České tulačky po slovech:ab

abychom se měli o co prát. Jako malí kluci.

Oni i děvčata občas mívají tendence závidět, a to se pak dějí věci, že ani ti kluci nestačí koukat a stáhnou se do ústraní. Stačí prohlásit, že má jedna větší drdol a druhá křivější nohy.

Ale on přijde i okamžik, kdy si ani nemusí slovně rozumět: Stačí gesto, milý úsměv, a jsme přátelé.

Jak že se to zpívá? "My jsme valaši z jedné dědiny?..."

Ta dědina je planeta Zem. A já na ní došla až sem, k vám přátelé ze Slovenské strany.

Doufám , že nám bude spolu milo, neboť:

Člověk toť osobnost : nese si svoje kosti vznostně oděné;

duše však ne, ta nese si na zádech jenom úděl svojí osobnosti