studium na VAAZ Brno. Vojenske svazky dostavaly smerna cisla na posilani lidi do skol a on vyhlasil, ze nez tam poslat nejakeho blba, tak to radej at ja studuji.
Na vojenske akademii jsem se uvedl hned prvni den velice spatne. Jednak jsem tam nastoupil o deset dni pozdeji, zase neostrihan, v moji usmudlane pracovni uniforme, nevyspan z celonocniho cestovani vlakem a na vytky nacelnika oboru jsem odsekl ,ze bych si pral mit takove starosti a nacelnik oboru si pak na me opravdu zgustnul. Mel jsem cely pulrok po chlebu , az do doby semestralnich zkousek, kdy poznal, ze mam vytecne studijni vysledky. Se vstupem do KSC me cely rok nikdo neotravoval, odneslo to tehdy jen nekolik spoluzaku, ale ti vstupovali dobrovolne.
Nedostatek penez me donutil o letnich prazdninach jit na brigadu do JZD. Makal jsem tam jako mezek, oddelal za mesic neco okolo 280 hodin a oni me na zaver pres to , co mi naslibovali, okradli na vyplate. Treba mi pocitali nocni prescas jako normalni smenu a normalni denni jako prescas , obracene by to totiz bylo o sto korun denne vice. Delal jsem sestnactky a mezi nimi mel osm hodin volna. Za tu brigadu jsem dostal 2300 korun a kdyz mi na zaver nechali vycistit sachtu pod dopravnikem susicky krmiva, kam to krmivo padalo a hnilo tam a ja z toho dostal bronchytydu a mesic s tim tezce marodil, spadly ze me vsechny ohledy.
Hned prvni den na skole, kam jsem nastoupil po dovolene s mesicnim zpozdenim diky nemoci ,pri prestavce mezi vyucovanim se me spoluzaci ptali, co se mnou je. Mluvil jsem o tom celou dlouhou dvacetiminutovou prestavku, jak se v civilu okradaji lidi, co si vsechno musi nechat libit, jak se tam spiclovalo a pak jsem pronesl vetu, ktera mi to vsechno zavarila. Vstal jsem ze zidle a pronesl : „ To vse me opravnuje k nazoru, ze prace je za socializmu oproti verejnym proklamacim strany jen poslednim a nejzoufalejsim pokusem obycejneho cloveka, kterak prijit k penezum“ ze je pohodlnejsi se zivit jako politruk, ktery zavre hubu a suplik a muze jit domu a ma za to trikrat tolik, nez nekdo , kdo doopravdy pracuje.
Odpoledne prisel za mnou dozorci oboru, ze mam jit za politrukem fakulty. Tam sedel vybor ZO KSC a pekne se do me pustili. Rvali na me, ze jsem osoba zrizeni nepratelska, ze nemam pravo slouzit v armade , natoz studovat vysokou skolu a ze budu okamzite propusten ze studia, pujdu si odslouzit svuj zavazek do Stribra jako vykonny praporcik se zakladnim platem a zmrazenou hodnosti a pak budu propusten se strasnym posudkem do zalohy a ze se dohledne, abych v civilu nedostal zadnou dobrou praci. A ze se postaraji aby me to tam ve Stribre znicilo. Zrovna v te dobe se stala ve Stribre mimoradna udalost, zastrelili se tam dva rotmistri najednou. Pak me vyhodili z kancelare, abych pockal za dvermi , vybor odesel a politruk si me zase pozval. Tentokrat se mnou mluvil normalne, ptal se na vsechno mozne , na muj zivot a asi po dvou hodinach rozhovoru mi rekl, ze z teto situace vidi jedine vychodisko : musim vstoupit do KSC. Ze se to jinak potahne i s mym bratrem a ze kdyz se ozenim tak mi to bude nicit rodinu a deti budou mit stejny skraloup, jako mam ja po svem otci. Mam si to promyslet .
Druhy den si me zavolali na vybor ZO KSC a tam mi rekli, ze akceptuji moje rozhodnuti vstoupit do strany, ze kazdemu mohou ujet nervy , ale za trest bude se mnou prijimani zahajeno az pristi rok. Ja jsem se pritom vubec tak nerozhodl, ale to nikoho nezajimalo. Koncem druheho rocniku nas studijni obor prevelili do Liptovskeho Mikulase a tim nam zlikvidovali tehdejsi kvalitu vysokoskolskeho diplomu (dneska je to uz jedno, ten diplom mi nikdy k zadne praci nepomohl) .
V Liptovskem Mikulasi jsem jeste jednou dostal po bourlive diskusi, kde jsem trval na svem,za trest odlozeni prijeti za kandidata KSC o dalsi rok. Pak mi proste prinesli prihlasku, ze ji musim vyplnit a ja ji vyplnil.To uz jsem byl zenaty. Napsal jsem tam vse, proc jsem se dostal do armady a proc musim vstoupit do KSC, nic jsem nevynechal, nebylo to napsano podle meho mineni zase tak konfrontacne , ale toho politruka jsem s tim velmi dojal.
Az pote jsem se dostal ke Svitakovym statim a vzpomel jsem si, ze jsem je uz jednou cetl, jako jedenactilety kluk , doma ,na otcove stole.
Byla tam jedna odrazka , ktera muj zazitek vysvetlovala :
- „Osoby se vzdelanim a kvalifikaci, potrebne pro chod socialistickeho hospodarstvi, ktere se jevi jako potencialni odpurci rezimu, je nutne kompromitovat spolupraci s STB, prijimat za cleny KSC a udelovanim odmen a vyznamenani ....“(tak nejak)
Prijetim za kandidata moje problemy neskoncily. V podstate zacaly.
VVTS jsem ukoncil jako absolutni vytecnik z cervenym diplomem a se svoji diplomovou praci jsem vyhral celoskolske kolo studentske vedecke odborne cinnosti a v celostatnim skoncil druhy. Bylo mi nabidnuto zustat ucit v Liptovskem Mikulasi, ale ja chtel jit do Cech. Na utvaru ve Vimperku , kam jsem byl tahanicemi a kadrovym podvodem po ukonceni skoly prelozen ( dostal jsem umistenku do Pisku a tam mi rekli, ze misto neni uvolneno, ale ve Vimperku vedeli, ze tam prijdu, jeste kdyz jsem byl na skole.) Na utvaru jsem se hned dostal diky rozkradenemu skladu NZ, co jsem mel prevzit do materialni odpovednosti , do otevreneho konfliktu s utvarovymi komunisty. Na zacatku ctvrteho roku vzajemnych konfliktu vybor poshanel falesne svedky na to, ze rozkradam benzin a nahradni dily ze skladu NZ. Tomu predchazely dve neuspesna hlasovani o vysloveni neduvery ve vybor KSC, které jsem vyvolal a další skoda na spojovaci technice charakteru mimoradne udalosti, kterou jsem odmitl ututlat. To uz jsem mel skoro rok zakazano chodit na MLP dustojniku a když byla schuze KSC, posilali me do sluzby, nebo na sluzebni cesty.
Risknul jsem to a podal jsem cleny vyboru a na velitele utvaru trestni oznameni pro porusovani pravomoci verejneho cinitele a pro rozkradani utvaroveho majetku .Obratil jsem se pro pomoc na nacelnika vyzbrojovani spojovaci spravy velitelstvi ZVO plukovnika Vodu, ktereho jsem znal ze zlepsovatelskeho hnuti a vedel jsem o nem, ze je cestny clovek. On me seznamil se zastupcem nacelnika vyssi vojenske prokuratury v Tabore , ktery si nasledne vysetrovani vzal na starost. Vysetreni prokazalo, ze mam naprostou pravdu a ze nekradu.
Plukovnik Voda pak bez meho vedomi zaridil (nestal jsem o to misto), aby me prevelili do Tabora na Spravu spojovaciho vojska , kam jsem nastoupil v rijnu 1989.
Celou dobu pusobeni ve Vimperku me verboval ke spolupraci s STB sam nacelnik VKR vojenskeho zapadniho okruhu plukovnik Smehlik. V cervnu 1989 mi rekl, ze to byl posledni pokus a ze od teto doby se musim o sebe postarat sam.
