a prečo? Povím vám, přátelé, nebude to tím jak zbrkle se k pátku všeci chováme v touze po sobotě, neděli?
Také já mám dnes ale den! všecko kolem mne jde proti mé snaze být rychle hotová.
Venku se opět zšírá a já , vlastně jsem chtěla psát jaká, že už je zima, přestože podivná. Místama vkročila naplno a rvala s sebou s listy celé stromy, místama ponechala na stromech s listím nedočesané ovoce a kaštany, místama se sychravě plouží.
A myslím, že na mě dnes zkouší všechny ty to verze /kromě kalamitního shazování stromů a vypínání elektřiny. Alespoň tak. Každopádně mi pomohla vymazat i předchozí článeček, který jsem psala pro Sněhurku.
Milá Sněhurko: tímto to napravuji a posílám ti vzkaz nejenom dětí, ale i nás, nostalgicky zahleděných do toho víkendu, co s ním. Tak tedy:
SNĚHURKO, KDE JSI?
Zima skočila do krajiny,hned
vše si kolem osvojila;
Sněhurko, kde jsi?
Město je chmurné šedými stíny,
nevidí do krajiny;
a zatím v polích, na lukách
sype se kolkolem hvězdný prach,
to volá, Sněhurko tebe!
Princezna Pampeliška už odešla spát,
stýskalo se jí po létě,
které jí odnesl podzimní chlad.
Sněhurko sněhobílá,
pojď už si hrát!
Přeji kolkolem příjemné pohlazení paní zimy, ať je víkendový čas príma i přes její studené dotyky.
