O nic tady zřejmě nejde, jsou to jenom děti z nějaké Afriky, a tak se svět přestane zajímat? Je to hrůza co se děje. Tyto končiny afrického kontinentu zažívají nebývalé sucho, nebývalý nedostatek potravin. Opět se tady čeká na to televizní představení, ve kterém přijdou televizní štáby a začnou natáčet bídu a umírání dětí takřka v přímém přenosu? Jsme podivnou civilizací, když sami očekáváme nějaké show donucující nás zamyslet se nad katastrofálním stavem.
Velká Británie řeší problém plýtvání potravin. Podobně je na tom mnoho evropských států. Raději se v Evropě hovoří o ekologickém zemědělství, o potřebě biopaliv, kvůli kterým se kácí tropické deštné pralresy, kvůli kterým dochází ke zneužívání polí k pěstování paliva. Tak nějak se tady ztratil smysl ochránit ty miliony lidí nacházejících se v končinách rozlehlé Afriky. Teprve miminko umírající v náručí matky přiměje ty nechutné představitele národních vlád posílat letecké zásoby potravin. Je to ostuda tohoto světa, ve kterém i my Češi a Slováci hrajeme určitou roli.
Česká republika tak jako celá Evropská unie snižuje rozvojovou pomoc. Slib, který můj stát kdysi dal, nyní není moje země schopna splnit. Ne proto, že by na to Česká republika neměla, ale proto, že se politici rozhodli vykašlat se na záchranu těch nejslabších a nemohoucích. Kam jsme to klesli? Lidskost ztrácí svůj smysl, najednou není správné pomoci zachránit životy, najednou je něco důležitějšího. Tam daleko v Africe, když dítě nedostane pomoc, tak zemře. Tam daleko v Africe, když nedostanou lidé pomoc, bude děcko odvlečeno do barbarských dětských vojenských jednotek a jeho matka bude brutálně znásilněna. Tam hluboko v Africe, když nepřijde pomoc, najednou se skupina utečenců ocitne uprostřed pouště v náručí těch masových vrahů.
Podle informací UNICEFu je nedostatkem potravin ohroženo na 15 milionů lidí. To je asi tolik obyvatel kolik má Česko a Slovensko dohromady. Je moc složité představit si tu hrůzu. Zatímco maminka tady v Brně nebo v Bratislavě přemýšlí nad tím, jestli má dítěti obléct modrý nebo zelený svetr, tak maminka v sahelské oblasti Afriky přemýšlí, jestli má sníst ten malý kousek chleba, který včera dostala od humanitárního pracovníka, nebo jestli ho má dát svému na kost vyhublému synkovi. Přes 5 milionů Nigeřanů, 3 miliony Malijců, necelé dva miliony obyvatel Burkiny Faso, přes 3,5 milionů obyvatel Čadu, stovy tisíc lidí v Mauretánii, Senegalu a Gambie řeší stejný problém, kde sehnat jídlo.
Více než milion dětí zde v sahelské oblasti trpí těžkou podvýživou. Počet ohrožených dětí hladem přitom stále roste a svět zapomíná. Peníze na řešení krize nepřicházejí. Média neinformují, mlčí o nějakém hladomoru. Tato média si zase počkají až přijde ten akční okamžik, kdy umřou miliony lidí. Potom bude senzace, potom budou organizace vytvářet speciální konta a reklamní akce, poté budou řešit v tu chvíli velmi řešitelný problém. Proč se proboha musí čekat tak dlouho? Na jednu stranu se tváříme jako vyspělá společnost, a přitom nejsme schopni zachránit životy miliony lidí v těchto nejohroženějších oblastech.
Hlavně, že jsou světové mocnosti schopné naplánovat vojenský útok na některou zemi ohrožující národní zájmy. Proč se stejným nasazením tato země není ochotna přijít a zasáhnout proti chudobě? UNICEF uvádí, že na řešení hladomoru dostala velmi málo peněz. K této potravinové krizi nepřispěla krize v africkém Mali, kde před pár dny proběhl poměrně velmi chaotický a násilný puč. Mali se obrací ve vlastním chaosu, ve kterém vznikají nový uprchlíci unikající před tuaregským řáděním v zemi. Hladomor se tak velmi výrazně urychluje. Násilí v Mali působí dominovým efektem také na okolní země. Například oblasti severní Nigérie se plní utečenci, čímž také vznikají nové oblasti plné nedostatku potravin.
Organizace OSN pro zemědělství a výživu požádala svět o finanční podporu ve výši 68 milionů dolarů k řešení nedostatku potravin. Zatím svět mlčí, opět bude tato lidská civilizace čekat na to, až zemřou miliony dětí?
