Přednosti jaderné energetiky - francouzské zkušenosti
Tématu jaderné energetiky se dostalo pozornosti už v jednom ze základních referátů úvodního plenárního zasedání, v jehož rámci Anne Lauervergeon (Areva, Francie) zdůraznila několik nesporných předností jaderné energie, potvrzených francouzským jaderným programem:
Jaderná energie není zatížena emisemi uhlíkatých látek a ztohoto pohledu patří kekologicky nejšetrnějším zdrojům.
Je konkurenceschopná. A to je velmi důležité, týká se ceny elektřiny a jejího vývoje vbudoucnosti.
Na rozdíl od elektřiny zropy a plynu jsou náklady vyrobené elektřiny jsou neobyčejně stabilní, cena paliva (uranu) tvoří pouhých 5 % celkové ceny, její růst nemá žádný mimořádný význam.
Je významná pro energetickou bezpečnost a nezávislost země, jak to ukazují příklady Japonska a Francie, které jsou daleko méně odkázány na dovoz ropy a plynu, než jiné ekonomicky vyspělé země západu.
Nabízí energii mimořádné hustoty: poskytuje vmalém objemu významná množství energie, jejíž přeprava i uskladnění paliva na mnoho roků ve velmi malém areálu významně nezatěžují infrastrukturu.
Už dnes je JE „multimodálním" řešením budoucnosti s možností řady aplikací, jako je výroba vodíku, důležitá pro perspektivy ekologicky přijatelné dopravy, odsolování, palivových článků, extrakce roponosných písků apod.
Jaderná energie v SRN
Je celkem dobře známo, že parlament SRN se před časem rozhodl do r. 2030 zcela odstoupit od využívání jaderné energie. Přes tuto skutečnost se v některých novějších studiích objevují projekce, které další využívání JE v SRN připouštějí a především hodnotí. Vyplývá to z např. projektu dvou renomovaných pracovišť, Ústavu ekonomiky energetiky Kolínské univerzity (IWE) a Ústavu prognóz energetiky a ekologie (EEFA) v Berlíně, zaměřeným řešení interakce mezi energetikou - ekonomikou - životním prostředím.
Série prací porovnává z energetických, ekonomických i ekologických hledisek tři možné varianty rozvoje elektroenergetiky SRN. Základní varianta, „Extrapolace statu quo" (později nazvaná „Koaliční dohoda") navazuje na dosavadní vývoj, ale podle výsledků analýz plní pouze základní cíle ochrany životního prostředí, vytýčené pro SRN Kjótským protokolem, stabilizaci emisí CO2 na hladině -21 % v porovnání s rokem 1990. Počítá s postupným útlumem výroby JE podle dosavadních záměrů.
Scénář „Expanze OZ" počítá s podobným útlumem výroby z JE, tlumí ekologicky málo únosnou výrobu z uhlí a lignitu, méně se opírá o služby zemního plynu a výrazněji zvyšuje výrobu z OZ. Ekologický význam je výraznější, výsledkem je další snížení emisního zatížení.
Velmi zajímavé jsou výsledky třetího scénáře „Delší životnost JE" . Přestože počítá jen s poměrně mírným růstem výroby z jaderné energie, dovoluje výrazně utlumit výrobu z uhlí a lignitu a vyžaduje rozvoj OZ porovnatelný se základním scénářem. Má velmi výrazný vliv na pokles emisního zatížení, je z tohoto pohledu nejlepší a současně poskytuje pro domácnosti i velkoobchod nejpříznivější ceny elektřiny.
A ekologický význam rozvoje jaderné energetiky? V jedné z publikací se dočítáme: „Prodloužení života německých JE na 45 resp. 60 let, tak jak je to technicky řešitelné a obvyklé ve vyspělých západních průmyslových zemích, by uvolnilo pro rok 2020 enormní potenciál snížení emisí CO2 - plných 90 mil. tun/rok!"
MANAGEMENT OPOTŘEBOVANÉHO JADERNÉHO PALIVA VE FINSKU
Finsko, které určitě nemůžeme obviňovat z lhostejnosti k životním u prostředí, rozvíjí obdivuhodně komplexní program využití jaderné energie.
Finské jaderné elektrárny se provozují 25 let. Dvě jednotky BWR pracují v Olkiluoto (2 x 860 MWe) a jsou provozované Teollisuuden Voima Oy (TVO), dvě jednotky PWR na elektrárně Loviisa (2 x 488 MWe) společnosti Fortum Power and Heat Oy (Fortum). Další jednotka PWR (1600 MWe) se staví v Olkiluoto.
Na kongresu byly zveřejněny charakteristiky dlouhodobého procesu vývoje přípravy definitivního úložiště jaderného odpadu ve Finsku pro dva výrobce jaderné elektřiny Fortum Oyj a Teollisuuden Voima Oy. Úložiště by mělo být k disposici k roku 2020.
Přípravné práce započaly již v sedmdesátých letech. V roce 1983 Parlament schválil cílový harmonogram zacházení s jaderným odpadem. Vyhledávání potenciálního úložiště započalo v 1983, detailní průzkum 100 vybraných lokalit a podrobné hodnocení ekologických rizik pokračovalo v devadesátých letech. V květnu 2001 Parlament definitivně schválil vybudování úložiště v Olkiluoto pod názvem ONKALO. Projekt má sloužit mj k získávání podrobných informací o problematice definitivního uložení odpadu. Konečný výběr bral v úvahu vlivy sociální a na stávající infrastrukturu.
Ve smyslu zákona o jaderné energii jaderný odpad vyprodukovaný ve Finsku musí být shromážďován a definitivně uložen ve Finsku. Za zacházení s odpadem, včetně financování nákladů, odpovídají zmíněné elektrárny, které k tomu založily společnou firmu, Posiva Oy.
Systém ukládání koncepce KBS-3 byl původně vyvinut ve Švédsku. Opotřebené palivové články se zapouzdří v kovovém barelu s dlouhou životností, které se ukládají v hloubce několika set metrů. Po kompletaci jednotlivého úložiště se mezi horninou a barely vytváří bariera z bentonitu a jílu, analogicky se zaplní přístupový tunel, takže jednotka v dalším nevyžaduje kontrolu ani údržbu. Hloubka několika set metrů zaručuje ochranu proti vlivu případné další doby ledové a vnějším zásahům.
Základní úložiště bude v hloubce 420 m pod hladinou moře, pomocné úložiště ještě o 100 m níže. K úložištím vedou jednak svislé šachty, jednak přístupové tunely.
Tunel se razí tradiční důlní technikou a bude celkem 5,5 km dlouhý. Paralelně s probíhající ražbou šachet a tunelů probíhají práce na vývoji ochranných barelů a vývoji způsobu plnění úložišť. Jejich litinové jádro bude obloženo měděným obalem silným 50 mm. Barely pro jednotky BWR a LWR budou mít stejný vzhled, budou se lišit formováním vnitřní části s ohledem na charakter palivových článků.
Předpokládá se zahájení plného provozu úložiště od roku 2020, dílo by mělo stačit pro ukládání odpadu do konce století.
Energetická politika EU
Evropská unie žel dosud nedokázala formulovat jasné, tím méně společné stanovisko k tomuto významnému zdroji energie.
Energetickou politiku EU na zasedání Kongresu charakterizoval prezident EU, José Manuel Durão Barroso. Podle jeho výkladu díky tzv. energetickému balíčku EU je energetická budoucnost Evropy ve vzájemně propojeném světě nyní jasná a spočívá na pěti pilířích:
1) Zvýšení energetické účinnosti, 2) ztrojnásobení použití energie z OZ na 20% v r. 2020 a zvýšení podílu bio-paliv v pohonné hmotě vozidel o 10%, 3) podpora čistých uhelných technologií, omezení emisí uhlíku zachycováním a ukládáním CO2, 4) posílení evropského trhu s uhlíkem a 5)pokračování v úsilí upevnit a otevřít konkurenceschopný vnitřní energetický trh.
Je příznačné, že prezident EU ve svém referátu k energetické politice EU, pokud jde o jadernou energetiku, omezil na jedinou opatrnou větu. Po výkladu „pěti pilířů" jaderné energetice toliko konstatoval: „Společná problematika konkurenceschopnosti, globální energetické bezpečnosti a klimatických změn vyvolává novou diskuzi o budoucnosti jaderné energie".
Závěry kongresu
Na závěrečném plénu WEC 2007 předseda WEC Pierre Gadonneix jadrně shrnul základní poznatky, vyplývající z jednání kongresu:
Druh růstu, na který jsme dosud spoléhali, není udržitelný, narušuje ekosystém a způsobuje změny klimatu. Musíme se postavit k výzvě současné doby; nové cesty myšlení by měly obsahovat:
Zaprvé, investování a to moudré investování do patřičných energetických technologií
Zadruhé, vypracování patřičné energetické politiky
Zatřetí, propagování a rozšiřování všech forem mezinárodní spolupráce
Zbavme se mýtu, že existuje jedna technologie, která vyřeší veškeré problémy
Žádné idoly a žádná tabu: nelze idealizovat marginální zdroje, nedotažené technologie, nelze démonizovat velké vodní elektrárny, jaderné zdroje ani využívání ropy
V závěrech Kongresu potom mj. zazněly následující myšlenky:
Energetika má k disposici všechny nejposlednější technologie, které jsou slučitelné s rozvojem beze změn klimatu: „čisté" využití fosilních paliv, bezpečnou jadernou energii, velké vodní energie a obnovitelné zdroje. Jaderná energie bude významnou a rostoucí složkou struktury energetického zásobování.
Dodatek: Jaderná energetika v Rakousku ?
Odpor Rakouska k této moderní formě energie, včetně Temelína je dobře znám. O to více můžeme vítat, že i v této zemi se v poslední době objevují úvahy o omilostnění tohoto energetického zdroje.
Energetickou obec, seznámenou s energetickou politikou našeho souseda překvapí referát Rakouské společnosti pro jadernou techniku (Österreichische Kerntechnische Gesellschaft - ÖKTG) „Význam jaderné energie pro perspektivu zásobování energií" na významné konferenci Energiewende (Přelom energetiky), v Štýrském Hradci, v únoru 2008. Dodejme, že tato reprezentativní událost soustředila na 550 předních expertů ze 68 institucí a vyslechla sdělení 200 přednášejících, převážně z německy mluvících zemí.
Autoři konstatují, že od roku 2000 nastává ve světě renesance jaderné energie; provozovaná díla prokazují výborné ekonomické výsledky, příznivé náklady na výrobu energie i velkou spolehlivost. Příkře rostou ceny ropy a plynu, nastává vystřízlivění z dalších energetických alternativ, roste naléhavost energetiky bez emisí CO2 - to vše vede k novým plánům rozvoje jaderných elektráren. Jejich výrobní náklady jsou neobyčejně stálé a jsou jen málo dotčeny případným růstem ceny uranu, náklady na palivo tvoří jen 5 % výrobních nákladů.
Referát poskytuje přehled jaderné energetiky ve světě včetně záměrů výstavby nových děl, které představují dosud největší jaderný program a znamenají výstavbu nových 103 jaderných elektráren. Roky 2008-9 znamenají současně žádosti o povolení přípravy nových koncepcí 10-30 JE třetí resp. čtvrté generace.
Nejnadějnější úlohu při ochraně klimatu našeho světa Rakouská společnost pro jadernou techniku tak přikládá vodní a jaderné energii. Její referát končí jednoznačným úderným konstatováním: „Jaderná energie převezme při opatření energie pro XXI. století významnou úlohu !"
Literatura: N.F. Schneeberger: Die Bedeutung der Kernenergie für die zukünftige Energeieversorgung. 10. Symposium Energieinnovation, Graz, Februar 2008
