Bol to postarší pán v dlhom čiernom zimníku s inteligentným výrazom v tvári, podľa jeho výslovnosti určite cudzinec. Prísediaci ho oslovil:
- Už dlho v Amerike?
- Dva dni.
- A skadiaľ, ak sa smiem spýtať?
Asi celkom nerozumel, potreboval na to okamih v lámanej angličtine:
- Som Čech... z Prahy.
Muž sa predstavil:
- Jožo,
a pokračoval slovensky:
- Tak sa hádam dohovoríme!
Očivivdne sa potešil, že počuje zrozumiteľnú reč:
- Tak konečně ňákej s normálním jazykem. Já bych těm Američanům tuhle jejich hatlaninu zakázal!
Bol to emigrant, obuvník z Prahy, stratil prácu, ale nevzdal to, zbalil si kufor a v Hamburgu ho vzali na loď ako kuriča, takže cez Atlantik sa dostal zdarma.
- Musím to zkusit poznovu. Já se jen tak zlomit nedám.
Rozprúdila sa typicky emigrantská debata:
- Za tých pár centov by ste dostali v neďalekom obchode viac, kilo chleba určite a možno i trocha salámy.
- Neviem, kde je tu obchod.
Slovo dalo slovo, však ich osudy sa príliž nelíšili od seba, za hranice ich vyhnala bieda. Dvom pánom pri susednom stole nevenovali príliž pozornosť, ale Jožo si na nich o mesiac v českom stredisku pre emigrantov spomenul: bol to Voskovec a Werich.
Možno si spomeniete tiež:
Půl párku
Mužíček skromný velice,
vstoupil do místní pivnice,
nad jídelním lístkem bádal,
co by si tak za šesták dal.
Půl párku... Půl párku ....,
nemoh si dát než půl párku,
Jak se vrchní nad stůl sklání,
mužík mu šeptne své přání,
ticho se snese nad sálem,
když vrchní zahřmí lokálem"
"Půl párku, prosím vašnosto, ha- půl párku,
ten host si přeje půl párku!"
rozpačitě řek mužíček:
"Prosil bych k tomu chlebíček,"
vrchní hlasitěji, než třeba řek:
"Půl párku, žádnej chleba!"
Půl párku... Půl párku...
"U nás se k půl párku neservíruje chleba"
V aranžmáne Jiřího Suchého to zneje takto:
https://m.youtube.com/watch?v=QhchZYjTNBM
