V tom mne napadlo, jak z toho. „Podívejte se, miláčkové, ať děláte co děláte, lepší rodiče a prarodiče už sotva získáte ! A pokud jde o nás, k lepším potomkům se už asi také nedopracujeme !"
Všichni se zasmáli a „nad našim nebem" se znovu vyjasnilo. Otevřel jsem sedmičku dobrého vínka a další témata všechny už jen potěšila.
Tuto terapii rodinného konfliktu jsem si znovu vybavil dnes ráno. Vstával jsem asi levou nohou (říká se také„vzhůru zadkem", případně méně uctivě), klouby ztuhlé, v lýtku pnutí, záda bolestivá...Když mi manželka po sedm a dvacáté připomněla, že mám objednat chlapa, aby posekal zahradu, malinko jsem bouchl (musím přiznat, že jsem šest a dvacetkrát na to zapomněl). Žena není z těch, které takovou křivdu bez poznámek spolknou a reagovala stejně podrážděně. Výměna názorů mohla pokračovat, když jsem si náhle připomněl svůj nedávný léčebný prostředek. „Promiň, podívej, lepšího, méně ubrblaného dědka už sotva kdy najdeš..." Reagovala stejně: „A ty tolerantnější bábu !". Zasmáli jsme se, objali a den pokračoval v pohodě.
